Poznámky ze 16. synodu ČCE | Jan Čapek

Šestnáctý synod ČCE zasedal v Praze ve dnech 18. až 22. února 1969. Bylo to půl roku od srpnové okupace vojsky SSSR a dalších zemí a měsíc od oběti Jana Palacha. Synod vycházel z autority Božího slova a v jeho světle se s posledními událostmi vyrovnával. Synod rozhodl, že mají být vypracovány tři dokumenty: poselství sborům, poselství veřejnosti a provolání ke křesťanským církvím. Byli zvoleni členové všech tří komisí a do komise pro poselství veřejnosti byli zvoleni synodálové Ladislav Pokorný, Josef Smolík, Jan Čapek, Jiří Ruml, Jaro Křivohlavý a Jan Doubrava.

Ve všeobecné rozpravě před volbou synodní rady byly vysloveny různé myšlenky. Ve zprávě synodní rady o proudech v církvi chybí Nová orientace. Je třeba říci slovo k situaci pro veřejnost a reagovat na to, co se děje. Nestačí jen sborový provoz. Je třeba statečnosti, nevíme, co nás čeká. Existuje heslo „jsme s vámi, buďte s námi“, ale také platí, že Bůh je s námi, kdo proti nám? Nezapomenout na Miroslava Rodra, vypadl z kandidátky do synodní rady. Je třeba mít vnitřní bohatství. Prožíváme konflikt s byrokratickým systémem. Stav rodin je havarijní. Těžiště církve je ve sborech. Je třeba vyjádřit, co je specificky evangelické. Lidé si nepřejí manipulaci, potřebné je kritické myšlení proti myšlení ideologickému a politická angažovanost. V církvi jsou různé proudy, pobarthovská orthodoxie, pietismus, daňkovci, Nová orientace. Je třeba uznat význam starozákonních proroctví a aktuální dosah 1. epištoly Petrovy. Připomínána je eschatologie a ethika, význam interpretace, výzva k evangelizaci a ekumenické otevřenosti.

K volbám do synodní rady byli synodním zastupitelstvem jmenováni a vládou schváleni kandidáti, ale v průzkumu byl do funkce synodního seniora navržen také Miroslav Rodr. Kandidaturu přijal a při průzkumu a podmíněné volbě byl druhý vedle Václava Kejře. Návrh na užší volbu mezi nimi nezískal nadpoloviční většinu hlasů (pro užší volbu 48 z 98) a byl přijat návrh na anulaci volby a volbu podle církevního zřízení ze čtyř schválených kandidátů (proti bylo 25, zdrželo se 5). V dalších volbách byl synodním seniorem zvolen V. Kejř a další členové a náhradníci synodní rady. M. Rodr při volbách stále dostával hlasy, ale do žádné funkce zvolen nebyl. Členy synodní rady se stali V. Kejř, J. Pokorný, M. Šourek a P. Šimek, F. Škarvan, M. Lešikar, náhradníci: J. Batelka, J. A. Dvořáček, J. Miřejovský a O. Tardy, A. Sklenář, P. Hoffer.

Na synodu promluvil zástupce státní správy pan Prokůpek o roku 1968, o vztahu státu a církví, o akčním programu KSČ, o fakultách, tisku, rehabilitacích, platech, dodržování zákonů, vojenské službě a jiných otázkách.

Josef Smolík podal zprávu o práci komise při přípravě poselství veřejnosti Synod svému národu a předložil návrh tohoto poselství. Adresátem je veřejnost, národ. Nešlo o katalog požadavků, ale o theologický přístup. V komisi byly hluboké a rozporné diskuse, ovlivněné školami profesorů Daňka a Hromádky, které rozličně chápaly dějiny Starého zákona a inkarnaci. Stanovisko k 21. srpnu bylo jasné, ale byla tu otázka, zda celý vývoj společnosti chápat pod Božím soudem. Jde o to, jak se má víra vyrovnat s 21. srpnem. Komise hledala pozici mezi jasným odsouzením okupace a snahou nevyvolávat nálady a vášně. Theologická diskuse byla tak prudká, že se ozval názor raději nepsat nic. Pokus něco napsat přece pokračoval, a to až do půlnoci.

