Ymca v Československu 1919–1929 druhá část | Milena Šimsová

6. Členství v Ymce – Výbory v Ymce – Ředitelství Ymky – Demokratičnost a výchova k demokratičnosti

Československá Ymka bylo sdružení, které mělo klubovní místnosti, svobodárny, jídelny, tělocvičny, hřiště, tábory, v Praze krytý bazén, krytou běžeckou dráhu, dlouho jedinou v Praze, a další sociální a sportovní zařízení.

Všichni, kdo užívali těchto zařízení a účastnili se klubové, vzdělavatelné a sportovní činnosti, byli mimořádnými členy Ymky. Těch byla většina.

Řádným členem Ymky se stal ten, kdo podepsal její programovou bázi a zavázal se zvláštním slibem žít podle zásad sdružení a sledovat jeho cíle. Tím přijal odpovědnost za vedení Ymky a dostal plné volební právo.

Řádní členové Ymky volili delegáty, kteří se sjížděli na výročních sjezdech každý rok v různých místech republiky (1921 v Praze, 1922 v Olomouci, 1923 v Bratislavě, 1924 v Brně) a tam přehlíželi svou činnost a přijímali programové směrnice pro další rok. Na sjezdech byl volen sedmadvacetičlenný ústřední výbor, převážně z reprezentačních osobností našeho veřejného života. V ústředním výboru byly zastoupeny svazy, autonomně k Ymce připojené: OHČS, později Akademická Ymka, SČME – Svaz českobratrské mládeže evangelické, SEM – Sväz evangelickej mládeže slovenskej, později Mládež Jednoty Chelčického. Ústřední výbor volil ze svých členů výkonný výbor, který měl osm členů a pracoval vždy jeden rok. Při ústředním výboru pracovala celá řada komisí – komise finanční, stavební, ideová, pro tělovýchovu, pro spolupráci s YWCA, pro spolupráci s OHČS a jiné. Mimo ústřední výbor v Praze mělo každé místní sdružení svůj vlastní volený výbor Ymky. Členství ve výborech a komisích bylo čestné, a tedy neplacené. Práce Ymky byla založena na dobrovolné práci svých členů.

Z dobrovolných pracovníků vybírala personální komise ústředního výboru Ymky své zaměstnance. Byli to především sekretáři Ymky, to jest pracovníci z povolání, na svou práci odborně připravení. Dále Ymka zaměstnávala úředníky, tj. účetní, správce jídelen a svobodáren, písařky, instruktory (pro vyučování v jazykových kurzech, pro práci v tělocvičně a plovárně) a pomocné zaměstnance pro údržbu zařízení. Všichni placení zaměstnanci Ymky tvořili tzv. ředitelství. V čele ústředního ředitelství stál ústřední ředitel Ymky.

Ymka byla demokratická organizace. Práci vykonávali placení zaměstnanci, ale rozhodovali lidé, kteří za svou práci placeni nebyli a konali ji z ideových důvodů. Ymka učila demokratičnosti tím, že o všem se rozhodovalo hlasováním. Ve volené funkci byl každý jen určitou dobu. K demokratičnosti, tj. odpovědnosti, informovanosti, dobrovolné kázni a samostatnému rozhodování byli vedeni již od chlapeckých let všichni, kdo v Ymce tábořili a sportovali. Americká Ymka k nám přinesla zkušenosti americké demokracie a uváděla je při nejrůznější činnosti do našeho veřejného života.

7. Místní sdružení Ymky – Mezinárodní Ymky – Výchova k národnostní snášenlivosti a k mezinárodnosti

Místní sdružení Ymky navazovala často na práci Ymky vojenské. V Bratislavě pracovala vojenská a občanská Ymka prvá léta vedle sebe. K tomu, abychom poznali činnost Ymky počátkem dvacátých let, bude snad prospěšné ocitovat několik vět ze zprávy, týkající se právě bratislavské Ymky z roku 1922:

