ŠTORKOVA LECTIO CONTINUA (Blahoslav Hájek)

ŠTORKOVA LECTIO CONTINUA

Jiří Štorek: 1 Sam. Praha: Jan Bouček, 2013. 128 s

Každý kazatel ví, že jeden z možných způsobů jak vybírat texty ke kázáním, je souvislé čtení Písma. Totiž každou neděli oddíl po oddíle souvisle číst a trpělivě vykládat jednu biblickou knihu. Je to vlastně prastará synagogální tradice a vyjadřuje úctu k posvátnému textu. Je v ní nevyslovené, ale zřetelné vyznání: navzdory všem pohybům dějin i všem místním aktualitám – my se přidržíme Božího poselství, které promlouvá do všech situací. Ale když kazatel tuto možnost zvolí, co si má počít s aktualitami, např. se slavnostmi církevního roku? Má pokračovat ve svém kontinuálním čtení Bible, však ona se souvislost s ústředním poselstvím Nového zákona najde. Každý kazatel o této pravověrné tradici souvislého čtení ví, ale sotva kdo ji v 21. století používá.

Farář Jiří Štorek (1941–2003), naposledy v Praze-Kobylisích, si mohl dovolit tuto metodu na počátku 21. století používat, protože to uměl. Dokázal najít souvislost každého biblického oddílu se současným děním a – to především – s ústředním poselstvím Nového zákona. Ta souvislost u něho vždy vyznívá nenásilně, ba ústrojně, a zároveň s překvapením, které nám všem Bůh připravuje. A tak vděční posluchači přepsali ze zvukového záznamu Štorkových 28 kázání na souvislý text 1. knihy Samuelovy a deset let po jeho úmrtí je vydali tiskem.

Každý ze čtených oddílů je samozřejmě doprovozen jiným kratším textem z evangelia.

Čtenář pozoruje, že výklady dokážou bez dlouhých vysvětlování přenést nenásilným obloukem přes dějinná tisíciletí i přes kulturní a prostorové dálavy. Například když mladý Saul, už Bohem designovaný a prorokem pomazaný, ale lidu ještě neznámý, „se skrývá mezi zbrojí“, kazatel vysvětlí: „Nakonec najdou krále v nějaké boudě na nářadí. Dobrý vtip, jaký Pán Bůh umí. Chtěli jste krále a máte ho mít. Ale musíte si jít vybrat mezi flintičkami a meči, mezi lopatami rýči a hráběmi. Tam je váš král.“ Nebo třeba: „Saul se právě vrací z práce. Těší se na večeři a že si pustí televizi, má chuť na pivo. Tu ale na něj sestoupí Duch Boží a Saul je proměněn. Všechny sny a těšení jsou fuč. A přece je Saul pozoruhodný.“ Smálo se shromáždění hlasitě?

Čtenáře a asi i tehdejší posluchače mohou napadnout otázky, které zůstanou nezodpovězeny. Vždyť kolik záhad knihy Samuelovy obsahují! Kazatel je většinou obejde, nebo výjimečně třeba vysvětlí: „S tím si nelamte hlavu. Prostě jsou to dva na sobě nezávislé příběhy, pozdější redakce je sešívala dohromady a tak tam ty švy jsou vidět.“ Ale hned z nich vyhmátne jádro, na němž směle postaví svou konstrukci. Čtenáře mohou napadnout i praktické otázky: nevadilo, že oddíly jdou docela různě dlouhé? Uneslo shromáždění třeba desetiminutové čtení? Tyto otázky však překoná silná modlitba ihned po jednom z čtení: „Pán Bůh ať nám požehná toto svaté čtení.“ Tak si ani my s tím hlavu lámat nebudeme. Jak v doslovu cituje jedno z kázání Pavel Filipi: jde o to „ponořit se do těchto starobylých příběhů, vykoupat se v nich, provalovat se v nich jako malé děti. Abychom byli očištěni od strachu a byli obdarováni důvěrou ve skutky Hospodinovy.“

Vydání této sbírky kontinuálního čtení je krásný počin kobyliského sboru. Vždyť šlo nejen o nevšedního kazatele, ale i o muže činu. Za jeho působnosti se sbor stal domovem i pro cizince – pro korejský evangelický sbor, ale i místem úlevy a setkávání homosexuálů. To v době, kdy ještě nepořádali své provokativně okázalé parádní průvody, ale v hloubi duše cítili a přiznávali svou jinakost, své praktické vyčlenění z ostatní společnosti. Štorek měl vždycky v duchu evangelia cit pro neurozené a v očích světa opovržené. Věděl, že právě takové Bůh vyvolil.

Blahoslav Hájek

Text recenze.

Vytisknout