Rozhovor s Martinem Prudkým

Vážený pane prorektore, milý Martine, donedávna jsi byl děkanem Evangelické teologické fakulty, teď jsi prorektorem Karlovy Univerzity. Jak se to stalo?
Oslovil mne rektor Václav Hampl s tím, že by si pro své druhé funkční období přál, abych přijal roli jednoho z prorektorů. Nějakou dobu jsem o nabídce přemýšlel, radil se se spolupracovníky na fakultě a s přáteli, a nakonec s bázní a třesením, resp. se slovy poslední prosby modlitby Páně na rtech přijal. U tohoto rozhodnutí pro mne byla podstatná osobnost rektora – v minulých letech jsme jej mohli poznat v dobrých i těžkých chvílích života univerzitní akademické obce; vážili jsme si jeho práce a podporovali jsme jej. Formálně pak mé působení na rektorátu začalo tím, že rektor po svém novém jmenování podal v únoru univerzitnímu Akademickému senátu návrh na jmenování prorektorů a po kladném vyjádření senátu nás do funkcí jmenoval.

Jako prorektor pro studijní záležitosti celé Karlovy Univerzity máš asi docela pestrý program. Co máš přesně na starosti?
Je to pestré a dost rozsáhlé. Do mé působnosti patří všechno, co souvisí s celouniverzitní agendou bakalářských a magisterských studií (doktorské programy má na starosti jiný prorektor). Tedy všemožné úkoly týkající se akreditací studijních programů, přijímacího řízení, evidence a kontroly studia včetně závěrečných zkoušek, diplomů a promocí, jakož i agendu studijních poplatků. Studentů je na UK zhruba 50.000, takže jde o docela veliké pracovní pole. V odboru pro studijní záležitosti, který se mu na rektorátě věnuje, pracuje zhruba 25 odborníků, včetně několika specializovaných právníků nebo specialistů na informační databáze.

Daří se Ti při takovém pracovním vytížení bádat, věnovat se svému oboru, tedy starozákonní biblistice? Stíháš číst, máš čas učit na fakultě?
Byl bych rád, aby se to dařilo, snažím se. Považuji pro sebe za naprosto nezbytné zůstat v oboru aktivní – přece jsem a nadále chci být především teolog, biblista, a ne úředník, byť akademický. Není to snadné. Držím si zhruba šest až osm hodin pravidelné výuky a mám několik doktorandů. S kolegy na katedře a v Centru biblických studií máme několik badatelských projektů, na nichž se v různé míře podílím. Snažím se udržovat kontakty s kolegy v zahraničí a občas vyjíždět na kongresy a sympozia, abych byl v živém kontaktu s děním v oboru. Samozřejmě mám pro dobu svého prorektorování obavu, jak to všechno půjde propojovat; pevně však doufám, že v zásadě ano.

Pracuješ na nějaké knize? Na co se mohou čtenáři a milovníci Starého zákona těšit?
Na stole mám v různé fázi rozpracovanosti několik rukopisů. Nejnaléhavějším úkolem je mi v tuto dobu biblický slovník, na němž už delší dobu spolupracuje kolektiv autorů pod vedením prof. Petra Pokorného. To je velice rozsáhlá a redakčně náročná práce, která by snad v dohledné době měla cílit k publikaci. S kolegou Jiřím Justem a řadou spolupracovníků připravujeme elektronickou edici Kralické Šestidílky včetně poznámkového aparátu. Z velké části je připraven a na dokončení čeká pokračující díl Obtížných oddílů Starého zákona, do něhož řadu kapitol napsal ještě prof. Jan Heller a do něhož přispěli kolegové a kolegyně z ostatních teologických fakult. A k mým velkým předsevzetím patří sepsat knížku, která by shrnula i doplnila to, co jsem v řadě různých dílčích studií dosud publikoval nebo přednášel k problematice textu, výkladu a interpretace Desatera. Když to tak vypočítávám, sám se až hrozím, kolik toho vlastně na stole s různobarevnými cedulkami „aktuální“, „zpracovat do…“, „spěchá“, „dodělat“, „zpracovat korekturu“ v tuto dobu mám…

Pokud vím, působil jsi nějakou dobu jako farář ve Vizovicích. Od té doby působíš jako učitel a funkcionář ve školství. Stýská se Ti někdy po farářské práci?
Rád a často vzpomínám nejen na Vizovice a Východomoravský seniorát Českobratrské církve evangelické, kde jsem působil do roku 1988, ale i na Horní Počernice, kde jsem pak byl farářem ještě další dva roky. Z tehdejších zkušeností stále čerpám. Svým způsobem jsem farářské povolání vlastně nikdy zcela neopustil a tím, co nyní dělám, jsem se (jak věřím) od svého ordinačního závazku příliš nevzdálil. Nejen tím, že se příležitostně podílím na bohoslužbách a jiných aktivitách ve své domácí církvi i ekumeně, ale i svou odbornou prací na fakultě. Je pro mne důležité a beru vážně, že mne církev k učitelské práci na teologickou fakultu „vyslala“. Na druhou stranu, za těch zhruba dvacet let, co už nepůsobím jako farář, se profil farářské práce natolik proměnil, že si při nostalgickém vzpomínání a při pomyšlení, že bych se k ní snad mohl někdy vrátit, uvědomuji, že bych se toho musel hodně, hodně nově učit. Jsem přesvědčen, že být v dnešní době dobrým farářem je hodně těžké – v řadě věcí těžší, než být vysokoškolským učitelem či akademickým funkcionářem. Hodně si vážím těch, kdo dobrými faráři jsou, i těch, kdo se k tomuto povolání odpovědně připravují.

