YMCA v Československu 1919–1929 | Milena Šimsová

Při práci na životopise Jaroslava Šimsy, myslitele, novináře a za nacistické okupace odbojového pracovníka, jsem prošla řadu časopisů a brožur, které vydávala YMCA. Jaroslav Šimsa byl totiž od roku 1929 jejím sekretářem. Přitom jsem si uvědomila, že údaje o vzniku, vývoji a činnosti tohoto sdružení jsou u nás málo známy. V tomto příspěvku uvádím proto základní informace o vzniku, rozšíření a zaměření československé Ymky zhruba v prvém desetiletí její činnosti. Úkol hodnotit působení Ymky v rámci celkového kulturního a politického vývoje si tento příspěvek neklade.

1. YMCA – YWCA

YMCA – Young Mens’s Christian Association – křesťanské sdružení mladých mužů – je světová organizace. Její východisko je opravdové křesťanské pojetí života a její cíl výchova mládeže.

Ymka byla založena v Londýně v roce 1844. Obchodní příručí George Williams shromáždil kolem sebe skupinu mladých mužů a získal je pro myšlenku křesťanské výchovy. Sdružení se rychle šířilo. Na první konferenci v roce 1855 v Paříži formulovalo základ své práce v tzv. pařížské bázi: „Křesťanské sdružení mladých lidí sdružuje mladé muže, kteří považujíce Pána Ježíše Krista za svého Boha a Spasitele podle Písma svatého, chtějí být jeho učedníky svým přesvědčením i životem a chtějí se sdružit v úsilí o rozšíření jeho království mezi mladými muži.“

Program Ymky vyrostl z touhy po obrodě lidské společnosti. Byl nesen vírou v člověka a jeho možnost vytvořit lepší svět. První pracovníci Ymky vyšli z protestantských církví. Budovali střediska, která byla otevřena pro všechny lidi bez rozdílu církevní příslušnosti. V nich se snažili vést mladé lidi k opravdově křesťanskému pojetí života, vychovat je k praktickému křesťanství bez ohledu na národnost nebo politické přesvědčení. Vštěpovali úctu k zásadám mezinárodní spolupráce, mírumilovnosti, učili opravdovosti, lásce k pravdě a spravedlnosti.

Z Anglie se Ymka rychle rozšířila po celém světě. Bylo to hnutí a sdružení, i když bylo organizováno jako každý jiný spolek. Finanční prostředky Ymka získávala z členských příspěvků a dobrovolných darů těch, kdo její práci podporovali. Zvlášť v Americe byla vedena po způsobu obchodních podniků. Vedla k podnikavosti a hospodářské soběstačnosti, ačkoliv cíl zůstával ideální: vychovat mládež k iniciativnosti, odpovědnosti, čestnosti a spoléhání na čestnost druhých.

Jako svůj znak si zakladatelé vyvolili rovnostranný trojúhelník – symbol tří stran lidské bytosti: těla, rozumu a ducha. Stejná výchova všech tří stran, tedy tělesné, rozumové a duchovní, je podle programu Ymky nezbytná k tomu, aby člověk splnil svůj životní úkol.

Několik let po Ymce byla založena světová organizace žen – YWCA – Young Women’s Christian Association – Křesťanské sdružení mladých žen.

2. Ymka za války – Pozvání Ymky do Československé republiky – Vojenská Ymka v ČSR

V době 1. světové války rozšířila Ymka svou výchovnou práci mezi vojáky v armádě a zajateckých táborech. Budovala tzv. vojenské domovy a vytvořila vojenskou organizaci svých pracovníků.

Práci Ymky za války poznal zblízka T. G. Masaryk a ocenil, co udělala pro naše legionáře, zvláště na Sibiři. Poslal proto po válce svou dceru dr. Alici Masarykovou k Světovému výboru YMCA do Ženevy s žádostí, aby americká Ymka přenesla svou práci mezi vojáky do nově utvořené republiky. Také naši legionáři žádali prostřednictvím prozatímní československé vlády v Paříži, aby pracovníci Ymky (v legiích se jim říkalo „strýčkové“) jeli s nimi domů a pokračovali i v republice u vojenských útvarů v dosavadní práci. Tak se stalo, že v lednu 1919 přijeli do Prahy s vracejícími se vojáky též první sekretáři Ymky.

