Petr Krejčí: Ústava 9. května: Konec třetí republiky

Letos uplynulo 70 let od doby, kdy byla přijata Ústava 9. května. Definitivně tím bylo ukončena existence přechodného období československého státu, někdy nazývaného třetí republika.

Novou ústavu, která měla nahradit ústavu z roku 1920, připravoval zvláštní 36členný výbor Ústavodárného Národního shromáždění, zvoleného roku 1946. Práce postupovaly velmi pomalu až do doby, kdy režii přípravy ústavy převzali po únorovém převratu komunisté. Z formálního hlediska mnohé bylo přeneseno z ústavy z roku 1920, ale v mnohém byla Ústava 9. května odlišná.

Národní shromáždění bylo jednokomorové, senát nebyl obnoven. Úlohu ústavního soudu převzalo předsednictvo Národního shromáždění. Již se nemluví o československém národu, ale československém lidu, tvořeném dvěma bratrskými národy – českým a slovenským. Je založena asymetrická částečná samospráva Slovenska.

Ústava formálně zajišťovala rovnost všech občanů před zákonem, ochranu rodiny a dětí, osobní svobodu, domovní svobodu, listovní tajemství, svobodu pobytu, právo na vzdělání, svobodu projevu a vyznání, petiční právo a nedotknutelnost vlastnictví. Velice krásné. Leč vše se upravuje zákonem, takže časem už neplatí nic. A významná část občanů se pak cítí jako vězni gulagu při zpěvu: „Já drugoj takoj strany něznaju, kdě tak volno dyšit čelověk.“

Ústava je uvedena předlouhou preambulí. Ta sice není konstitutivní součástí zákona, ale je pomůckou pro její výklad. Již prvá věta preambule říká: „My, lid československý, prohlašujeme, že jsme pevně rozhodnuti vybudovat osvobozený stát jako lidovou demokracii, která nám zajistí pokojnou cestu k socialismu.“ Již v prvé větě se objevuje ono orwellovské vyjadřování: lidová demokracie jako lidová lidovláda. A tak je to se vším dalším.

V závěru preambule se pak vyslovuje přání, aby Československá lidově demokratická republika „byl stát, v němž všechno hospodářství slouží lidu a je vedeno tak, aby vzrůstal obecný blahobyt, aby nebylo hospodářských krizí a aby byl národní důchod spravedlivě rozdělován. Po této cestě chceme dojíti k společenskému řádu, v němž bude úplně odstraněno vykořisťování člověka člověkem – k socialismu“. Čas ukázal, kam se došlo.

Po formální stránce je přijímání Ústavy 9. května podobné přijímání ústavy z roku 1920. Obě ústavy byly přijaty v neděli. V roce 1920 byla schůze přerušena v sobotu pět minut před půlnocí a jednat se znovu začalo v neděli v 1.47 hod. Proběhlo více než 130 hlasování. Tehdy se hlasovalo povstáním – docela slušný fyzický výkon. Ústava byla nakonec přijata kolem třetí hodiny ranní. Schválení ústavy bylo přijato bouřlivě, jak o tom svědčí zápis ze schůze: „Shromáždění volá ‚Nazdar!‘ Bouřlivý, dlouhotrvající potlesk. Shromáždění pěje národní hymny Kde domov můj? a Nad Tatrou sa blýská, načež na levici zapěn Rudý prapor. Poslanec Kubíček: ‚Ať žije prezident Masaryk!‘ Shromáždění provolává ‚Sláva!‘“

Poslanci se rozešli ve 3.35 ráno.

To přijetí Ústavy 9. května bylo daleko jednodušší. Poslední schůze Ústavodárného Národní shromáždění začala pod předsednictvím Josefa Davida v 10.07 hod a byla ukončena v 11.05. Pro návrh ústavy hlasovalo všech 247 přítomných poslanců. Zbylý počet z 300 poslanců byl ve vazbě, na útěku, rezignoval nebo byl zbaven mandátu. Na závěr pak Pražští pozounéři zahráli čs. státní hymnu.

A tak začalo více než 40 let smutných československých dějin.

Petr Krejčí

Vytisknout