Otázky děkanům

Děkanům Evangelické teologické fakulty jsme v rámci rozvahy nad jejím stoletým výročím položili čtyři otázky:

1. Co vám jako studentovi fakulta dala?

2. Co považujete za nejdůležitější události svého funkčního období?

3. Čím se podle vás liší ETF od ostatních fakult Univerzity Karlovy?

4. Jak vnímáte vztah mezi vírou a akademickou prací na fakultě?

Petr Pokorný

1. Především jsem mohl okusit v té době jinde nedosažitelnou svobodu myšlení a svobodnou diskusi. Vedle barthovců, jako byli Hromádka, Říčan, Lochman, Smolík a v druhé řadě i Dobiáš a Jeschke, tu byli i liberální teologové jako Linhart nebo Bartoš a také Novotný, který sice nemohl přednášet, ale měl místo vědeckého pracovníka (připravoval Biblický slovník) a rád s námi diskutoval. Souček a z mladých Molnár byli osobnosti, které samy vytvářely vlastní teologické tradice.

Vzdělání bylo solidní a zkoušelo se poměrně přísně.

Navíc fakulta tehdy byla křižovatka ekumenických proudů. Prostřednictvím Křesťanské mírové konference otevřel Hromádka pravoslavným církvím cestu do Světové rady církví. Za zcela přelomové vnímám sblížení s křesťany v Německu, což Souček pokládal za závažnou součást poslání fakulty.

2. Pokud jde o strukturu a rozsah studia, byl to počátek spolupráce s Jabokem, a tedy založení pastoračně sociální větve studia. Fakulta tak spojila dva pilíře křesťanské existence – svědectví víry a službu slabším tak, jak to dělal Ježíš. Učil (zvěstoval království Boží) a uzdravoval. Na konci mého děkanského období to bylo založení Centra biblických studií, o které jsme se pokoušeli již v době pražského jara v roce 1968. Je to v našich poměrech patrně jediná možnost, jak pokračovat v dobré tradici pražské biblistiky v době, kdy se světový výzkum rozrůstá a není v síle jednotlivce, aby jej stačil sledovat a mohl se na něm aktivně podílet. Neformální spolupráce s ústavy AV ČR tak byla institucionalizována.

3. Navenek hlavně tím, že vzdělání, které tu student získává (v tomto případě jde zejména o studium teologie), lze uplatnit v mnoha oblastech – má značný transfer. To proto, že studium starých jazyků, které se učíme analyticky, otvírá vnitřní logiku (dialogiku) lidského života. Dále jde o propojení s církví, tj. vstup do proudu stále nových interpretací evangelia a mutací sociálních podob společenství, které jím žije. To je pro mě doklad autenticity vzkříšení. Obvykle původní program hnutí buď strne, nebo transformacemi ztratí svou identitu.

4. Každá práce, pokud ji nekonáme jen tak, že se přizpůsobíme okolí a napodobujeme je, musí být nesena vírou, jistotou o smyslu, který přesahuje individuální existenci. Teologie tuto základní otázku člověka v dějinách tematizuje. Brání přírodní vědy před ideologizací a víru před pověrou. Na klasické univerzitě tak věda a víra vystupují jako dvě sestry. Ve své inaugurační přednášce roku 1996 jsem řekl, že věda a víra jsou dvojčata, která dnes o tom neví – podobně jako Luisa a Lotka v Kästnerově dětském románu, a teologie by jim to dnes měla připomenout. Jinak odkazuji na Hromádkovu inaugurační přednášku z roku 1928 o pravdě v teologickém myšlení.

Martin Prudký

1. V letech 1979–1985, kdy jsem na fakultě studoval, jsem fakultu a s ní související církevní společenství vnímal především jako jedinečnou a vzácnou „bublinu“ svobodného života. Fakulta nabízela výtečnou příležitost vzdělávání, která se jinde nenabízela. Kromě toho jsme si do života odnášeli hluboká přátelství, utužená zápasy s vnějším tlakem.

2. Důležitých událostí byla samozřejmě celá řada. Zmíním jen jednu, která byla důležitá v dlouhodobé perspektivě života fakulty: zavedení strukturovaných studijních programů evangelické teologie podle tzv. Boloňské reformy. Šlo o rozčlenění dosud pětiletého studia na dva stupně: tříleté studium bakalářské a na ně navazující dvouleté magisterské. Přineslo to dost změn: Řada studentů, kteří dříve z různých důvodů končili po několika letech úspěšného studia nakonec bez závěrečných zkoušek, nyní získávají gradus bakaláře, který mohou uplatnit jak v dalším studiu, tak v zaměstnání. Systém umožňuje také přechody mezi blízkými obory a školami „napříč“ již po bakalářském stupni. V době mého děkanského působení jsme několik let zvažovali výhody dosavadního i nového modelu, radili se jak s tuzemskými, tak zejména zahraničními partnery. Myslím, že jsme se tehdy rozhodli dobře.

