Vladimír Roskovec: Podnětně a aktuálně

Úvahy a studie Daniela Kroupy zařazené do této publikace se zabývají různými aspekty myšlenkového odkazu tří uvedených osobností. Tři studie jsou věnovány T. G. Masarykovi, pět studií Janu Patočkovi a dvě Václavu Havlovi.

První z masarykovských studií „K pramenům Masarykovy filosofie praxe“ je z roku 1984 a vyšla tehdy v samizdatové Edici Expedice jako součást svazku Polis a religio: Gratulační septet k sedmdesátinám Josefa Zvěřiny. Autor vychází z raných Masarykových prací, které jsou pro porozumění jeho filosofii neobyčejně důležité, a dokládá, že „…v základním pojetí, v celkové orientaci své filosofie je Masaryk platonikem, v konkrétním provedení comtovcem (brentanovcem).“ (s. 23) Zdůrazňuje též, že Masaryk již v tomto období „klade jednání proti pasivitě“ (s. 24) a zastává myšlenku morálního založení politiky. Tyto názory pak v praxi uplatňoval během celého svého života. D. Kroupa nepomíjí ani Masarykův odtažitý vztah k metafyzice a poznamenává, že „Masarykova filosofie má s Husserlovou fenomenologií více styčných bodů, než se na první pohled zdá.“ (s. 30)

V další, dosud nepublikované studii „Masaryk o násilí“ z roku 2016 probírá Daniel Kroupa čtyři okruhy, kterých se především týkalo Masarykovo uvažování o násilí: sebevražda, obrana, válka, revoluce. Problému sebevražednosti v moderní době věnoval Masaryk svůj habilitační spis z roku 1879 a za její příčinu považoval ztrátu náboženského základu lidského života. K ostatním okruhům se porůznu vyjadřoval na četných místech svých spisů, která D. Kroupa postupně probírá a cituje. K jasnému stanovisku ohledně aktuálnosti Masarykových názorů, týkajících se např. příčin první světové války nebo oprávněnosti různých revolucí, však podle mne nedospívá.

Třetí text „Masaryk: Evropa – federace svobodných národů“ přednesl autor na konferenci Národ a Evropa v českém myšlení, konané v roce 2014 v Ústí nad Labem. Rekapituluje v něm Masarykovo politické myšlení, známé jako realismus, jeho filosofii náboženství, zdůrazňuje jeho požadavek, aby se politické jednání řídilo mravními principy, rozebírá „ideál humanitní“, vysvětluje Masarykovo pojetí nacionalismu a socialismu a zdůvodňuje, proč byl Masaryk rozhodný zastánce zastupitelské demokracie. Upozorňuje, že Masaryk však nevypracoval žádnou ucelenou teorii státu, neboť jej nepokládal za samostatný účel, ale za pouhý prostředek k rozvoji národa. Na základě těchto názorů pak Masaryk dospěl ve dvou projevech z let 1932 a 1933 k vizi sjednocené Evropy jakožto „federace svobodných národů“. Kroupa to označuje za takřka prorocké, nicméně konsekventní dovršení předchozího Masarykova politického myšlení.

Více než polovinu publikace věnoval Daniel Kroupa svému učiteli Janu Patočkovi. První z těchto studií „Patočkův filosofický životopis“ vyšla v roce 1979 v samizdatovém sborníku Cesty myšlení a pak v římských Studiích č. 68/1980. Filosofické problémy, kterými se Jan Patočka postupně zabýval, a publikované práce jsou probírány v souvislosti s jeho životopisem: od mládí a studií, pobytů v zahraničí přes jeho působení v Pražském filosofickém kroužku; v letech 1945–1950 na Filosofické fakultě UK, po nuceném odchodu pak v Pedagogickém ústavu (komeniologické studie) a od roku 1958 ve Filosofickém ústavu ČSAV (mj. překlady některých Hegelových spisů). Po návratu na filosofickou fakultu v roce 1968 přednášky a semináře věnované převážně fenomenologické problematice. Po předčasném penzionování v roce 1972 pravidelné soukromé semináře, na nichž Patočka rozvíjí vlastní koncepci fenomenologie a filosofie dějin. Tyto aktivity byly završeny významným podílem na vzniku Charty 77 a smrtí na následky policejního výslechu v březnu 1977.

