Z předmluvy Reinholda Niebuhra ke knize Synové světla a synové tmy [Reinhold Niebuhr]

Přeložil Jan Miřejovský, vydal Jan Laichter, 1947

Teze této knihy vzešla z mého přesvědčení, že demokracie má mnohem přesvědčivější ospravedlnění a že vyžaduje mnohem realističtější obranu, než jakou jí poskytuje liberální kultura, s níž byla v moderní historii spjata. Nesmírně optimistické názory na lidskou přirozenost a historii, se kterými bylo historicky spojováno demokratické krédo, jsou pro demokratickou společnost zdrojem nebezpečí. Současná zkušenost totiž vyvrací tento optimismus a je nebezpečí, že vznikne dojem, jako by tím byl vyvrácen i demokratický ideál.

Svobodná společnost potřebuje jakousi důvěru ve schopnost člověka dosahovati pokusných a snesitelných úprav mezi soutěžícími lidskými zájmy a docházet k společenským pojmům spravedlnosti, přesahujícím všecky dílčí zájmy. Důsledný pesimismus k lidské rozumové schopnosti pro spravedlnost vede přímou cestou k absolutistickým politickým teoriím. Navádějí totiž k přesvědčení, že jedině přesila může donutit rozmanité společenské životní síly k dělné harmonii. Avšak příliš důsledný optimismus stran lidské schopnosti zajišťovat spravedlnost svým bližním zatemňuje nebezpečí zmatku, který trvale ohrožuje každou společnost, i společnost svobodnou. V jistém smyslu je demokratická společnost vystavena nebezpečí zmatku obzvlášť. Nejsou-li tato nebezpečí po zásluze oceněna, mohou svobodnou společnost překvapit a uvrhnout ji do zla tyranie.

Moderní demokracie však vyžaduje realističtější filosofickou a náboženskou základnu nejenom k předvídání a pochopení nebezpečí, kterým je vystavena, ale i proto, aby se jí dostalo přesvědčivějšího ospravedlnění. Demokracii umožňuje lidská schopnost ke spravedlnosti. Lidský sklon k nespravedlnosti však činí demokracii i nezbytnou. Ve všech nedemokratických politických teoriích jsou stát nebo vládce vybaveni nekontrolovatelnou mocí, aby bylo dosaženo řádu a jednoty ve společnosti. Avšak pesimismus, který takovou politiku podněcuje a ospravedlňuje, není důsledný. Není totiž – jak by se slušelo – uplatňován i na vládce. Jsou-li lidé nakloněni k nespravedlivému zacházení se svými bližními, pak držení moci tuto náklonnost jenom posiluje. Proto je neodpovědná a nekontrolovatelná moc největším zdrojem nespravedlnosti.

Demokratická technika svobodné společnosti omezuje vládcovu a správcovu moc, a tím jí zabraňuje stát se mocí obtížnou. Nebezpečí nekontrolovatelné moci jsou stálou připomínkou ctností demokratické společnosti; zvláště tenkrát, je-li některá společnost nakloněna být netrpělivou k nebezpečím svobody a je-li v pokušení zvolit si výhody vynucené jednoty za cenu svobody.

Důsledný optimismus naší liberální kultury zabránil moderní demokratické společnosti jak v přesném odhadu nebezpečí svobody, tak v plném ocenění demokracie jako jediné alternativy vedle nespravedlnosti a útlaku. Není-li tento optimismus opraven, aby byl ve shodě se skutečnými a složitými fakty lidské přirozenosti a historie, pak je vždycky nebezpečí, že sentimentalita ustoupí beznaději a že příliš důsledný optimismus se bude střídat s příliš důsledným pesimismem.

Nesnažil jsem se rozvádět náboženské a teologické přesvědčení, o něž se opírá politická filosofie následujících stránek. Nicméně bude zřejmé, že vychází z víry, že křesťanský názor na lidskou přirozenost je pro vývoj demokratické společnosti mnohem přiměřenější, než je jak optimismus, s nímž byla demokracie historicky spjata, tak mravní cynismus, který svádí lidské pospolitosti k tyranské politické strategii.

Srpen 1944

Vytisknout