Přivezli s sebou celé vlaky zboží. Bylo těsně po válce a všude a ve všem byl nedostatek. Začali v nejrůznějších městech republiky budovat při vojenských útvarech vojenské domovy Ymky. Každý takový domov měl svou knihovnu a čítárnu, kde si bylo možno vypůjčit knihy, prohlédnout a přečíst si noviny a časopisy, a to nejen naše, ale i anglické, německé, francouzské a ruské. Hrály se tu společenské hry (šachy, dáma atp.), někde byly i zvláštní herny. Každý domov měl svou písárnu – kdo přišel, dostal zadarmo dopisní papír nebo lístek, aby mohl napsat domů. Podávalo se tu horké kakao v rámci ymkařského programu, který byl důsledně abstinentní. Pořádaly se přednášky s náboženskou i jinou tematikou, vyučovalo se cizím jazykům. Úplnou novinkou byla tehdy v Ymkách zaváděná kinematografická představení a největší obliby si Ymka získala svým sportovním programem. Většina jejích domovů měla svá sportovní hřiště s odborným atletickým dohledem. I míčové hry volejbal a basketbal k nám Ymka zavedla.

26. 9. 1919, kdy byla mezi ministerstvem národní obrany a Ymkou podepsána dohoda o vzájemné spolupráci, pracovalo na území republiky už 12 domovů Ymky. Do července 1920 bylo vybudováno 70 armádních středisek a přibližně stejný počet filiálek. Československá vláda dala Ymce k dispozici větší počet mužů, a to nejen proto, že Američané pro neznalost řeči a prostředí nemohli v Československu pracovat bez pomoci a spolupráce domácích, ale i proto, že američtí sekretáři tu nechtěli trvale zůstat a od začátku své práce mysleli na to, aby zacvičili muže, kterým by svou práci co nejdříve předali. Už v březnu 1919 otevřeli první cvičnou školu. Přednášelo se v řadě nejrůznějších kurzů – výchovných, jazykových, atletických aj., přičemž ve všech těchto kurzech sledovali sekretáři především výchovu k čestnosti, pravdivosti, rozhodnosti, čistotě. Budoucí sekretáři Ymky měli být lidé charakterní, aby mohli převzít vůdcovskou roli v československé Ymce. Opravdu řada z těch, které dala vláda k dispozici vojenské Ymce hned na počátku její činnosti, se stala později vůdci československé Ymky, jako Josef First (zvaný Joe), F. M. Marek, Antonín Matys a jiní.

V roce 1921 začaly osvětové sbory Ministerstva národní obrany postupně přebírat vojenské domovy Ymky a po jejich likvidaci v roce 1923 skončila práce vojenské Ymky v Československu.

3. Práce amerických sekretářů – 1. sjezd a založení československé Ymky v roce 1921

Američtí sekretáři Ymky přišli do Československa jako misionáři, kteří byli ženevským Světovým výborem YMCA pověřeni zcela konkrétními úkoly. Byli to křesťané a práce se ujali se vší vážností a rozhodností.

Přišli do Československa v době neobyčejně vhodné k založení nového sdružení: V prvních letech nově vzniklé republiky bylo založeno mnoho spolků, kulturních institucí i náboženských společností. Ale současně to byla právě po náboženské stránce doba neobyčejně zmatená. Emanuel Rádl na to vzpomíná: „Když se jednalo o náboženství, naši lidé mysleli na přednosti Kralické bible a na politickou agitaci proti katolické církvi. Vzpomínám na jednání, které jsme měli s generálním sekretářem ústředí ze Ženevy (Švédem), jak mu bylo těžko pochopit vlastenectví, které se mu tehdy předkládalo jako náboženské krédo. Stejně těžko bylo prorazit s ideou praktického křesťanství.“