O poselství veřejnosti Synod svému národu následovala rozprava a v ní se ozvaly různé hlasy: Návrh šťastně spojuje otázku smíření s nesmiřitelností s realitou. 21. srpen je soud nad námi, v krizi jsou křesťané zvláště souzeni. Jde o jedno z nejlépe formulovaných poselství z posledních let, přijmout je bez diskuse a nerozpitvávat doplňky. Je to vynikající dokument. Ve větě, kde se mluví o nenarozených dětech, nahradit slovo vražděno slovem utracováno. Ve sporu šlo o to, jak soudy jsou ve spojení s milostí, čím větší soudy, tím větší milost. Když Soudící mluví k národům, je blízko slitování. Jak jsme jako církev a národ v posledních desetiletích či staletích pod hněvem pro odcizení křesťanství. Bylo nám víc svěřeno, víc jsme kázněni. Resignace bere odvahu k životu. Smysl života není ve stvoření. Smíření platí i k nepřátelům. Jde o naději, máme bolest a hoře své, ale je i jiných. Byly oceněny masové sdělovací prostředky. Také byl připomenut Jan Palach, který je mementem. A byla vyslovena vděčnost komisi. Mělo by tam být o české reformaci, ale rozšířením by se poselství zeslabilo. Není tam třetí svět, ale už text nepřetěžovat. Dokument vystihuje intensivnější porozumění pro bídu jinde. Poselství XVI. synodu Českobratrské církve evangelické veřejnosti Synod svému národu bylo schváleno hlasováním.

Je významné, že na synod přišel a byl přivítán profesor J. L. Hromádka a měl svůj proslov:

„Jsem otevřen kritikám, musel jsem se stále revidovat. Křesťanská mírová konference je mezinárodní hnutí, nelze ji posuzovat jen z československého hlediska. V roce 1957,1958 to začalo. KMK poprvé v církevních dějinách vedla křesťanské církve z východní Evropy k sobě. My první jsme zahájili dialog mezi Západem a Východem. Každý je jednostranný. Říkáme ne ke komandu. Já jsem nikdy nepřijímal úkolu od veřejných činitelů. Je třeba si odpovědět před svědomím. Já to nevytýkám, že jste nás viděli v předlednovém stínu. Všichni, i církev byla v tom stínu. Kdo z vás nemusíte revidovat své postoje? Co jsem napsal, vezměte moje materiály a řekněte, kde se theologicky mýlím. Já jsem na všelijaké rány zvyklý, četl jsem návrhy ústecký, liberecký, já jsem se necítil uražen, ale řekl jsem si, jak to, že se nepodařilo přesvědčit lidi, nemám jim to za zlé. Jak to, že já po deseti letech práce KMK jsem postavil práci do takového světla, že jsou takové návrhy. Existuje návrh, že po 21. srpnu má KMK hledat novou cestu. Já nevím, v čem novou cestu? Z Varšavy zní, že jsme na hranici propasti, když vy vystoupíte, byl by to poslední hřebík do rakve. V Paříži zaznělo, že otázka československá by měla být stažena z programu, to ne! Protestujeme, že po 21. srpnu hledáme novou cestu, není to tak, co já říkám po léta, to platí stále. V Rakousku otiskli celé moje memorandum, budou důsledky. V New York Times jsou dlouhé články o tomto stanovisku proti naší vůli. Nelze o ČSR nemluvit. Co dělá KMK od 21. srpna, je třeba vykládat; co jsme dělali, je světově důležité, co se děje v posledních měsících.“

V diskusi byly vysloveny myšlenky o hledisku cestovatelů po světě a o pohledu ze sboru, že u KMK je necitlivost vůči socialistickému světu, že Hromádka je muž Západu, a byl dotaz na rezoluci o Izraeli. Hromádka vyslovil přání nevystupovat z KMK a dále řekl, že rezoluce o Středním východě byla vytvořena západními lidmi, že v zasedání v Karlových Varech byla krize, že máme vycházet z naší situace, ale musíme myslet také světově a že už po léta jde o to, co je z našich předpokladů a že máme zvláštní poslání z Prahy.

Bylo navrženo vyjádřit uznání J. L. Hromádkovi za jeho statečný postoj po 21. srpnu.

V telegramu prezidentu Svobodovi jsou slova: přejeme si stát vždycky po boku těch, kteří zápasí o nejvyšší duchovní a mravní cíle proti vší malosti, lhostejnosti, sobectví, resignaci a přizpůsobování. Synod projednal předlohy, vypracované pro synod komisemi: Theologické základy práce uprostřed sekularizované společnosti, Budování sboru a pastýřská odpovědnost za jednotlivce, Předpoklady ekumenické spolupráce a odpovědnost za vlastní tradici, Politická odpovědnost církve v domácí situaci i v mezinárodním měřítku, Organizace církevní práce. Synod vyslechl kritické prohlášení studentů, jednal o vztahu k zákonům, projednal návrhy ze sborů a přijal Poselství sborům a Provolání ke křesťanským církvím.

Synodní senior Kejř v závěrečném slovu vyslovil díky na všechny strany. Vyslovil přání, aby nezvětrala podstata víry, lásky, naděje a zakončil slovy: „Těžké kříže budou uloženy, máme je nést společně statečně i pro blaho obecné. Jde o to, aby nás těžké časy očistily a sjednotily. Buďtež pod oním oblakem, nechci, abyste nevěděli, že jsme pod oblakem a jde o to, abychom týž duchovní nápoj pili z duchovní skály, kterou je Kristus. Co mělo být řečeno, bylo řečeno, nyní jděme k dílu.“

Autor je evangelický farář.

Vytisknout