„Práce Ymky v Bratislavě zahrnuje čtyři skupiny: práci pro vojsko ve vojenském zátiší, práci pro železniční zaměstnance v domově železničních zřízenců, práci pro vysokoškolské studentstvo v studentském domově a práce v ústředí. Vojenské zátiší… Denně přichází sem 700 vojínů, kteří se tu baví a zaměstnávají. Bezplatně poskytuje se vojínům knihovna, všechny místní a pražské noviny, kulečník, hry, psací papír dopisový, sprcha, tělocvična, divadelní sál pro 400 osob, kantýna se studenými a teplými nápoji. Železničním zřízencům je centrem společenským velký stan, vystavěný r. 1920. Navštěvuje jej denně 1200 železničních zaměstnanců. I zde poskytuje se železničním zřízencům podobné osvěžení, pobavení a občerstvení jako ve vojenském zátiší. Letos na jaře vznikla universitní YMCA … YMCA má své pohodlné a vkusné místnosti v universitní koleji. Zde konají se přednášky, koncerty. V létě pořádán byl bezplatný kurs anglického jazyka. V centrále je čítárna, klubovna a kancelář ředitelova s kanceláří sekretáře tělovýchovy.“

V celé republice bylo založeno celkem 14 místních sdružení. České v Praze, v Českých Budějovicích, v Hradci Králové, v Kladně, v Jičíně, v Brně a Olomouci. Německé v Liberci a ve Znojmě. Slovenské v Bratislavě, v Bánské Bystrici, ve Vrútkách a v Prešově a maďarské v Lučenci. Všechna tato sdružení byla budována tak, aby sloužila všem občanům bez ohledu na národnost. Současně respekt k národnostní odlišnosti druhého a výchova k pravé toleranci patřily k náplni práce místních Ymek. Sdružení ve Vrútkách, Prešově a v Jičíně po krátké době zanikla, ale vznikla nová sdružení v Plzni, Moravské Ostravě a v Rakovníku.

Počáteční silná nedůvěra k Ymce se pomalu vytrácela. Přispělo k tomu to, že řada ymkařských podniků rychle zdomácněla. Tak v roce 1921 v adventní době zazářil na olomouckém náměstí „vánoční strom republiky“. Ymka pod ním sbírala šatstvo a peníze pro opuštěné a chudé děti. V několika málo letech stály stromy republiky i v městech, kde Ymka svoje střediska ani neměla. Právě tak k nám Ymka zavedla Svátek matek, který se slavil druhou neděli v měsíci květnu jako projev úcty k mateřské lásce a obětavosti.

Pro mnoho lidí byla v Ymce přitažlivá různost a pestrost její činnosti. V Ymce se přednášelo, učilo se, hrály se hry, tábořilo, diskutovalo, sportovalo, plavalo, žilo společenským životem – a to vše v rámci zcela určitého ymkařského programu.

Tak např. Ymka propagovala vyučování cizím jazykům. Vyučovalo se v pravidelných celoročních kurzech v místním sdružení, ale též na letních táborech. Ymka zprostředkovala mladým lidem pobyt na mezinárodních táborech a pořádala přednášky cizinců. Početné delegace z Československa se účastnily světových sjezdů Ymky. Každý rok se konaly vždy v jiné zemi společné pracovní konference.

8. Budovy Ymky – Finanční kampaně – Výchova k odpovědnosti, podnikavosti a finanční soběstačnosti v Ymce

Od začátku své práce měla Ymka svůj dům jen v Olomouci a v Českých Budějovicích. Ale už v r. 1922 se začala stavět Ymka v Bratislavě a po roce také v Hradci Králové. Plánovalo se i postavení Ymky v Bánské Bystrici a usilovalo se o postavení takového domu v Praze, ten byl otevřen 28. dubna 1928. Zvláštní pozornost se věnovala německým Ymkám v Liberci a ve Znojmě a maďarské v Lučenci. Tam všude byly vybudovány vlastní domy právě tak jako později na Kladně a v Kroměříži. V Brně pracovala Ymka v najatých místnostech.

Postavení budov v místních sdruženích s sebou přineslo i změnu ve způsobu práce a jisté problémy. Upozornil na to i technický náčrt amerického sekretáře: „Nyní, přibližně průběhem roku, přestěhuje se šest sdružení do krásných budov… Co to bude znamenat pro ducha, ideály a programy těchto organisací? Naše budova bude státi na očích veřejnosti. Věnujeme-li se jen budově jako ústavu a budeme-li se snažit vybudovat jeho vnitřní organisaci, ztratíme svůj cíl. A služba, jež je naším úkolem, služba celku, stane se prázdným heslem.“

