Vladimír Roskovec: Obtížné oddíly biblické poezie a moudrosti

Tato kniha uzavírá řadu čtyř knih pojednávajících o „obtížných“ oddílech Starého zákona. S myšlenkou pomoci čtenářům Bible porozumět některým nesnadným pasážím, nad nimiž se zarazí, přišel před asi dvaceti lety prof. Jan Heller (1925–2008). Připravil řadu výkladů nesnadných starozákonních oddílů, které vyšly v roce 2006 v Karmelitánském nakladatelství pod názvem Obtížné oddíly knih Mojžíšových. Ke spolupráci na této knize přizval svého žáka a nástupce prof. Martina Prudkého a ke svým dvaceti kapitolám přidal jeho tři. Poslání knihy vyjádřil v předmluvě velmi jasně: „Celé Písmo, ale Starý zákon zvlášť, je plné oddílů, příběhů či údajů, nad nimiž je mnohý čtenář v rozpacích. Některé oddíly dokonce pohoršují. Patří takové texty vůbec do Bible? Vyplývá z nich nějaké poučení? Vždyť se zde píše o krutostech, podlostech a nemravnostech, často bez toho, že by byly kritizovány, natož rozhodně odsouzeny, jak by se slušelo a patřilo. Čtenář, jemuž Písmo vyvolává tyto otazníky či vykřičníky, vychází z toho, že Bible je – nebo by podle něho měla být – především učebnicí mravnosti. Nikdy nebyla a není. Čím tedy je? Především pohledem do života, žitého před Bohem, se všemi jeho chybami, nezdary a troskotáním, současně však s výhledem k naději, že sám Bůh bude mít nade vším poslední slovo, a může proto i všechno zlé obrátit k dobrému. Způsob, jakým je nám tento pohled předkládán, je ovšem v Písmu namnoze poznamenán myšlením a představami starověku. Proto musí vykladač Bible především dešifrovat dobové rysy, jazykové obraty, znát zvyky a představy doby, leckdy i dějinnou a kulturní situaci starých časů… Ale zároveň nesmí zapomenout, že všechno, co je v Písmu psáno, bylo napsáno k našemu naučení, abychom z trpělivosti a z povzbuzení, které Písmo dává, „čerpali naději“. To znamená, že vykladač by se měl pokusit dovést čtenáře či posluchače také k onomu duchovnímu povzbuzení, jež měl na mysli svatopisec a jež je určeno i nám.“

V duchu tohoto odkazu prof. Hellera připravil prof. Prudký i tři následující publikace. Ke spolupráci pozval širší okruh biblistů ze všech našich pěti teologických fakult, čímž projekt získal jasný ekumenický charakter. Někteří z těchto spolupracovníků mohli přitom využít své biblické komentáře, které již publikovali nebo připravují v edici Český ekumenický komentář ke Starému zákonu, která mezitím začala vycházet péčí Centra biblických studií a České biblické společnosti.

V roce 2013 tak vyšla v Karmelitánském nakladatelství kniha: Martin Prudký, Jan Heller a kolektiv: Obtížné oddíly Předních proroků. V názvu bylo použito termínu, užívaného v Hebrejské bibli pro soubor knih, označovaných v křesťanské tradici zpravidla jako knihy historické (Jozue, Soudců, 1. a 2. Samuelova, 1. a 2. Královská). Obsahovala 32 kapitol věnovaných jednotlivým oddílům a dvě kapitoly přehledové („Dějiny Judska a Izraele v době královské“ a „Literární a teologický charakter Předních proroků – tzv. deuteronomistické dějepisné dílo“).

Následující kniha vyšla v témže nakladatelství v roce 2016: Martin Prudký a kolektiv: Obtížné oddíly Zadních proroků. 20 kapitol, vysvětlujících vybraná obtížná místa z prorockých spisů, doplnila kapitola objasňující jejich celkový dějinný, literární a teologický kontext.

Čtvrtá kniha z této řady, Obtížné oddíly biblické poezie a moudrosti, vyšla v loňském roce a je věnována knihám, které jsou v Hebrejské bibli řazeny mezi Spisy. Z třinácti knih této sbírky byly vybrány obtížné oddíly z osmi z nich a je o nich pojednáno v 16 kapitolách.

