Tomáš Garrigue Masaryk prezidentem | Petr Krejčí

Ve čtvrtek 14. listopadu 1918 se v Thunovském paláci poprvé sešlo Revoluční národní shromáždění, v které se transformoval Národní výbor československý. Mělo 256 poslanců, jmenovaných na základě výsledků voleb do Říšské rady v roce 1911 a doplněné o zástupce Slovenska. Němci a Maďaři zastoupeni nebyli.

Zasedání zahájil Karel Kramář: „Slavné Národní shromáždění! Z příkazu Národního výboru zahajuji jednání. Nám všem dmou se prsa radostí, hrdostí a pýchou nade vším, co v hrozné válce dokázal náš národ. Od první chvíle, kdy rozpoutala se lítice válečná, věřil a doufal, že nyní konečně dojíti musí své svobody a samostatnosti. Hrdinou války byl náš československý lid. Ať bylo nejhůře, nezmalátněl, nedal se zlákati ani sliby, ani zastrašiti hrozbami, a ačkoliv tak úžasně trpěl hladem, zimou a nedostatkem, stál pevně a nezlomně a s tou železnou vůlí, neznající kompromissů, vedl politiku českou na cesty vítězné! Nebylo nikdy vzácnější jednotnosti vůle veškerého českého lidu ve všech jeho vrstvách! A tato skálopevná, nezdolná vůle národa byla zázračným kouzlem, které naše hrdiny ve vojsku československém pobouzelo k tak bezpříkladnému heroismu, před kterým sklání se celý svět v němém údivu! Šli radostně v boj, ač věděli, co je čeká, nebáli se šibenice, která je očekávala, když padli do rukou těch, které s celou duší nenáviděli za staletou porobu svého národa, za všecka muka a všecky útrapy, které vytrpěl po staletí český národ. A na popravu šli hrdě, nezlomně, se vzpomínkou na drahou vlast, kterou viděli již svobodnou a šťastnou v poslední chvíli svého mučednictví. Jak šťasten jest náš národ, že měl tolik hrdinů ve chvíli dějinné! Přede všemi, kteří za svobodu vlasti dali život, hluboce se skláníme a všem našim hrdinům, kteří nám zůstali, posíláme svůj vroucí pozdrav, svůj vřelý obdiv a nekonečnou vděčnost národa! A smím snad říci, že starost o vdovy a sirotky našich mučedníků bude přední povinností našeho svobodného státu! (Výborně! Hlučný potlesk.)

A z duše děkujeme všem, kteří je vedli! Svůj vřelý pozdrav posíláme, doufám, prvnímu prezidentu československé republiky, T. Masarykovi. (Členové Národního shromáždění povstávají. Volání: Sláva! Ať žije! Dlouhotrvající, nadšený potlesk.) Posíláme mu srdečný dík za všechno, co vykonal pro naši samostatnost. Děkujeme srdečně za všecko, co s tak neobyčejným přímo mistrovstvím podnikl pro zjednání naší samostatnosti náš ministr zahraničních záležitostí Dr. Beneš (Výborně! Dlouhotrvající potlesk), děkujeme našemu ministru vojenství Dru Štefánikovi (Výborně! Hlučný potlesk), který osvědčil tak obdivuhodnou schopnost v organisaci našich vojsk. A proto poděkujme všem, kteří zde u nás doma dovedli trpět s hlavou vztyčenou a nepokořenou, všem těm, kteří se nelekali hrozeb šibenicemi a žaláři, všem, kteří bez strachu a bázně, s největším nebezpečím obětovali všechno, aby s našimi bratry za hranicemi udržovali stálé spojení, i všem těm sokolským trpitelům, kteří v žalářích trpěli za své čisté, vlastenecké, sokolské nadšení. (Výborně! Hlučný potlesk).“

Dále pak Kramář děkoval francouzským, britským a italským a americkým spojencům za podporu československé věci. A dále pokračoval: „A jménem první vlády svobodné československé republiky zde mohu také prohlásiti, že německý národ, v hranicích státu našeho bydlící, nemá nejmenší příčiny obávati se o svůj národní rozvoj. (Tak jest! Potlesk)

