Učinit víru salonfähig | Tanja Pilger-Janßen

Na listopad 2018 připadá 250. výročí narození Friedricha Schleiermachera. Proč se ještě dnes životem a myšlenkami tohoto teologa zabýváme?

Časy, v nichž žil Friedrich Schleiermacher (1768–1834), se podobají časům našim. Tehdy byl kostely prázdné a divadla plná – a Schleiermacher čelil téhle výzvě atraktivními bohoslužbami. Zároveň byla jeho doba poznamenána přelomovými změnami v Evropě: Francouzská revoluce, rozpad systému státních církví a počátek sekularizace, převzetí církevního majetku státem.

Také u nás bývají kulturní počiny navštíveny většinou lépe než bohoslužby. Prostřednictvím pokojné revoluce, německého sjednocení a ukončení konfliktu mezi Západem a Východem jsme i my prožili v Evropě přelom. A následky sekularizace lze pocítit i dnes. Rovněž Schleiermacherem prosazovaná oslovující podoba bohoslužeb pro nás v současnosti zůstává úkolem a výzvou.

Čím tedy onen muž, narozený před 250 lety, 21. listopadu 1768, vyniká a proč se i dnes vyplatí se jím zabývat? Schleiermacher byl velmi otevřen vůči teologii, vědám i společenským otázkám své doby. Když v roce 1796 přišel do Berlína a nastoupil do služby kazatele v kostele Charité, brzy se stal osobností veřejného života: navštěvoval městské salóny, řadil se mezi romantiky a zapojil se do společenského života. Tak se mu podařilo víru a náboženství učinit salonfähig – vhodnou do salónů. On uměl uvést náboženství do společnosti.

Ve svém prvním velkém díle Über die Religion (O náboženství), dokončeném roku 1799 v Postupimi, opět spojuje náboženství s okolním prostředím, neboť vychází z náboženské zkušenosti každého jednotlivce. Co je tím myšleno? Žádná sentimentalita či citové třeštění, nýbrž bezprostřední vědomí závislosti každého člověka – nemáme svůj život ve svých rukách, nedisponujeme jím, nýbrž jej dostáváme. Toto vědomí pochází z naší vlastní životní zkušenosti: jsme odkázáni na potravu, na lásku a přízeň, náš život je křehký, je ohraničen. Víra vyrůstá právě z této zkušenosti, tak žijeme ve vztahu s Bohem.

Takto Schleiermacher oslovuje své bližní. Působil jako farář v berlínském sboru nejsvětější Trojice, ale také jako profesor teologie. Roku 1810 se podílel na založení dnešní Humboldtovy univerzity v Berlíně. Vědeckou teologii výrazně ovlivnil tím, že mezi vědecké teologické obory začlenil teoretickou reflexi, zaměřenou na církevní praxi. Bylo pro něj nemyslitelné, aby se teologická teorie odstřihla od běžné činnosti církve.

Schleiermacher vystupoval i jako církevní politik – vesměs kriticky vůči institucím, ovšem napořád jako organizátor církevního života. Byl jeden z hlavních hybatelů spojení luterských a reformovaných sborů do Unie v roce 1817, kterou připravoval už od roku 1807. Působil jako první předseda spojeného berlínského synodu. Jaké názory by zastával dnes? Vzhledem k jeho tehdejšímu nasazení by vůbec nebylo překvapivé, kdyby Schleirmacher dnes propagoval protestantsko-katolickou ekumenu.

Článek vyšel 18. 2. 2018 v týdeníku „diekirche“. Z němčiny přeložil Jiří Tengler.

Ponechávám v názvu původní německý výraz „salonfähig“, složený ze slov „fähig“ – vhodný, schopný, a „salon“ – salón, společnost. Celý nadpis může v češtině znít „Učinit víru způsobilou pro společnost“. Domnívám se, že již samo nevšední spojení slov víra a „salonfähig“ dobře vystihuje povahu Schleiermacherova úsilí. (Pozn. překladatele)

Vytisknout