3. Každá fakulta Univerzity Karlovy je svébytná, při bližším pohledu to přímo bije do očí. Nelze tedy mluvit o nějakých zvláštnostech ETF, pokud by tím nemělo být banální konstatování, že na ní je asi největší „hustota evangelíků“. Sedmnáct fakult UK se výrazně liší nejen svou velikostí, nýbrž především svým vnitřním charakterem, který je dán zejména počtem a rozmanitostí pěstovaných oborů a vlastní dějinnou tradicí. Nám je dost blízká Fakulta humanitních studií – jak velikostí, tak zaměřením některých oborů i odbornou specializací učitelů a také specifickým étosem.

4. Harmonicky. Působení učitele v teologii pociťuji zcela ve smyslu své ordinace farářem, nikoli v rozporu. Předsudek, že „akademicky“ zaměřené studium teologie ohrožuje víru, odmítám jako hloupé klišé. Ano, dětinsky naivní představy ani při mírně a laskavě dávkované kritice obvykle neobstojí, ale to je dobře! A „dospívání“, vzdělávání ve věcech víry, se děje především v církvi samé, nejen na „akademických“ fakultách. Dospělí a odpovědní křesťané, zejména pak ti, kdo mají nějakou míru teologického vzdělání a jsou pak třeba pověřováni učit a vést v církvi ostatní, přece nemají být dětinsky nevzdělaní a mezi vzdělanými současníky nemají budit nepravé pohoršení. Pravda, evangelium je paradoxní až bláznivá zvěst a některé jeho aspekty není snadné racionálně pozitivisticky zdůvodnit, ale to přece neznamená, že jeho svědek a interpret smí slevit z nároku dosvědčit je na úrovni své doby.

Jindřich Halama

1. Mně dala tehdejší Komenského fakulta manželku (a nepřímo tedy i potomky), za což už nepřestanu děkovat. To se mé ženě opravdu povedlo.

Samozřejmě mě naučila metodu teologické práce, o níž jsem jako farářský synek měl sice představu, ale opravdu mi ji dala poznat až fakulta. A dala mi i dost velkou řadu dobrých přátel.

2. Možná bych jako nejdůležitější změnu během svého děkanování viděl vytvoření nové katedry – Pastorační a sociální práce (2013). Zpětně se mi to jeví jako krok vydařený a potěšující, dnes již má katedra několikaleté zkušenosti, svůj profil a vlastní habilitovanou vedoucí. Fakulta tedy může kvalifikovaně vzdělávat i pro pomáhající profese, pracovníky pro Diakonii a sociální služby.

A za důležitou událost bych také považoval šťastné skončení svého úřadu, rád na to vzpomínám.

3. V každém případě je naše fakulta menší, ať ji srovnáme s kteroukoli jinou. To jí dává šanci na intimnější prostředí. Někdy se mluví o jejím rodinném charakteru, to se mi zdá trochu nadnesené, ale možná jsem málo rodinný typ.

Výhoda, že se prakticky všichni na fakultě znají (přinejmenším od vidění), je zřetelná a citelná.

Jinak si myslím, že se ETF zařadila do UK hladce, a i když chce být co nejlepší, neměla by se nechat vcucnout do sentinelu hodnocení všech a všeho, který se snaží akademickou sféru válcovat.

4. Víra je nutný předpoklad k tomu, aby akademická práce na teologické fakultě dávala smysl. Proto je pro akademickou práci kmotra, sponzor, generální partner i hlavní akcionář.

Nikdy jsem však mezi vírou a teologií nějaké napětí nevnímal. Napjaté vztahy jsem míval mezi vírou a byrokracií, protože druhá jmenovaná mne sváděla k pocitu nesmyslnosti.

Jiří Mrázek

1. Doufám, že mne uvedla do teologie. A kromě toho mi na svou dobu a své možnosti dala docela svobodné prostředí. A také hodně zajímavých spolužáků

2. Obávám se, že vejdu do dějin fakulty jako Bořek Stavitel. Na počátku mého funkčního období jsme rekonstruovali a přestavěli polovinu fakulty, teď, na konci se chystá přestavba té zbývající poloviny. Důležitější, byť možná méně okaté bylo Centrum excelence, navázané na Centrum biblických studií. Ale ani na jednom (na té přestavbě ani na získání toho centra) nemám žádnou zásluhu já.

3. Liší se nejspíš teologií. Taky docela rodinným prostředím, což je dáno poněkud i naší nevelkostí. Jinak jsem ale rád, že jsme součást univerzity a jsou i věci ve kterých se nelišíme.

4. Vztah je to poměrně harmonický.

Vytisknout