Vladimír Roskovec: Ústavní počátky Českobratrské církve evangelické

Pod tímto názvem publikoval Adam Csukás studii v časopisu Revue církevního práva roč. 73 (2018), č. 4, str. 67–95. Autor je interní doktorand na katedře právních dějin Právnické fakulty UK a působí též jako právník v Ústřední církevní kanceláři ČCE. Studie vznikla v rámci grantu GA UK Právní řád Českobratrské církve evangelické – dějiny a současnost.

Studie hojně čerpá ze zápisníku jednatele a zapisovatele ústavního odboru faráře Rudolfa Medka, který autor objevil v lednu 2018 v Ústředním archivu ČCE. Zmíněný ústavní odbor byl ustaven v červnu 1917 spolu s dalšími odbory v rámci příprav spojení českých evangelických církví a v pozměněném složení pokračoval v práci i po generálním sněmu, konaném ve dnech 17. a 18. prosince 1918. Studie zachycuje často vzrušené diskuse, které probíhaly nejen na schůzích ústavního odboru, ale hlavně na stránkách církevních časopisů. Šlo o to, jakým způsobem a do jaké míry se má navazovat na tradici české reformace, což se odráželo v diskusích jak o názvu sjednocené církve, tak zejména o postavení a právech sborů, seniorátů a dalších církevních struktur, o postavení farářů, o vztahu ke státu atd. Např. vikář Josef Hromádka publikoval v roce 1918 článek o úloze a postavení žen v budoucí církvi. Rudolf Medek spolu s většinou ústavního odboru zastával pragmatické stanovisko, bez nadměrného idealismu a historismu. Tento postoj se významně uplatnil v období 1919 až 1922, kdy bylo třeba vypracovat přijatelný návrh církevního zřízení. Po řadě peripetií a úprav bylo církevní zřízení schváleno na generálním synodu, který zasedal ve dnech 21. až 25. 2. 1921, a potvrzeno vládou 13. 1. 1922.

A. Csukás v závěru studie konstatuje, že církevní zřízení z roku 1922 je „pouze mírně přizpůsobená verze církevního zřízení z roku 1892… Názory, že ČCE přijala po svém vzniku nové, důsledně presbyterní zřízení, je proto třeba odmítnout. V této souvislosti lze mluvit pouze o přirozeném vývoji stávajícího církevního zřízení“.

Studie poskytuje řadu zajímavých podrobností a doplnění ke stati prof. R. Říčana, otištěné v minulém čísle tohoto časopisu.

Vladimír Roskovec

Vytisknout