Ymka byla přijata v republice s nedůvěrou především ze strany církví. Americký důraz na praxi a opomíjení věrouky byl církvím nepřijatelný. Nadto vojenská Ymka (též na přání československých úřadů) rozvinula sociální stránku své práce a stala se populární svým sportovním programem. Lidé z církví se ptali, co je vlastně na Ymce křesťanského? Ale i vážní lidé mimo církve Ymkou pohrdali. Politickým stranám vadilo, že jde o americký podnik, a nechybělo podezření, že je to vyzvědačská organizace. Podezření a nechuť budily i americké peníze, jimiž byla celá práce na začátku financována. Rozpočet na rok 1920 činil víc než půl milionu dolarů! Rozběh, tempo, šíře a velkorysost, s níž američtí sekretáři začali u nás pracovat, byly na naše poměry nevídané.

V roce 1920 pracovalo v Československu 62 amerických sekretářů, postupem let se ale jejich počet (a také rozpočet) rychle zmenšoval. Ústředí měli v Praze, nejprve v Mikulandské ulici, později na Národní třídě. Od začátku řídil práci W. W. Gethmann, podle vzpomínky Ing. Václava Havla „velmi zkušený a sympatický muž“, který se stal na dlouhá léta ústředním ředitelem československé Ymky. Někteří sekretáři byli pověřeni zcela určitou prací, jiní pracovali na nejrůznějších místech republiky v místních sdruženích, podle okamžité potřeby, jak se kde které sdružení zakládalo nebo se práce rozšiřovala.

V letech 1920 a 1921 američtí sekretáři pro studenty postavili Studentský domov v Praze na Albertově a uspořádali pro ně první letní konferenci v Přerově nad Labem. Pro práci s chlapci postavili první stálý letní tábor u Soběšína na Sázavě a rok na to na Slovensku u Oravského Podzámku. Vydávali odborné příručky pro práci v Ymce v nově vybudované tiskárně. Založili ve čtrnácti městech republiky místní sdružení Ymky. Začali s odborným vzděláváním budoucích československých sekretářů v nově vybudované a otevřené mezinárodní cvičné škole pro sekretáře Ymky v Olomouci; osm československých sekretářů bylo posláno na speciální studia do ciziny, většinou do Ameriky, někteří na několik měsíců, jiní na několik let.

Během vší této práce se americkým sekretářům podařilo v československé veřejnosti získat skupinu mužů, kteří se stali jádrem prvního ústředního výboru československé Ymky.

1. sjezd československé Ymky se konal ve dnech 1.–3. července 1921 v nedávno dostavěném Studentském domově na Albertově. Byl zvolen osmnáctičlenný ústřední výbor. Jeho předsedou se stal prof. dr. František Drtina. V ústředním výboru zasedala řada známých osobností, byl mezi nimi i ministr MUDr. Vavro Šrobár. Za studentský spolek Obrodné hnutí čsl. studentstva (OHČS) byl tehdy zvolen Ing. Václav Havel, který zůstal členem tohoto výboru po celou dobu existence Ymky v Československu. Úřadujícím místopředsedou byl Emanuel Rádl, který celý sjezd řídil. Účastnilo se asi 100 lidí.

Byly přijaty prozatímní stanovy, na jejichž základě byl vypracován program. Báze stanov Ymky v Československu zněla: „YMCA v Československu navazuje na domácí reformační snahy a chce v životě jednotlivců, společnosti i národů uplatňovati bez ohledu na národnosti, politické a sociální rozdíly evangelium Kristovo, vidouc v něm nepostradatelný zdroj duchovní a mravní síly. Toto prohlášení souhlasí s duchem dosavadní báze světové Ymky, přijaté Federací v Paříži v roce 1855.“

Již 24. října 1921 předala americká Ymka československé Ymce majetek. Za řádného člena Světového svazu YMCA byla československá Ymka přijata při sjezdu světového výboru v Kodani v srpnu 1922.