Věrni své minulosti i svým demokratickým tradicím, nechceme své krajany německé, postaví-li se loajálně na půdu našeho státu, nijak zkracovati v kulturním a jazykovém jejich rozvoji. (Potlesk.) Náš stát ovšem bude českým státem, tak jak jsme si jej vydobyli krví a utrpením. Ale naší hrdostí a touhou by bylo, aby nikdo zde u nás, kdo není Čech, necítil se utiskovaný a nesvobodný. My příliš dlouho cítili všechno barbarství kulturních útisků, všechno ponižování svého národa, kterému nedávali ani práv jazykových ani škol nutných pro vzdělání v jazyku mateřském, abychom se chtěli dopouštěti stejných hříchů proti svobodě a kultuře! Cítíme se vnitřně dosti silnými, abychom beze všeho násilí, bez útisku druhých spoléhali jen na vlastní síly a na svou vše obětující lásku k svému národu. (Bouřlivý potlesk! Výborně). Ostatně ale my bojovali a trpěli za celý národ, tedy i za ty statisíce našich statečných menšin, které v nevýslovných útrapách zachovaly si své češství, a tedy nejen pro historická práva, nýbrž i pro právo těchto statisíců na volný a svobodný život národní nikdy nepřipustíme roztrhání svých českých zemí. A staleté utiskování a staleté jejich utrpení jest platnějším titulem na právo sebeurčení než násilné jich odnárodňování se strany německé většiny. Zrovna zde v těchto síních pamatujeme na těžký svůj zápas, na to, s jakým úsilím, strádáním a ponížením museli jsme dobývati každého kousku svého práva. A dnes zde pozdravujeme svůj svobodný volný československý stát! (Výborně! Sláva! Potlesk.) Jsme šťastni, že došli jsme ho v takém klidu a pořádku, bez krveprolití a násilí! A tu mám za svou povinnost poděkovati zde, dojista jménem vás všech, těm, kteří za nepřítomnosti ostatních členů presidia Národního výboru ve Švýcarech s takovou energií a rozvahou a nadlidskou pílí vedli náš národ na prvních jeho svobodných krocích. Děkujeme upřímně pánům Švehlovi, Soukupovi, Rašínovi, Stříbrnému, Šrobárovi a Scheinerovi, jakož i vídeňskému našemu představiteli Tuzarovi, který v těžké své posici dělá opravdu věci obdivuhodné! Děkujeme celému Národnímu výboru, sokolstvu a dělnickým tělocvičným jednotám, jakož i všem, kteří s tak upřímným nadšením v těžkém jich díle jim pomáhali. Z národa, jejž sotva svět znal, stali jsme se národem všude ctěným a váženým jen vlastní silou, mužností a odhodlaností, kázní a pořádkem, kterým všichni ochotně dávali hold svého obdivu. … Jsme volni a svobodni! Padla těžká pouta rakouského a maďarského násilnictví! Na nás je, aby český národ dokázal, že dovede býti svobodným. Věříme a doufáme, že to plnou měrou dokážeme! (Výborně! Shromáždění povstává. Dlouhotrvající potlesk.) A nyní, než dovolím si vás vyzvati k volbě předsednictva, musíme vykonati něco, co opravdu již dozrálo. My nemůžeme sice dnes, poněvadž nejsme ještě konstituantou, ve státní základní zákony vtěliti to, čím žíti chceme. Ale jedno může již dnes Národní shromáždění prohlásiti. Všecka pouta, která nás vázala k Habsbursko-lotrinské dynastii, jsou přervána. Konec jest smlouvám z r. 1526 i Pragmatické sankci. Dynastie Habsbursko-lotrinská ztratila všechna práva na trůn český. A my, svobodni a volni, prohlašujeme, že náš stát československý jest svobodnou československou republikou. A abychom doplnili všechno to, pak prosím vás, abyste prvním presidentem Československé republiky zvolili Tomáše Masaryka. Prohlašuji tedy professora dra. Tomáše G. Masaryka jednohlasně zvoleným presidentem Československé republiky.“

A tak byl během projevu budoucího ministerského předsedy Kramáře zvolen první československý president T. G. Masaryk, a to shromážděním poslanců, kteří ještě nesložili slib a nestačili si zvolit své parlamentní orgány. Předsedou Národního shromáždění byl zvolen sociální demokrat František Tomášek (1869–1938), který ve svém úvodním projevu mj. prohlásil: „Demokratický výklad ústavní jest nám klásti; to musíme míti stále před očima. Všecka moc pochází z lidu, hlásal již za rozbřesku našeho národně-politického probuzení tehdejší vůdce národa a dnes cítíme my, synové nové doby každým svým nervem, že jen v demokracii tkví kořeny národní samostatnosti, že bez demokracie není skutečného národního života. Ale současně musíme si uvědomiti druhý závažný fakt, že žijeme v době, ve které otázky sociální hrají nesmírně významnou úlohu a já očekávám, že slavný tento sbor jest si cele vědom velkých úkolů, jež nás při práci naší čekají právě na poli sociálním.“

