Vladimír Roskovec: Promoční promluvy

Autorský kolektiv z Ústavu klasických studií na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity pod vedením prof. Jany Nechutové soustavně pracuje na vydávání komentovaných překladů Husových kratších latinských textů. V roce 2015 byla vydána publikace M. Jan Hus v polemice a za katedrou (viz KR 1/2016), v roce 2019 M. Jan Hus v polemice a v žaláři.

Jak uvádí podtitul současného svazku, jsou v něm obsaženy promluvy, které Jan Hus proslovil při bakalářských a magisterských promocích na fakultě svobodných umění (artistické) Univerzity Karlovy.

Připomeňme si, že plnoprávným členem akademické obce této fakulty se stal v roce 1398 (ve svých asi 30 letech), když předtím, v roce 1393, získal titul bakaláře a v roce 1396 titul magistra svobodných umění. V zimním semestru v roce 1401 byl děkan artistické fakulty a v letech 1409–10 rektor univerzity.

V předmluvě Jany Nechutové se dovíme, jak promoce na univerzitě probíhaly. „Promoční akt se konal při slavnostním zasedání fakulty: Poté, co byly ověřeny nezbytné předpoklady, představil svého žáka děkanovi a fakultní kongregaci učitel, který byl většinou zároveň jeho promotor. Uchazeč pak řešil předloženou otázku – kvestii; své řešení, takzvanou positio, přednesl spatra: K otázce bylo třeba podat důvody a doklady z Bible a od autorů pro i proti, rozhodnout buď pro kladnou, nebo zápornou odpověď a pohotově reagovat na námitky a komentáře. Závěrem pronesl promotor pochvalnou řeč, recomendatio, zakončenou udělením příslušné hodnosti.“ Vše probíhalo samozřejmě v latinském jazyce. Bakalářské promoce se nazývaly determinace, magisterské incepce. Doktorské hodnosti artistická fakulta neudělovala, toto právo náleželo jen fakultám teologické, lékařské a právnické.

V první části publikace, nadepsané „Nad promočními promluvami M. Jana Husa“ (str. 7–74) jsou po předmluvě uvedeny čtyři studie k jednotlivým aspektům těchto promočních promluv.

Ze studie Heleny Krmíčkové „Husovy rekomendace. Cesta k nalezení jejich textů“ se dovídáme, že první, kdo se začal zajímat o rukopisy dosud nevydaných Husových spisů, byl německý profesor pražské univerzity Karl Adolf Constantin Höfler (1811–1897). Některé texty edičně zpřístupnil koncem šedesátých let 19. století ve svých třísvazkových Geschichtschreicher der husitischen Bewegung in Böhmen, mezi nimi i osm rekomendací. Dalšími badateli, kteří pátrali v rukopisech po Husových rekomendacích, byli moravský církevní historik Jan Sedlák (1871–1924) a zejména prof. Bohumil Ryba (1900–1980). Zároveň se vedly diskuse ohledně Husova autorství některých rekomendací. Všechny rekomendace dosud připisované Husovi nově vydala Anežka Schmidtová v roce 1958.

V další studii se Libor Švanda zabývá strukturou a motivy Husových rekomendací. I když tato struktura je dosti různorodá, základním „stavebním prvkem“ je vždy téma – úryvek z textu známého autora nebo krátká sentence, vždy zvoleno s ohledem na osobu kandidáta a někdy i na jeho vztah k promotorovi. Téma se pak jako refrén v proslovu mnohokrát opakuje, je postupně vykládáno, často po jednotlivých slovech, rozvíjeno odkazy na vzhled či jméno kandidáta nebo i na společné zážitky s promotorem a doplněno o četné citáty autorit. Zařazen je někdy i výklad kandidátova jména. Na závěr je pronesena promoční for- mule.

Následující studie Petry Mutlové „Autority v promočních projevech Jana Husa a výuka na pražské artistické fakultě“ na předchozí studii navazuje. Z hojných citátů v promočních a jiných projevech na středověkých univerzitách se též usuzuje, která díla antických a středověkých autorů byla na univerzitách studována a přednášena. P. Mutlová uvádí, že „korpus všech autorit, citovaných v Husových rekomendačních proslovech, není příliš rozsáhlý (tvoří jej přes tři stovky odkazů)“. K tomu jen poznamenáváme, že všechny prameny těchto citací autorský tým pečlivě dohledal a jsou v překladech rekomendací uvedeny v poznámkách pod čarou. V knize je též rejstřík zdrojů, citovaných v promočních promluvách (str. 193–195), ze kterého je patrné, že nejčastěji citovanými autory jsou Aristotelés (v latinských překladech), Ovidius, Seneca, hojně jsou citována etická dvojverší ze sbírky Catonis Disticha a různá přísloví. Jan Hus využíval samozřejmě i biblické citáty, které posluchači dobře rozpoznali, takže na ně většinou výslovně neodkazoval.

