Petr Krejčí: Manifest komunistické strany

Petr Krejčí: Manifest komunistické strany

21. února letošního roku to bylo 170 let, co Evropou začalo obcházet strašidlo komunismu. Ke svaté štvanici na toto strašidlo se spojily všechny mocnosti staré Evropy – papež i car, Metternich i Guizot, francouzští radikálové i němečtí policajti.

Sto sedmdesát let uplynulo a strašidlo komunismu již Evropou neobchází, jen tiše našlapuje. V Evropě neexistuje v současnosti žádná síla, která by se zastávala těch nejbědnějších a čelila globální moci. Termín „strašidlo komunismu“ byl pro autory Manifestu komunistické strany K. Marxe a F. Engelse expresivním označením těch, kteří se rozhodli na straně těch nejbědnějších stát.

T. G. Masaryk v roce 1907, v přednášce pronesené v Plzni, řekl: „Marx v XIX. století byl nejgeniálnějším myslitelem. Není jednoho národohospodáře, který by se Marxem nezabýval. Sám jsem se od něho mnoho naučil. Jeho působení bylo ohromné. Marxism vynutil reformy. Sociální reformy jsou prací ideí Marxových. Na duchovní směry, politiku vlád, na vše měl marxismus vliv.“

Marx byl vynikající myslitel a dopustil se přitom velkých myšlenkových chyb. Pokud se z těchto chyb nepoučíme, budeme je opakovat ještě s fatálnějšími důsledky, než jak to bylo tenkrát.

Jednou z těch chyb byla Marxova představa, že na společenské procesy lze pohlížet obdobně jako na přírodní procesy, podléhající zákonitostem Newtonovy mechaniky. Jde o to najít mechanismy společenského pohybu a pak jsme schopni najít směr, kterým vývoj směřuje. Marx v roce 1845 v jedenácté tezi o Feuerbachovi říká: „Filosofové svět jen různě vykládali, jde však o to jej změnit.“

Těch, kteří svět různě vykládali a chtěli jej změnit, bylo v období oněch 170 let mnoho. Byla to sociální demokracie německého typu, leninský bolševismus, Mussoliniho fašismus či Hitlerův nacionální socialismus. Povětšinou krvavé lázně.

Než se ale začneme nad Marxovým a Engelsovým Manifestem komunistické strany pohoršovat, zamysleme se, co jsme sami pro ty nejposlednější marxovské proletáře udělali. Marx a Engels v Manifestu píší: „Není nic lehčího než dát křesťanskému asketismu socialistický nátěr. Což nehorlilo křesťanství také proti soukromému vlastnictví, proti manželství, proti státu? Což nehlásalo místo toho dobročinnost a žebrotu, celibát a umrtvování těla, klášterní život a církev? Křesťanský socialismus je jen svěcená voda, kterou páter kropí aristokratův vztek.“

Až se znovu začteme do Manifestu, zamysleme se, zda církve a náboženské společnosti spíše nekropili svěcenou vodou, než že by se ujímali těch nejbídnějších. A konkrétně jakou roli jsem v této hře s mocnými hrál já.

Petr Krejčí

Vytisknout