Na tuto studii obsahově navazuje text z roku 2017 „Patočkovo pojetí fenomenologie“. Vznikl kritickým přepracováním části skript D. Kroupa, M. Nitsche: Fenomenologie, vydaných v roce 2014 pro posluchače Filozofické fakulty Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem, kde D. Kroupa působí.

Následující tři studie zpracovávají a dále rozvíjejí některá Patočkova témata ze sedmdesátých let. Ve studii z roku 1984 „Nad Patočkovou filosofií dějin“ (publikována v samizdatovém časopisu PARAF 6/1987 a v roce 2010 v Kroupově knize Dějiny Kampademie) autor probírá témata Ospravedlnění totalitního panství v historii, Historie a pravda, Historie a dějinnost, Přítomnost minulého, Přirozený smysl života, Totalita a svoboda; k nim uvádí i názory dalších autorů, jako jsou G. Orwell, J. G. Herder, W. Dilthey, M. Heidegger aj.

„Patočka a česká otázka“ je autorova přednáška na konferenci nazvané Jan Patočka: české dějiny a Evropa, konané ve Vysokém nad Jizerou v červnu 2007 (z konference vyšel sborník). Volba témat (Česká otázka dnes, Evropa a Češi, Češi a Evropa, Hledání odpovědi na českou otázku) byla ovlivněna tehdy probíhající debatou o evropské ústavě (která pak vyústila v přijetí Lisabonské smlouvy). K absenci jasného politického programu v té době autor podotýká: „Patočkovo filosofické dílo nepodává hotové recepty a poučky, z nichž bychom mohli takový politický program vyvodit. Poskytuje však myšlenková východiska a prostředky, které snad někomu, v nové situaci, pomohou takovou reflexi rozvinout a zformulovat nový program českého národa v Evropě.“ (s. 175)

Dosud nepublikovaná studie z roku 2017 „Dvacáté století jako válka a století jednadvacáté“ navazuje na název a úvodní myšlenku posledního z Patočkových Kacířských esejů o filosofii dějin „Války 20. století a 20. století jako válka“. Autor zde opět pojednává o několika důležitých tématech, k nimž uvádí též výrazné a podnětné názory a hodnocení jiných autorů: Boj za mír (C. Schmitt), Mírová politika a gnostická slepota (E. Voegelin: Nová věda o politice), Dvacáté století jako revoluce? (H. Arendtová, R. Aron), Vítězství ve studené válce a revoluce (R. Reagan), Konec dějin a střet civilizací (S. P. Huntington).

Poslední dva texty v publikaci jsou věnovány Václavu Havlovi. „Aktualita Havlových esejů“ z roku 2016 je přepracovaná stať „Pozvání k četbě Havlových esejů“, která byla součástí sborníku Moc bezmocných a jiné eseje, připraveného A. Freimanovou a vydaného Knihovnou Václava Havla v roce 2012. Kroupa ve svém textu, který by se mohl jmenovat též „Průvodce mladého člověka naší komunistickou minulostí“, stručně charakterizuje vývojové fáze komunistického režimu od roku 1948, aby čtenáři Havlových esejů ozřejmil politickou situaci, na kterou Václav Havel reagoval. Podrobněji jsou objasněny zrod disentu a Charty 77 a okolnosti Havlova věznění.

Studie „K filosofickým motivům politiky Václava Havla“ vnikla v roce 2017 přepracováním Kroupova článku Heidegger in Communist Czechoslovakia ze sborníku Heidegger in Russia and Eastern Europe (ed. J. Love), London – New York 2017. D. Kroupa zde popisuje a stručně komentuje zdroje a vývoj filosofických názorů Václava Havla, formulovaných pak převážně v dopisech z vězení (Dopisy Olze) a vycházejících hlavně z Heideggerovy filosofie.

Soubor Kroupových studií a úvah přináší nejen mnoho zajímavých i méně běžných informací o osobnostech, kterým jsou věnovány, ale i mnoho autorových podnětných a aktuálních myšlenek. Ani studie staršího data neztratily na svém významu, např. studie o Patočkově filosofii z roku 1979 může stále sloužit jako výborný úvod do Patočkovy filosofie. Daniel Kroupa udělal dobře, když dal své studie a úvahy k dispozici širší čtenářské obci. Poděkování si zaslouží i pečliví editoři Rudolf Kardoš a Jiří Chotaš.

Daniel Kroupa: Masaryk – Patočka – Havel Úvahy a studie z let 1979–2017 Filosofický ústav AV ČR ve spolupráci se spolkem Oikúmené, Praha 2018 (245 s.)

Vytisknout