Velmi zajímavé téma zpracovala Lucie Mazalová ve studii „Aristotelská přírodní filosofie na středověké univerzitě“. Popisuje v ní, jak Aristotelova filosofie získávala své místo postupně a s různými problémy, pevné místo měla zpočátku pouze Aristotelova logika. Pak probírá jednotlivá místa a souvislosti, kde Jan Hus ve svých spisech, a nejenom v rekomendacích, Aristotelovy spisy cituje, případně komentuje.

Druhá část knihy (str. 77–192) obsahuje překlady čtrnácti rekomendací, jejichž autorství lze s jistotou nebo s velkou pravděpodobností Janu Husovi připsat. Před každou rekomendací je krátký úvod, který obsahuje informace o rukopisu, jeho edici, dřívějších překladech, zvláštnostech rekomendace a o kandidátovi (pokud je blíže znám). V překladatelské poznámce uvádí Jana Nechutová, že všechny rekomendace nově přeložila se svou spolupracovnicí Janou Malou-Fuksovou na základě zmíněné edice Anežky Schmidtové. Obě autorky upravily i své překlady šesti Husových rekomendací, publikovaných v roce 2015 v knize M. Jan Hus v polemice a za katedrou.

Všechny rekomendace jsou nadepsány svým tématem, které je většinou jasným nabádáním k ctnostnému životu: Kdo se učí, bude vzdělaný; Vyrovnaný muž září ctností; Tohle všechno odhoď; Usiluj o dobré mravy; Buď dobrý syn; Žij správně!; Ptej se, co je to ctnost; Vzdělávej svého ducha studiem; Ke všem obtížím stav se čelem; Ovládání dělá muže mužem. Už jen tyto nadpisy by mohly významně inspirovat naše odborníky na vzdělávání! I další dvě témata jasně navozují etické otázky: Snažil se jednat spravedlivě; Nechcete-li se ničeho bát.

Jen zbývající dvě témata znějí nezvykle: První Ať přijde kukačka je částí verše z básně připisované (nesprávně) Ovidiovi. Verš zní Ať přijde kukačka, pták milý a slavný – a k tomuto ptáku je přirovnáván kandidát Martin Kunšův v rekomendaci z roku 1400. Autorství rekomendace s tématem Vyjmenuj příslovce není úplně jisté, přesto se autorský kolektiv rozhodl ji do sbírky Husových promluv zařadit (jako poslední). Je pěknou ukázkou, jak lze k morálnímu poučení využít i učebnici latinské gramatiky. Třídění příslovcí bylo tehdy značně bohatší než to dnešní, velmi rozšířená Donatova gramatika uvádí jejich dvacet kategorií. Uvedeme alespoň jeden příklad z rekomendace: „Vyjmenuj, Petře, příslovce míry, abys MNOHO studoval, MÁLO spal, MÍRNĚ pil, neboť Cato říká:

Stále studuj, i tehdy, když už jsi znalosti získal.

Spi jen tolik, co musíš.

Víno užívej s mírou.

Publikované rekomendace byly prosloveny v letech 1398 až asi 1410 a jsou v knize uspořádány chronologicky (pokud bylo možno příslušný letopočet určit nebo alespoň odhadnout). Jedenáct jich bylo proneseno při bakalářské promoci, dvě při magisterské, jedna se týkala jednoho bakaláře a jednoho magistra. Mezi kandidáty najdeme i známé Husovy přátele, Petra z Mladoňovic a Jana z Příbramě (bakalářská promoce v roce 1409).

Všechny Husovy rekomendace se nesou ve vlídném a přátelském tónu, ve snaze pobavit přítomné Hus neváhá uvádět zábavné historky ze života kandidátů, občas na základě společného prožitku. Všímá si i vnějšího vzhledu kandidáta, občas si pohrává s etymologií jeho jména, vše vždy doplněno vhodně vybraným citátem.

Tyto promluvy tak podávají obraz Jan Husa jako učitele a kolegy svých žáků, který se dosti liší od Šalounova pomníku na Staroměstském náměstí.

Publikaci oživuje půvabný výtvarný doprovod akad. malířky Marie Filippovové – každé promluvě předchází jedna, dvě nebo tři stránky abstraktních barevných kreseb. Jejich autorka v poznámce uvádí: „Myslela jsem na obsah promluv a na individualitu studentů uchazečů. Na chvíli vděčnosti, radosti, předsevzetí, naděje do budoucna.“

Autorský kolektiv, vedený prof. Janou Nechutovou, tak s velkou erudicí a péčí připravil další velmi kvalitní a neobyčejně zajímavou publikaci málo známých kratších Husových textů. Spolu s tím nám přiblížil i život a atmosféru na středověkých univerzitách, zejména na pražské, jen několik desítek let po jejím založení: živé společenství učitelů a studentů.

Vladimír Roskovec

Jana Nechutová a kolektiv:
Mistr Jan Hus, učitel a kolega
Promoční promluvy M. Jana Husa
Brno, Masarykova univerzita 2021

Vytisknout