Podobně uvažoval i Ing. Václav Havel v článku „Je budova darem, či břemenem pro YMCU?“ Havel konstatuje: „Americká Ymka neopomenula vybavit Ymku v Československu potřebnými hmotnými statky. Tím to naše tělo rostlo trochu rychleji než duch. Ti, kdo se dívali na rozmach Ymky u nás kriticky, považovali tyto hmotné dary za dary danajské.“ Ale Havel je přesvědčen, že cílevědomá práce členů Ymky může překonat toto nebezpečí. „Chceme-li demokracii v Ymce, musí každý nést odpovědnost. Zodpovědnost se nedá kouskovat, nedá se dělit podle počtu hlav. Zodpovědnost v Ymce musí být pro každého stejně veliká, ať je členem, ředitelem, či předsedou. Pak můžeme se spolehnout, že dar přijatý zodpovědnými lidmi nikdy se nemůže stát danajským darem a budovy YMCY nebudou nikdy břemenem!“

Československá Ymka svá zařízení – budovy, vybavení, tábory aj. – vybudovala za finančního přispění americké Ymky. Ymka ve Spojených státech a v Kanadě sbírala potřebné peníze pro Ymku v Československu v tzv. finančních kampaních. Po jejich vzoru také u nás Ymka postupem let uspořádala celou řadu finančních kampaní a z jejich výnosu nejen vybudovala nová zařízení, ale především neustále rozšiřovala svou práci.

Tak např. v roce 1928 a 1929 po vichřicích, které zničily část táborového zařízení na Sázavě, byla vyhlášena finanční kampaň mezi tábořícími chlapci a jejich rodiči, která vynesla tolik peněz, že v táboře místo dosavadních stanů byly postaveny nové chaty, vybudována prostorná jídelna, pořízena vodárna a jiné. Z pravidelných příspěvků a dobrovolných darů přispívajících členů by to Ymka postavit nemohla. Finanční kampaň, iniciativa k ní a její realizace vyžadovala podnikavost a k podnikavosti vychovávala. Chlapci se přímo v táboře učili spoluodpovědnosti za táborové zařízení a nutnosti je udržovat. Výsledek finanční kampaně všichni viděli.

9. Letní tábory Ymky – Mezinárodní konference pro práci s hochy – Sport v Ymce – Výchova k čestnosti

Už v létě 1921 vybudovala Ymka pro práci s hochy první stálý letní tábor na Sázavě a rok na to druhý na Slovensku u Oravského Podzámku. Jednotlivá místní sdružení, z nichž každé mělo své chlapecké oddělení, si postupem let stavěla své vlastní tábory.

Proti skautskému hnutí, které u nás tábořilo s chlapci už před válkou, přinesla Ymka jako novum důraz na odborné vzdělání a vzdělávání vůdců, kteří s chlapci pracovali. Ymka pro ně pořádala kurzy nebo tzv. „školy“, vydávala odborné příručky, později „sekretářské studie“ a časopisy.

V roce 1923 uspořádal světový výbor Ymky mezinárodní konferenci pro práci s hochy v Rakousku v Pörtschachu. Konference se zúčastnila i 55členná delegace z Československa. Třebaže vrcholem konference bylo misionářské vystoupení Sherwooda Eddyho a jeho plamenné výzvy pro práci s hochy, byla to konference především pracovní. V rezolucích se řešila např. otázka práce dětí, volného času chlapců, volby povolání. Konference vybídla Ymku po celém světě „k práci pro zločince a mravně slabé“ a zabývala se zákonodárnou stránkou výchovy hochů. 900 delegátů zastupovalo Ymky ze 46 zemí. Konference byla pobídkou k intenzivní výuce cizím jazykům, ale především byla místem výměny zkušeností v mezinárodním měřítku.

Výrazem mezinárodnosti Ymky a současně i praktickou pomůckou se stal překlad časopisu pro práci s hochy The World’s Youth, který vydával světový výbor Ymky v Ženevě; překlad vycházel od r. 1926 v Československu pod názvem „Mládež světa“ jako příloha k revui YMCA a současně jako příloha časopisu evangelické mládeže (SČME) Bratrstva.

Práce v chlapeckých odděleních, prázdninové pobyty v letních táborech i ymkařské časopisy byly vedeny tak, aby vychovávaly. Výchova mladých mužů, a zvláště chlapců k činorodosti, vynalézavosti, bystrosti, postřehu, ohledu na druhé, čestnosti, pravdivosti, odpovědnosti za sebe i za konání druhých – to vše chtěla Ymka učit nejen přednáškami a výklady Bible, ale především v životě. Pro amerického sekretáře bylo mnohem důležitější, co chlapec dělá při volejbalu než to, co říká na biblické hodině.

