Před rozedněním (Ž 130,5–7a) kázání | Lukáš Klíma

130. žalm vyjadřuje situaci, která odpovídá stavu k ránu, před rozedněním. V šestém verši čteme: „Má duše vyhlíží Panovníka víc než strážní jitro, když drží stráž k jitru.“ Žalmista se srovnává se strážným v době největší temnoty, která je před rozedněním. A v této situaci toužebně vyhlíží Hospodina. Temnota už trvá dlouho, noc už snad brzo skončí, ale stále ještě přetrvává. A žalmista toužebně čeká, až se rozední. Až k němu opět zazní Hospodinovo slovo.

Celý žalm začíná voláním z bezedných hlubin. Žalmista je na dně, možná ještě hlouběji. Padá do bezednosti a volá přitom k Hospodinu. Skládá v něho naději. Čeká na jeho promluvení, na projev jeho milosrdenství, na záchranu, na vykoupení. Obrazem takovéhoto Hospodinova jednání je v žalmu právě to rozednění, jitro, které je tak naléhavě vyhlíženo. Jde o překonání temnoty světlem. Dokud však Hospodin mlčí a nejedná, vládne noc.

Klíčové sloveso tohoto žalmu, které se dvakrát opakuje ve verši pátém, překládá ekumenická bible jako „skládat naději“. Původně toto slovo znamená „být napjatý“, „být upnut k něčemu“, „napjatě očekávat“, odtud pak přeneseně „mít naději“ nebo „doufat“. Smyslem tohoto vyznání je tedy skutečnost, že žalmista je bytostně, svou duší, napřažen k samému Hospodinu, k tomu co Hospodin řekne. To je výslovně uvedeno v závěru pátého verše, kde žalmista o Hospodinu říká: „Čekám na jeho slovo.“

V následujícím verši žalmista opět mluví o své duši, která je nasměrovaná, upjatá k Panovníku víc, než je strážný upjat k jitru. To je zde dvakrát zopakováno: „Víc než strážný k jitru.“ Toto opakování dává výraz snažné až bolestné touze. Toužebnému čekání na úlevu v situaci temnoty.

O svítání v souvislosti s vyhlížením Hospodina mluví i některé další biblické texty. Např. Ž 119: „Dřív než začne svítat, na pomoc tě volám, Hospodine, čekám na tvé slovo.“ (Ž 119,147; srv. Sk 27,29). Ovšem patrně nejsilnější text, který mluví o naléhavém čekání na jitro, nacházíme ve 21. kapitole proroka Izajáše. Nadpis tohoto výroku lze přeložit jako „břímě mlčení“ (Iz 21,11a). Hebrejské slovo dúma, které je zde někdy chápáno jako vlastní jméno, znamená „mlčení“. Předchází mu slovo, které ekumenická bible překládá jako „výnos“, doslova ovšem znamená „břímě“, něco, co způsobuje tíži. Je to břemeno, které je dáno mlčením, patrně mlčením Božím. Tuto tíži mlčení v následujících verších ilustruje krátký rozhovor: Volají na mě ze Seíru: „Strážný, kolik zbývá z noci? Strážný, kolik zbývá z noci?“ Strážný říká: „Přišlo jitro a taky noc. Chcete-li se ptát, ptejte se, vraťte se, přijďte!“ (Iz 21,11.12)

Tento krátký rozhovor záměrně pracuje s dvojznačnostmi. V pozadí může být běžné předávání informací při střídání mezi nočními hlídkami. Ovšem noc, v níž vládne temnota, se dá chápat také jako výraz určitého temného stavu, jako symbol útisku a celkově temné situace. Zatímco jitro, které přináší světlo, je spojeno se záchranou.