4. Emanuel Rádl a Ymka

Emanuel Rádl byl v prvých letech činnosti československé Ymky její úřadující místopředseda. Na prvním a druhém sjezdu Ymky v roce 1921 a 1922 měl přednášku „Co je YMCA v Československu a jaké jsou její cíle“ a měl hlavní podíl na vypracování programových zásad. V roce 1922 objel svět a navštívil řadu těchto organizací v Asii a Americe. Po svém návratu jezdil s americkými sekretáři do míst, kde začínala práce místních sdružení a tam vysvětloval účel práce Ymky.

Rádl měl zvláštní pochopení pro námitky proti Ymce ze strany církví: „Vytýká se naší Ymce, že není dost křesťanskou… že do křesťanství nestačí jen křesťanská praxe, tedy např. činná láska k bližnímu, boj za sociální spravedlnost, povznesení duchovního a tělesného života, nýbrž jest třeba také specificky křesťanského uvědomění křesťanské ‚víry‘. Toto stanovisko je úplně správné – vskutku bez osobního prožití a procítění viny a hříchu a závislosti na milosti Boží není pravého křesťanství. Uznejme, že se Evropa liší v této věci od Ameriky k svému prospěchu tím, že má snad více porozumění pro toto subjektivní procítění křesťanské a pro racionální analysu křesťanských pravd. Uznejme však, že v celé Evropě a obzvláště u nás je náchylnost přestávati na tomto procítění křesťanském a na sporech dogmatických a neodvozovati odtud praktických důsledků. Podržme tedy přednosti (pokud je máme), a hleďme se od Ameriky učiti praxi, kterou nemáme, tím spíše, že se na praxi spíš než v teorii shodneme.“

Rádl se tedy jednoznačně postavil za zdůraznění křesťanské praxe, jak ji k nám americká Ymka přinesla, ale současně hledal dostatečně pevný základ vší ymkařské práce v křesťanském programu: „Vezměme své křesťanství doopravdy… rádi bychom dosáhli toho, aby se YMCA stala střediskem upřímného a vážného křesťanského usilování v naší republice. Věřím, že toto usilování konec konců nebude podle praxe, nýbrž i podle uvědomělého vyznání křesťanského… Nebojte se křesťan- ství!“

Touto programovou devízou se Rádl výrazně odlišil od praxe československých sekretářů Ymky, kteří do své práce vnesli zkušenosti a metody z vojenské Ymky, kde na prvním místě stál sociální program a dbalo se o program vzdělávací, kulturní a sportovní.

Emanuel Rádl byl v Ymce svým způsobem osamocen. Svým zdůrazňováním křesťanského základu vší práce stál blízko americkým sekretářům, ba někdy stál na jejich straně proti ostatním, jak na to výslovně sám vzpomíná. V tomto jeho postavení mu velmi pomohl MUDr. Adolf Lukl. Vzal činnost Ymky za svou věc, nebál se kritizovat, postavil se na samostatné stanovisko vůči americkým sekretářům a podílel se na odpovědnosti, kterou od počátku Emanuel Rádl v Ymce nesl. Později pracovali spolu – Emanuel Rádl jako předseda československé Ymky a MUDr. Adolf Lukl jako její místopředseda.

5. Studentský domov v Praze – Obrodné hnutí čsl. studentstva (OHČS) v Praze a v Příbrami – Akademická Ymka v Bratislavě a v Brně

Jak již bylo řečeno, postavila Ymka v Praze na Albertově (někdy se uvádí Na Slupi) Studentský domov. Byla to nízká prostorná dřevěná budova. Byly v ní klubovny pro studentskou spolkovou činnost, čítárny, foyer pro společenské příležitosti, vanové lázně, sprchy, fotokomora, přednáškový sál, menza, kavárna, bufet, tři klavíry, šest kulečníků, čtyři pingpongové stoly. Správu vedly dvě placené síly za pomoci studentské samosprávy. Ymka budovu předala kuratoriu, složenému z profesorů a přátel studentstva, které mělo nad domem vrchní dozor. V domově pracovala studentská sociální kancelář, která zprostředkovávala ubytování, kondice a celou řadu dalších služeb.