Revoluční národní shromáždění také zvolilo na základě provizorní ústavy, přijaté na posledním zasedání Národního výboru československého dne 13. listopadu 1918, první domácí československou vládu v čele s Karlem Kramářem. Karel Kramář pak ve svém prvním projevu jako ministerský předseda mj. prohlásil: „Česká republika po našem přesvědčení bude demokratická politicky a sociálně, ve všem stejně spravedlivá průkopnice demokratických a sociálních reforem, neboť jinak zpronevěříme se velikému úkolu, který na nás dějiny vložily. My chceme ukázněně s demokratickou ideální kázní našich legií, oduševněni jejich láskou, která je vedla v hrdinný boj, jíti kupředu na dráze svobody, pokroku a sociální spravedlnosti. A nemáme jiné touhy než to, aby slavné Národní shromáždění v této naší snaze nás podporovalo tak, abychom společně národ svůj vedli na této cestě k vytouženým cílům šťastného svobodného života celého národa a všech jeho vrstev.“

Masaryka jeho zvolení zastihlo ve Spojených státech; do Československa se vrátil až v prosinci 1918. V Praze 21. prosince na Wilsonově nádraží ho uvítal Alois Jirásek a pak oslavován dojel složit slib do Revolučního národního shromáždění, kde ho uvítal předseda shromáždění František Tomášek, za slovenské poslance pak Masaryka pozdravil signatář Martinské deklarace, evangelický farář Juraj Janoška. Pozdrav italského ministerského předsedy předložil na galerii přítomný generál Luigi Guiseppe Piccione.

Po složení slibu ve znění: „Slibujete jako president republiky Československé na svou čest a svědomí, že budete dbáti blaha republiky a lidu a šetřiti zákonů“ pozval T. G. Masaryk na příští den na Hrad poslance, aby si vyslechli první prezidentský projev k národu.

Další prezidentské volby nebyly již tak radostné. V ranních hodinách 29. února 1920 byla přijata nová ústava, podle které byl prezident volen na společné schůzi Senátu a Poslanecké sněmovny.

Prezidentské volby se konaly na společné schůzi 27. května 1920. Ze 411 platných hlasů dostal vítězný T. G. Masaryk 284 hlasů a jeho protikandidát, německý katolický kněz, církevní historik, rektor univerzity, senátor August Naegle obdržel 61 hlas, když nebyl ani volen všemi německými členy Národního shromáždění. Celá volba byla provázena pokřiky německých nacionalistů, kteří při Masarykově slibu odešli ze sálu.

Třetí volba prezidenta se konala přesně po sedmi letech, 27. května 1927. Z 434 přítomných bylo odevzdáno 432 platných hlasů. 234 hlasů obdržel T. G. Masaryk a byl zvolen, jeho protikandidát Václav Šturc obdržel 54 hlasů. Senátor Václav Šturc (1858–1939) byl první předseda Komunistické strany. Když mělo dojít ke složení prezidentského slibu, poslanci a senátoři stran komunistické, německé národní a německé národně socialistické odešli z jednací síně.

Čtvrtá a poslední volba prezidenta Masaryka se konala 24. května 1934. T. G. Masaryk byl již vážně nemocen a oslaben na těle i na duchu. Výsledky ze společného jednání obou sněmoven podle zápisu byly následující „… bylo odevzdáno 418 platných lístků. Z těch bylo prázdných 53 lístků, 327 lístků připadlo na jméno Tomáš Garrigue Masaryk (členové Národního shromáždění i obecenstvo na galerii povstávají a propukají v neutuchající potlesk a bouřlivé volání slávy), 38 lístků připadlo na jméno Gottwald. Počet 327 hlasů převyšuje třípětinovou většinu při volbě přítomných členů Národního shromáždění, která činí 252 hlasů. Jest tedy prezidentem republiky Československé znovu zvolen Dr. Tomáš Garrigue Masaryk. (Bouřlivé volání slávy a dlouhotrvající potlesk)“

Čtvrté volební období již T. G. Masaryk nedokončil a ze zdravotních důvodů 14. prosince 1935 abdikoval.

Během staleté existence československého a českého státu žádný prezident nezískal takovou důvěru a podporu jako Tomáš Garrigue Masaryk.

Autor je fyzik, člen redakční rady Křesťanské revue.

Vytisknout