„Křesťanské zásady nesmějí být jen diskutovány, musí být uskutečněny v praktickém životě: Lidé musí být v nich cvičeni tak dlouho, až každý reaguje na všechno křesťansky. Proto očekáváme od Ymky, že se v křesťanské výchově mládeže postará o praktikování křesťanství v životních situacích.“

Ymka nakonec v Československu proslula jako sportovní organizace. Je příznačné, že budova pražské Ymky (Na Poříčí) je dnes sídlem Ústředí československé tělesné výchovy. V této budově byl první krytý bazén v Praze, první krytá běžecká dráha, na střeše bylo vybudováno volejbalové hřiště s drátěnými sítěmi, aby míč nepadal dolů, a veliká tělocvična v Ymce byla vybavena nejen nářadím, ale pracovali zde také odborní trenéři. Ymka u nás začala razit heslo „Naučte každého plavat“, současně organizovala kurzy pro záchranu tonoucích a zakládala ve městech „záchranné sbory“. Zavedla k nám vodní sporty včetně kanoistiky. Propagovala lyžování. Lukostřelba, ping-pong, kulečník, kriket, to vše byly hry, které k nám přinášela a u nás rozšiřovala Ymka.

Ymka však nechtěla být jen sportovní organizace, sport nebyl účelem ani smyslem. Při sportu se vytvářely životní situace, při nichž měl a mohl být chlapec či mladý muž vychováván. Především tím, že zásadou každé hry – a sport v Ymce nebyl nikdy snahou po nejvyšším výkonu, po vítězství za každou cenu, ale především hrou – bylo „fair play“. Trénink a pravidelná příprava byly výchovou vůle. Při hře se měl dospívající chlapec naučit čestnosti a statečnosti. O takovém pojetí sportu svědčí i ymkařské desatero dobrého sportu: „1. Nevzdáš se. 2. Nebudeš hledat výmluv pro své chyby. 3. Nebudeš se honosit svým vítězstvím. 4. Nemáš klesnout po prohře. 5. Nebudeš nečestně používat výhod. 6. Neklaď podmínek, jichž bys sám nemohl přijmout. 7. Buď vždy ochoten přenechat hráči hru ve stínu. 8. Nebudeš podceňovat soka ani přeceňovat sebe. 9. Pamatuj, že jde o zápas; kdo jinak smýšlí, je slaboch a ne sportsman. 10. Měj v úctě hru, kterou hraješ, poněvadž kdo ztratil čestně, zvítězil i při prohře.“

10. Časopisy Ymky: Revue YMCA (1923–1926) a Křesťanská revue (1927–1939) – Zpravodaj (1926), Náš úkol (1927–1929), Táborový zpravodaj (1924–1929) – TEP pražské Ymky (1928–1940) – Vydavatelské oddělení Ymky

V lednu 1923 začal tiskový odbor ústředního výboru sdružení YMCA v Československu (prof. dr. E. Rádl, prof. dr. J. L. Hromádka, evangelický farář B. Jerie, Ing. Václav Havel a dr. F. Kubka, který byl zodpovědný redaktor) vydávat revue „Y.M.C.A.“. V úvodním prohlášení této revue, jehož mottem je slovo z evangelia „Ut omnes unum sint“ (Jan 17,21), se praví: „Naším programem je křesťanství, jež chceme prakticky uplatňovati, a tak podporovati světové myšlení, pacifismus, humanitní ideály, demokratismus, slovem všechny snahy po prohloubení mravnosti a čestnosti v životě soukromém, veřejném a světovém.“

Čtyři ročníky tohoto časopisu z let 1923–1926 jsou bohatým zdrojem informací o práci světového výboru Ymky v Ženevě a o Ymce na celém světě. Revue YMCA otiskla řadu článků a přípravného materiálu k osvětovém sjezdu Ymky, který se konal v létě roku 1926 v Helsinkách. Odtud si naše čtyřicetičlenná delegace odnesla uznání jako Ymka vůdčí, a to pro svou činnost v diskusních skupinách, při nichž vynikla svou vzdělaností a jazykovou připraveností. V časopise byly zveřejněny zápisy z konferencí světových i domácích, zprávy a rezoluce ze sjezdů, výsledky porad, konaných ve světě i doma. Také zde najdeme obšírné zprávy z letních konferencí Obrodného hnutí (OHČS) a ze sjezdů evangelické mládeže (SČME i SEM). Pro historii Ymky jsou nejcennější zprávy sekretářů z každoročních sjezdů Ymky a zprávy z jednotlivých sdružení.