Nejvíce obtížných míst nalézají čtenáři nepochybně v nejobsáhlejší a nejčtenější knize Žalmů. O této knize napsal editor Martin Prudký závěrečnou přehledovou kapitolu „Typy žalmů, jejich žánry a jejich teologie“ a v první a šesté kapitole podal podrobný stylistický a teologický rozbor Ž 1 a Ž 113. V knize je pojednáno ještě o čtyřech dalších žalmech nebo jejich částech. Jan Rückl objasňuje okolnosti vzniku a význam výroku Ž 2,7 o Božím synovství judského krále. Starší text Jana Hellera dokládá na Ž 48,8 („větrem od východu tříštíš taršíšské lodě“), jak je možné (a užitečné) homileticky využít i nesnadné a neprůhledné biblické texty, „jestliže je správně zasadíme do dostatečně širokých souvislostí“. Některé žalmy se mohou pro své „šokující metafory“ či výzvy jevit jako nevhodné vzory modliteb. Petr Chalupa na příkladu Ž 83 ukazuje, jak může poučený rozbor a výklad zmíněné nesnáze překonat. Gabriela Ivana Vlková sleduje podobné problémy u Ž 110, kde některá obtížná místa mohou být objasněna pomocí jejich citací v Novém zákonu.

Mnohé otázky vyvolává také kniha Jób. Viktor Ber ve svém příspěvku upozorňuje, že některé vykladačské problémy může vyřešit nenápadný fakt, že satan, vystupující v prologu knihy, je v hebrejském textu psán s určitým členem, tudíž to není vlastní jméno postavy, ale vyjádření role „oponenta“. Gabriela Ivana Vlková se ve dvou kapitolách zabývá „nekorektními“ místy v knize Přísloví, která se týkají výchovy dětí (synů) a postavení ženy v rodině a společnosti. Filip Čapek, autor komentáře ke knize Kazatel, vykládá tří místa z této knihy, týkající se násilí, a závěr knihy o lidské existenci.

I v knize Ester, která se čte o veselém židovském svátku purim, se nachází obtížná pasáž, líčící hromadné pobíjení nepřátel židovského lidu v perské říši. Petr Chalupa, který napsal komentář k této knize, poukazuje na poslání knihy, která není záznam historických událostí, ale má ujistit čtenáře o tom, „že Bůh vždy zachránil svůj lid, navzdory všem pokusům o jeho likvidaci“.

Adam Mackerle se podrobně zabývá otázkou, jak správně překládat sousloví „někdo jako syn člověka“ ze 7. kapitoly knihy Daniel. Rozebírá strukturu této kapitoly, objasňuje mytologické a historické pozadí knihy Daniel a užívaných obrazů a vysvětluje ohlasy v Novém zákonu a raných křesťanských spisech.

Poslední dvě kapitoly jsou věnovány oddílům z druhé knihy Paralipomenon. Jiří Beneš porovnává zidealizovaný příběh judského krále Abijáše v této knize (2 Pa 13,1–23) se starším a kontrastním podáním v 1. knize Královské (15,1–8) a vysvětluje, že autor 2 Pa neusiloval o přesný záznam historie (v našem pojetí), ale sledoval svůj teologický koncept Hospodinovy pomoci vyvolenému lidu. Petr Chalupa pak pojednává o dopisu proroka Eliáše, působícího v Izraeli, hříšnému judskému králi Jóramovi (2 Pa 21,12–15).

Všichni uvedení autoři se podíleli i na předcházejících dvou svazcích o obtížných oddílech ve Starém zákonu a všichni také významně přispěli k naplnění výše uvedeného programu a odkazu prof. Hellera.

Příspěvky zařazené do této poslední knihy (i do těch předchozích) ukazují různé cesty, vedoucí k hlubšímu porozumění biblickému textu. Většinou to vyžaduje důkladné odborné znalosti, ale ty mohou zájemci nalézt i v dosti bohaté dostupné literatuře. Příspěvky však též ukazují, že Bible v žádném případě nepodává naivně idealizovaný pohled na člověka a na jeho počínání v dějinách. Boží lid, a tedy každý z nás, má i nepřátele – především vlastní hříchy a hříšné sklony. Bible nás učí, že je třeba nezavírat před tím oči, nepřátelům čelit a volat přitom k Hospodinu o pomoc a ochranu.

Vladímír Roskovec

Martin Prudký a kolektiv:

Obtížné oddíly biblické poezie a moudrosti

Praha, Karmelitánské nakladatelství 2020, 327 s.

„První žalm, ten, jenž nás do knihy žalmů uvádí a otvírá nám bránu jejího vnitřního světa, je velmi zvláštní tím, že vlastně není modlitbou – tedy alespoň v tom smyslu, jak modlitby obvykle chápeme: neobrací se k Bohu osobním oslovením, nevzývá jej ani neprosí, ani jej neopěvuje a nezpívá o ně chvály. Tento první z žalmů… nemluví ani k Bohu ani o Bohu! Od začátku až do konce vede řeč o ‚spravedlivém člověku,‘ jeho chválí a vykresluje, a to ve dvojí perspektivě: v jeho vztahu k Zákonu Hospodinovu a v protikladu vůči, svévolníkovi‘… Není to zvláštní, že biblický žaltář začíná právě takovým textem, blahoslavením člověka? Co tento zvláštní žalm vyjadřuje a jakou roli tím plní na začátku sbírky modliteb?“ (str. 12)

Vytisknout