Sto let od velké říjnové | Ladislav Pokorný

I když budeme považovat okřídlený výrok J. L. Hromádky, že jde o největší událost dějin lidstva od narození Krista, který prý při jedné z povinných oslav Velké říjnové socialistické revoluce prohlásil, za notně přehnaný, není sporu o tom, že šlo o událost nad jiné významnou, která ve dvacátém století podstatně ovlivnila vývoj lidské společnosti a její důsledky pociťujeme dodnes. Je tedy podle mne na místě, abychom se jí, pokud možno nezaujatě, i po stu letech zabývali. Jako každá z novověkých velkých revolucí přinesla i tato miliónům lidí na celém světě mnoho nadějí, ale také velkých zklamání.

Zvykli jsme si na oficiální označení této revoluce za socialistickou. Zamysleme se tedy nejprve nad tím, nakolik tento přívlastek odpovídá skutečnosti. Není pochyb, že vybudování socialistické společnosti v Rusku, ale i na celém světě bylo zásadním motivem bolševických revolucionářů, především V. I. Lenina. Otázkou zůstává, nakolik šlo o cíl reálně uskutečnitelný. Jak známo, Karel Marx ve své prognóze nezbytnosti proletářské revoluce vycházel z toho, že podmínky pro ni dozrají především ve vyspělých kapitalistických zemích s masovou dělnickou třídou. I když tehdejší carské Rusko prodělalo od zrušení nevolnictví poměrně značně úspěšný průmyslový vývoj, tuto podmínku ještě zdaleka nesplňovalo a zůstávalo převážně zemědělskou zemí. Dělnický proletariát, který podle marxistických tezí měl být protagonistou revoluce, se teprve začínal organizovat, a tak v čele revolučního hnutí stanuly především kruhy intelektuálské a maloburžoazní, anarchistické a sociálně revolucionářské (eseři).

Svou úlohu hrály i ruské revolučně demokratické tradice 19. století, které byly do značné míry poznamenány anarchismem a nihilismem (individuální teror, atentáty), i když je leninští ideologové odsuzovali. Za těchto okolností se budování socialismu „v jedné zemi“, jak je bolševici po rezignaci na světovou revoluci vytyčili, stalo svrchovaně problematickým. Vlastní svržení carského režimu, uskutečněné únorovou revolucí 1917, bylo provedeno nikoliv hnutím proletariátu, ale pod vlivem buržoazně demokratických hesel; bezprostřední příčinou byl rozklad ruské armády vlivem všeobjímající korupce v dodavatelských a také velitelských kruzích, kterým carská vláda nebyla schopna účinně čelit. Budování demokracie západního střihu v tehdejším Rusku ovšem byl úkol málo splnitelný, jak si již tehdy uvědomil třeba výborný znalec Ruska T. G. Masaryk, který jasnozřivě předpověděl, že únorová revoluce nebude poslední.

Bolševická revoluce v říjnu 1917 a následující občanská válka nepochybně způsobily ruskému lidu nespočet hrůz. Nejviditelnější z pohledu Evropy bylo jistě vyvraždění celé carské rodiny, provedené údajně na přímý Leninův příkaz. Není to ovšem jediný případ revoluční popravy krále v novodobých dějinách; vzpomeňme na anglického Karla I. nebo francouzského Ludvíka XVI. a Marii Antoinettu. Hrůznost tedy není v případě ruské revoluce ničím specifickým.

Věnujme se nyní krátce výsledkům revoluce. Jak bylo již mnohokrát konstatováno, revoluční marxismus je svým způsobem pokračováním novodobého liberalismu, který má být doveden z roviny hospodářsko-politické do roviny sociální. Výsledkem mělo být podle jeho protagonistů osvobození dělnické třídy a pak i celé společnosti. Z toho se ovšem v Rusku podařilo dosáhnout jenom málo. Nemyslím ovšem, že by Lenin a jeho nejbližší spolupracovníci na tento úkol rezignovali. Málo si uvědomujeme, že tento revolucionář, představovaný nám mnohdy jako diktátorský fanatik, si kladl za úkol přiblížit Rusko Západu; jak hospodářsky, tak i úrovní vzdělání, vědy a vůbec kultury, a v tomto smyslu se mu leccos podařilo. S pomocí západních inženýrů (především amerických, které si obzvláště pochvaloval) modernizoval průmysl (elektrifikace), podstatně rozšířil vzdělanost obyvatelstva, politikou NEPu zčásti oživil soukromé podnikání. Je velkou otázkou, jak by vývoj v SSSR pokračoval, kdyby nezemřel a do čela nenastoupil (přes Leninovu nechuť) Stalin, který náběhy k demokratizaci rychle uťal. Nejhůře se ovšem Stalin podepsal nad zmařením původně hlavního cíle revoluce – emancipace společnosti k svobodě; místo demokratické myšlenky „všechnu moc sovětům“ zavedl tuhou diktaturu strany a zejména svou vlastní. Je příznačné, že pozdější reformátoři sovětského systému od Chruščova ke Gorbačovovi se v té či oné míře návratu k Leninovi dovolávali.

Závěrem můžeme konstatovat, že ruskou Říjnovou revoluci potkal v podstatě podobný osud jako jiné velké revoluce novověku. Tak jako anglická revoluce vyústila po diktatuře „lorda protektora“ Olivera Cromwella nakonec v restauraci Stuartovců, velká francouzská po revolučním teroru Maxmiliena Robespierra v autoritativní císařství Napoleona Bonaparta a posléze v restauraci Bourbonů, tak i ruská revoluce po období „válečného komunismu“ a NEPu místo „diktatury proletariátu“ v diktaturu VKS(b) a především jejího vůdce, J. V. Stalina. Jak je v moderních dějinách bohužel obvyklé, léta represí se v posledním případě protáhla z let na desetiletí, počet jejich obětí se zmnohonásobil a osud jimi postižených se prudce zhoršil (proti stalinským gulagům se předrevoluční věznice („mrtvé domy“) jevily téměř jako „fešácké kriminály“. Nicméně lze přiznat, že přes všechny tyto hrůzné skutečnosti se v podstatě podařilo Rusko modernizovat do té míry, že přes počáteční porážky mohlo vydržet a překonat nápor takové devastující moci, jako byla Hitlerova Wehrmacht. I po druhé světové válce si SSSR zachoval významný vliv na okolní svět; nemluvě o situaci v satelitních státech jako byl náš, byla jeho samotná existence výzvou zejména pro sjednocující se západní Evropu, budující fenomén „sociálního státu“.

Dnes, po neúspěchu snah Michaila Gorbačova přetvořit Sovětský svaz v demokratické sdružení národů, vznikla na jeho troskách řada kapitalistických a polokapitalistických států. Odkaz Říjnové revoluce si tam připomínají jen nepočetní komunisté. Sám ruský prezident Vladimír Putin se nedávno o bolševické revoluci vyslovil se značnou skepsí. Což neznamená, stejně jako u revoluce francouzské i anglické,

Vytisknout