Revue YMCA vycházela 4× ročně, přesto nestačila informovat o rozrůstající se práci Ymky. Od roku 1924 začal vycházet měsíční osmistránkový Táborový zpravodaj, který vedle informací a zpráv z táborů Ymky otiskoval povídky k táborovým ohňům, sérii vyprávění Joe Firsta o životě Indiánů, odborné instrukce pro táboření, články o přírodě a další příspěvky. V lednu 1926 se objevil další časopis – měsíční Zpravodaj (velký formát, 16 stran). Po roce byl tento časopis přejmenován a vycházel v letech 1927–1929 pod názvem Náš úkol (velký formát, 12 stran). Šéfredaktory těchto časopisů byl František Kubka, později Josef Bradáč a nakonec Jaroslav Šimsa. Náš úkol nepřevzal jen úlohu Zpravodaje, ale do jisté míry taky revue YMCA. Navíc otiskoval beletrii a dorostenecké hlídky, do nichž přispívali sekretáři, kteří pracovali v různých odděleních Ymky. Nenajdeme zde však už protokolární záznamy z každoročních sjezdů ani texty přednášek z těchto sjezdů, jak tomu bylo v revue YMCA. Táborový zpravodaj se stal nejprve přílohou Zpravodaje, potom Našeho úkolu; odpovědným redaktorem byl po celou dobu jeho existence Joe First.

V roce 1929 přestal Náš úkol vycházet. Souviselo to možná s celosvětovou krizí, která nutně musela dolehnout i na Ymku, ale byly zde i vnitřní příčiny, totiž vznik dalších časopisů. Na podzim 1927 začala vycházet pod redakcí Emanuela Rádla a J. L. Hromádky (k nimž se na podzim 1929 připojil Jaroslav Šimsa) Křesťanská revue. Současně si začala vydávat vlastní tištěné výroční zprávy a někdy i časopisy jednotlivá místní sdružení. Tak především pražská Ymka vydala v říjnu 1928 první číslo svého vlastního časopisu, nazvaného TEP pražské Ymky, měsíčník pro informaci a poučení. TEP měl osm stran a redigovali jej střídající se sekretáři pražské Ymky. Jednotlivá čísla jsou doslova nabita informacemi o možnostech, které pražská Ymka členům i zájemcům poskytovala. Křesťanská revue i TEP vycházely až do roku 1940.

Závěrem:

Na 4. sjezdu Ymky v Hradci Králové v roce 1925 vyjádřil ústřední ředitel Ymky přesvědčení, že Ymka v následujících pěti letech ještě rozšíří svůj vliv na výchovu mladých mužů a hochů všech národností, všech tříd a vyznání, „budeme-li pokračovati odhodlaně a se stále větší vírou v Boha, svého spolupracovníka, a v lidstvo jako celek“.

Emanuel Rádl u příležitosti 10. výročí založení Ymky ukázal na dva hlavní nedostatky dosavadní práce. Ymce se nepodařilo rozšířit svou práci po celé republice, a zvláště mezi dělnickou mládež, a nepodařilo se jí (až na výjimky) získat lidi z průmyslu a obchodu, a tím ji finančně osamostatnit.

Vcelku však lze říci, že Ymka v letech 1919–1929 v Československu zakořenila. Postavila v Praze Studentský domov, pro hochy stálé letní tábory, v řadě míst republiky budovy Ymky, v nichž rozvinula mnohostránkovou činnost. O své činnosti informovala nejširší veřejnost v řadě časopisů, které sloužily, právě tak jako odborné příručky, k neustálému vzdělávání sekretářů a vůdců Ymky. Dala příklad a odborně učila, jak vychovávat hochy a muže vůbec.

Světová Ymka vyrostla z touhy po obrodě lidské společnosti. Přinesla k nám víru a odhodlání uskutečnit novou reformaci. V tom navázala na domácí tradici, zvláště na T. G. Masaryka.

Brno, listopad 1985


Vytisknout