V roce 1921 bylo členy Studentského domova 6 500 studentů a 5 000 se jich tu stravovalo. V témže a následujícím roce se prostřednictvím Studentského domova uskutečnila velká mezinárodní sociální pomoc studentům, kteří se vraceli z armád a neměli finanční prostředky k tomu, aby dostudovali. European Relief Association opatřilo šatstvo, potraviny a knihy v ceně 850 000 dolarů.

V klubovnách Studentského domova se začali scházet studenti, kteří pod dojmem Masarykovy řeči 7. 3. 1920 založili Obrodné hnutí čsl. studentstva (OHČS). Iniciátorem, spoluzakladatelem a po pět let předsedou tohoto hnutí byl Ing. Václav Havel, který ve svých pamětech vypsal, jakou pomocí byli na počátku hnutí američtí sekretáři Ymky, kteří uspořádali v Přerově u Lysé nad Labem nejprve přípravnou konferenci ve dnech 31. 5. – 1. 6. a pak 1. letní konferenci (2. – 12. 7. 1920) na níž Obrodné hnutí formulovalo a přijalo bázi své práce. V následujícím semestru OHČS ve spolupráci se studentskou samosprávou pořádalo ve Studentském domově přednášky, pracovalo ve studijních kroužcích a zvalo na „čaje“ při nejrůznějších příležitostech – např. při návštěvách z ciziny, na Mikuláše a jindy. Také v Příbrami, kde byla vysoká škola báňská, skupina OHČS na půdě Studentského domova rozvinula všestrannou spolkovou činnost.

OHČS se však nestalo součástí Ymky. 2. letní konferenci v r. 1921 ve Světlé nad Sázavou organizovali členové OHČS sami, bez vlivu a pomoci Američanů, přesto, že jim byli za dosavadní pomoc vděční, ale obávali se příliš rychlého tempa, na které byli američtí sekretáři zvyklí. Američtí sekretáři toto rozhodnutí členů OHČS respektovali a dál do hnutí a každoročně pořádaných letních konferencí nezasahovali. S Ymkou bylo OHČS spojeno jako její autonomní svaz – bylo to spojení volné a spíš ideové. OHČS po vzoru Ymky rozvinulo především sociální stránku své práce. Svépomocí, v neuvěřitelně krátkém čase postavilo studentské koleje na Letné a později vybudovalo dívčí studentskou kolej Budeč. Bylo to nezbytné – vysokoškolští studenti v Praze neměli kde bydlet.

Po odchodu Ing. Václava Havla v roce 1924 se pro názorové rozdíly OHČS rozdělilo na etickou a křesťanskou skupinu. Obě skupiny pracovaly nadále na půdě Studentského domova vedle sebe.

Na 4. sjezdu Ymky v roce 1924 sekretář Ymky pro práci mezi vysokoškolským studentstvem, Ing. Josef Teindl, ve své zprávě ostře vytkl Ymce, že ačkoliv vybudovala Studentský domov, neuplatňovala v něm svůj vliv na studentstvo a všechnu práci přenechala OHČS.

Úplně jiná situace byla v Brně a v Bratislavě, kde byly nově založené univerzity bez tradice vysokoškolské studentské spolkové práce. Ymka zde založila studentská oddělení, zvaná Akademická Ymka. Akademické Ymky v Brně a Bratislavě byly součástí místních sdružení Ymky. V letech 1921–1926 pracovala tedy Ymka mezi vysokoškolskými studenty přímo pouze v Brně a v Bratislavě.

V roce 1927 se křesťanská skupina OHČS v Praze a v Příbrami spojila s Akademickou Ymkou v Brně a v Bratislavě a založila nové studentské sdružení, nazvané Akademická Ymka v Československu. Jejímu vzniku a zaměření bude věnována zvláštní studie.

Vytisknout