Na fakultě jsi byl znám jako sportující děkan. Máš při svém současném zaměstnání čas na sport?
Sportování patří k mému životu. Čím víc úřadování a práce u stolu, tím víc je důležité se občas protáhnout, pořádně se vyvětrat, důkladně zpotit a vyhnat z těla nastřádaný stres. Pokud bych si na to čas neudělal, trpěla by tím i má schopnost pracovat, to mám vyzkoušené. Zatím se mi daří aspoň trochu času na tyto věci nacházet.

Nedávno jsi oslavil (smím-li to prozradit) padesáté narozeniny. Takové významné životní jubileum bývá příležitostí k bilancování, ohledávání zisků a ztrát, a k revizi priorit…
K nějakému příliš zásadnímu bilancování nebo snad dokonce k revizi životních priorit jsem své letošní narozeniny nevyužil. Držím se v této věci biblického přístupu, že podstatnou mírou času jsou pro život člověka dny, ne roky. O biblických postavách se v biografických sumářích říká, že „dnů let jejich života bylo tolik a tolik roků“ (srv. např. Gn 25,7 v Bibli Kralické oproti volnému parafrázování moderních překladů). Naplňovat „dny života“, o to běží. Jubilejní narozeniny mi byly spíš příležitostí uvědomit si, že podstatné události, které určily nebo nějak posunuly mé nasměrování či změnily charakter „dnů mého života“, nastaly jindy než právě o padesátých narozeninách.

Úřad děkana Evangelické teologické fakulty po Tobě převzal Jindřich Halama. Co jsi mu při nástupu do funkce popřál a co jsi mu na základě svých zkušeností poradil?
Přál jsem mu, aby se v odpovědnosti, kterou ponese, a při řešení všelijakých průšvihů, které bude muset řešit, mohl opírat o solidaritu a přátelské prostředí. Mnohokrát jsem si v minulosti uvědomoval, jak je nesamozřejmé, že při vší různosti názorů a přístupů, a při vší člověčině, která občas přináší nedorozumění a konflikty, přece prostředí na naší fakultě v zásadě utváří kritická solidarita a vstřícnost, o něž je možné se i ve chvílích těžkých opřít. Děkanovi i fakultě jsem přál, aby to tak bylo i nadále – aby při vší svěží kritičnosti a svobodě, která patří k akademické komunitě, nový děkan fakulty mohl užívat onu bazální solidaritu a podpírající soudržnost, bez níž žádné „společenství poutníků“, ani to akademické, nikam nedojde.

Na Evangelickou teologickou fakultu se teď díváš jako univerzitní prorektor do jisté míry (taky) zvenčí. Jaké je podle Tebe její místo a poslání v rámci Karlovy Univerzity?
Evangelická teologická fakulta patří na Univerzitě Karlově z hlediska počtu studentů i počtu pracovníků k fakultám nejmenším, ale svým odborným profilem a kvalitativními ukazateli si získala slušné jméno. Dřív jsem neměl mnoho příležitostí to vnímat, nyní se s tím setkávám – a sám se ptám, nakolik je dobrá pověst fakulty věcně podložená a v čem bychom měli pro své dobré jméno udělat víc. Ve skupině tří teologických fakult máme celkem čitelný profil – naším oborem je evangelická teologie a křesťanská sociální práce (diakonika). I v celouniverzitním kontextu vyniká poměrně výrazný podíl vědecké práce – nejen z hlediska financování, ale i v hodnocení výsledků (jakkoli je tento systém hodně diskutabilní). Tolik ve stručnosti k „místu“ fakulty na univerzitě.

Mluvit o „poslání“ je obtížnější. Na jedné straně má sama fakulta ambici přispět „svou troškou do mlýna“ do univerzitního života – tj. svou solidní prací, hlasem evangelického bohosloví a křesťansky utvářené sociální práce přispět do „obecné rozpravy“ o otázkách současného světa, věcí lidských i otázkách člověka přesahujících. Na druhé straně by se poslání fakulty mělo ukázat ve zřetelném očekávání univerzitní akademické obce, že se evangeličtí teologové k určitým otázkám vysloví a k určitým problémům zaujmou své stanovisko. V této oblasti vnímám hodně nejasností a fragmentárnosti, spíše jen individuální podněty. Není snadné celkově říct, co od nás vlastně univerzita ve věci našeho poslání specificky čeká. Letos na podzim by se k těmto otázkám mělo konat sympozium, které by také celé akademické obci i veřejnosti připomnělo, že je tomu již dvacet let, co byly tři teologické fakulty inkorporovány do Univerzity Karlovy. Snad se tedy tyto otázky nejen nově otevřou, ale i trochu ujasní a aspoň částečně budou zodpovězeny. Sám jsem na to velice zvědavý.

Díky za rozhovor.
Pavel Hošek

(Kresťanská revue 4/2010)