Otázka, kolik zbývá z noci, je položena ze Seíru. Seír byl název pahorkatiny na jihovýchod od Mrtvého moře, který náležel Edómcům. Ovšem podstatné je, že Seír je zmíněn také v jiném důležitém textu, v Páté knize Mojžíšově: „Hospodin přišel ze Sínaje, jako slunce jim vzešel ze Seíru… přišel s desetitisíci svatými, po jeho pravici jim z ohně vzešel zákon.“ (Dt 33,2) Mojžíš zde Izraelcům připomíná velké Boží skutky. Vydání zákona na hoře Sinaj cestou do zaslíbené země. Po událostech na Sinaji, které byly vyvrcholením Božího zjevení, vzešel Hospodin nad pahorky Seíru jako slunce. Seír byl prozářen sluncem Boží přítomnosti, kterou provázely desetitisíce andělů a oheň.

A teď někdo volá na strážce ze Seíru, který tone ve tmě. Ze Seíru, který není zalit sluncem ani ozářen ohněm. Ze Seíru, na kterém nezaznívá Boží hlas, jen utrápený hlas toho, kdo se ptá, jak dlouho ještě bude trvat noc, tedy kdy už nadejde ráno. Kdy opět zazáří slunce? Kdy se opět jako slunce zaskví Bůh? Seír byl místo, kde se Bůh zaskvěl jedinečným způsobem, ale nyní tu lidé čekají v tmách a nesou břímě Božího mlčení.

Jsou jako ti strážní z našeho žalmu, kteří drží stráž nad ránem. Je to stejná touha těch, kteří si zoufale přejí, aby Bůh promluvil, aby prolomil mlčení, prozářil temnotu, projasnil jejich situaci. A proto toužebně vyhlížejí ráno a ptají se, jak dlouho ještě bude trvat noc: „Kolik zbývá z noci?“

Ovšem odpověď strážného na dychtivou, dvakrát opakovanou otázku je vyhýbavá. Strážce praví: „Přišlo jitro a taky noc.“ To je jasné, že se den a noc střídají. To jsou vlastně zbytečná slova. Strážce totiž odpověď nezná. Neví, jak dlouho ještě noc potrvá. Ví jenom, že noc ještě trvá a že břemeno mlčení jednou skončí. Pokud někdy máme dojem, že i my čekáme ve tmách na úsvit Božího rána, že i naše duše vyhlíží Panovníka víc než strážní jitro, potom i pro nás platí ty závěrečné výzvy strážného: „Ptejte se, vraťte se, přijďte znovu!“ Má smysl čekat, má smysl ptát se, vyhlížet a vracet se, protože jitro určitě přijde. Břímě Božího mlčení bude odhozeno a Bůh se opět zaskví v plné nádheře.

O strážných, kteří pozvedají svůj hlas, píše také prorok Izajáš: „Slyš, tvoji strážní pozvedají hlas, plesají společně, protože na vlastní oči vidí, že Hospodin se vrací na Sion.“ (Iz 52,8) Strážní v knize proroka Izajáše se dočkali. Hospodin se k svému lidu vrátil, vrátil se na Sion.

Těm závěrečným výzvám strážného „Ptejte se, vraťte se, přijďte znovu!“ je podobná také žalmistova výzva: „Čekej, Izraeli, na Hospodina!“ (Ž 130,7) Možná nám někdy připadá, že jsme jako ti strážní před ránem, kdy je tma nejhlubší, kdy je velmi těžké nadějně čekat, zachovat si dobrý výhled a skládat v Hospodina naději. I nám může připadat, že nevíme, kolik ještě z noci zbývá. Toužíme po zřetelnějším Božím promluvení, po jasnějších projevech jeho milosrdenství.

Proto je tak důležité naše duchovní hledání, ptaní a nadějné očekávání nevzdat. „Ptejte se, vraťte se, přijďte znovu!“ To je vlastně výzva k vytrvalosti při očekávání na Hospodina a jeho slovo. Otázka, kolik zbývá z noci, je dobrá a důležitá. A i když na ni nemáme jasnou odpověď, nesmíme ji přestat klást. A tak se ptejte, vraťte se a přijďte znovu! Protože u Boha platí, že kdo hledá, nalézá, a kdo tluče, tomu bude otevřeno, a kdo se ptá, tomu Bůh odpoví, neboť i po dlouhé noci přijde nové ráno. Amen.

Vytisknout