Petr Krejčí: Josef Lukl Hromádka

Před 50 roky, dne 26. prosince 1969 zemřel prof. J. L. Hromádka. Bylo mu 80 let.

Před deseti roky farář Jan Šimsa v přednášce „Vliv J. L. Hromádky na vyrovnávání církve s komunistickou dobou“, přednesené roku 2009 na kurzu Spolku evangelických kazatelů, připomněl Hromádkova slova, že je třeba 50 let od jeho smrti, abychom pochopili, kdo vlastně byl a v čem spočívá jeho výzva. Těch 50 let uplyne letos.

Od Hromádkovy smrti byla o něm publikována řada prací, naposledy pak rozsáhlá publikace Nejpokrokovější církevní pracovník autorů Petera Moréeho a Jiřího Piškuly. Žel tato práce si všímá jen posledních 30 let Hromádkova života, ale to, co Hromádka po roce 1945 dělal, nelze plně pochopit bez toho, abychom znovu promysleli jeho teologické, filosofické a politické působení předválečné.

Pavel Rejchrt ve své vzpomínce na Komenského bohosloveckou fakultu uvádí, kterak student Kamil Korejs opustil posluchárnu fakulty, když děkan Hromádka na konvokaci k padesátému výročí VŘSR prohlásil: „Víte, bratři a sestry, vážení přátelé, já mohu za celý dlouhý život evangelického teologa prohlásit, že pouze dvě události v dějinách mám vpravdě za světodějné: Tou první je inkarnace Ježíše Krista a tou druhou je přece Velká říjnová socialistická revoluce!“

Obsah oné přednášky, kterou J. L. Hromádka pronesl, byl otištěn v Křesťanské revui č. 10 z roku 1997 pod názvem „Říjnová revoluce v pohledu theologa“. I tam Hromádka uvádí: „Dnes však lze říci, že Říjnová revoluce patří k nejdůležitějším událostem nikoli jen Ruska, nejen Evropy, ale celých lidských dějin.“ V druhé části článku Hromádka píše: „V dějinné perspektivě je vidět konstruktivní a progresivní poslání ruského Října jasně a pronikavě. Pokud není pochopena tato skutečnost, není možno ve světové politice učinit žádné rozumné, realistické rozhodnutí. To neznamená, že každý musí souhlasit se všemi jednotlivostmi sovětské socialistické výstavby; také to neznamená, že tuto revoluci je možno exportovat a že budoucnost lidstva bude muset být vybudována podle sovětského modelu.“

A článek uzavírá slovy: „Není snadné zvládnout skutečnost Říjnové revoluce a jejího konečného vítězství. Avšak tím naléhavější (a to nejen pro církev, ale též pro budoucnost blízkou i vzdálenou) je zápasit o odvážnou, otevřenou a skutečně biblickou theologii, a osvobozovat se tak od dějinné zaslepenosti, duchovní lenosti a politické zbabělosti.“

Jistě s odstupem času můžeme Hromádkovi ledacos vytknout, ne však to, že by byl politicky zbabělý.

Od Hromádkovy smrti uplynulo 50 let a nastal čas se k němu vrátit a hledat to, v čem je třeba v této pohnuté době na něho navázat. Je nám třeba nové Nové orientace.

Vytisknout