O životodárném hledání Hospodina [Lukáš Klíma]

Oddíl z knihy proroka Ámose 5,4–15 je koncipován jako celek, který tvoří Hospodinova přímá řeč. Při tom je důležité, že jí předchází pohřební žalozpěv nad Izraelem, který je už fakticky mrtev. Jako poslední naděje se v této přímé řeči třikrát nachází výzva k hledání. Dvakrát jde o hledání Hospodina, po třetí jde o hledání dobra a ne zla. Ekumenický překlad uvádí v prvních dvou případech „Dotazujte se!“ (verše 4 a 6), ale v hebrejštině je zde použito stejné sloveso jako ve verši 14, které obecněji znamená „Hledejte!“. Třikrát zde tedy nacházíme výzvu, která je uvedena v rozkazovacím způsobu: „Hledejte mě!“ (verš 4 – osobní zájmeno zde zastupuje Hospodina); „Hledejte Hospodina!“ (verš 6) a „Hledejte dobro!“ (verš 14). A tato výzva je pokaždé uvedena s důsledkem „Budete žít!“. Jediná cesta k životu, která se snad ještě pro Boží lid nabízí, záleží v hledání Hospodina, což úzce souvisí s hledáním dobra.

Nejdřív se ovšem dozvídáme, co toto životodárné hledání Hospodina neznamená. Následuje totiž trojí negativní vymezení toho, co Boží lid hledat nemá: „Nehledejte Bét-el, nechoďte do Gilgálu a neputujte do Beer-šeby.“ (verš 5) Slovesa „hledat“, „vcházet“ a „putovat“ lze vnímat jako synonyma, která zde označují to, na čem se Boží lid orientovat nemá. Konkrétně se jedná o Hospodinovy svatyně, které zaniknou. Trojí výzva k hledání Hospodina a k hledání dobra, vedoucí k životu, zde má opozici v trojím pokynu nevyhledávát to, co spěje k zániku.

Jistý zánik gilgálské svatyně („Gilgál bude přesídlen“) je vyjádřen jedním z oblíbených prvků prorocké poezie – paronomázií: ha-gilgál gáló jiglé. Ve třech následných slovech dochází ke kumulaci hlásek g-l, čímž se naznačuje, že už v samotném jménu této svatyně je přítomen názvuk na její zánik přesídlením (hebrejský kořen g-l-h). Svatyně v Bét-elu (Domě Božím) se zase ukáže jako klam (áven). Tato narážka souvisí s tím, že východně od Bét-elu bylo místo zvané Bét-áven (Dům klamu – Joz 7,2) a prorok Ozeáš sarkasticky zaměňuje jméno Bét-el za Bét-áven. Dokonce u něj najdeme podobnou výzvu jako u Ámose: „Nevcházejte do Gilgálu, neputujte do Bét-ávenu…“ (Oz 4,15)

V souvislosti s tímto odmítnutím je zřejmé, že hledat Hospodina tradičním způsobem znamenalo právě putovat k bohoslužbám do nějaké svatyně, kde byl Hospodin uctíván. Hledání Hospodina ve spojitosti s místem, které si Hospodin vyvolí, je přímo zmíněno v Dt 12,5: „Budete vyhledávat místo, které si vyvolí Hospodin, váš Bůh, ze všech vašich kmenů, aby tam spočinulo jeho jméno, tam budeš přicházet.“ Ovšem tento tradiční způsob hledání Hospodina nyní prorok Ámos (Hospodin skrze proroka Ámose) odmítá. Výzva k hledání Hospodina, která však neznamená pouť do nějaké Hospodinovy svatyně, musela znít pro Ámosovy současníky jako protimluv.

Tím naléhavěji se pak nabízí otázka, jak tedy Hospodina hledat? Jak vlastně hledat někoho, kdo dělá tak podivuhodné činy, které oslavuje následná doxologie (Am 5,8.9)? Vždyť Hospodin je oslavován jako ten, kdo učinil nebeská souhvězdí, konkrétně na starověkém Předním východě oblíbené Plejády a Orion. Tato souhvězdí jsou v rámci Starého zákona společně jmenována ještě dvakrát v knize Jób (9,9 a 38,31), vždycky v bezprostřední souvislosti s Boží vládou nad vodami –Jb 9,8: „(Bůh) kráčí po hřebenech mořských vln“; Jb 38,34: „Pozvedneš (jako Bůh) svůj hlas k oblaku, aby tě přikryla spousta vod?“ Tato souvislost je i v Am 5,8: „… (Hospodin) povolává mořské vody a vylévá je na tvář země.“ Není proto bez zajímavosti, že ve staroorientálních mýtech byla tato dvě souhvězdí spjata s bohem Mardukem, který proti nim musel bojovat, aby zachoval kosmický pořádek a zabránil tak potopě.

Stvoření Plejád a Oriona, stejně jako vláda nad vodami (Hospodin je povolává), jsou exemplárními činy, které ukazují na Hospodinovu jedinečnou moc. Hospodin se takto prokazuje jako stvořitel a udržovatel životodárného řádu, který však zároveň může, pro vykonání soudu nad zvráceným člověkem, sám narušit. Proto mu také podle Ámose přísluší titul „Bůh zástupů“ (verše 14.15.16.27), neboť jednou z významových rovin těchto zástupů jsou právě hvězdy: „Chvalte ho, všichni jeho andělé, chvalte ho, všechny jeho zástupy. Chvalte ho, slunce s měsícem, chvalte ho, všechny jasné hvězdy.“ (Ž 148,2-3; srv. Iz 45,12.)

Hospodin je ovšem garantem životodárného řádu v rovině kosmické i společenské, proto „mocného (který převrací právo) uvrhne do záhuby.“ (verš 9) Hospodin tedy neřídí jen kosmické události, zajímá se a reaguje také na to, co se děje ve společnosti, uprostřed jeho lidu. Společenská rovina Hospodinových řádů se má realizovat v bráně (verše 10.12.15). Brána byla veřejným prostranstvím, kde probíhal soud, tedy místem, kde se mělo uplatňovat právo (mišpat). A tím se dostáváme k tomu, jak konkrétně chce být Hospodin hledán.

Hledání Hospodina již neznamená putovat do některé Hospodinovy svatyně, ale hledat dobro, a ne zlo (verš 14). Takové hledání dobra má zcela konkrétní podobu, o které vypovídá to, že Bet-el je ztotožněn s těmi „kdo převracejí právo (mišpat) v pelyněk“ (verš 7). Právo je totiž sladší než med: „Hospodinovy řády (mišptej) jsou… sladší než med, než včelí med z plástve“ (Ž 19,10.11), ovšem bezpráví způsobuje hořkost jako pelyněk. Konkrétní podobou zla je „hanebné vydírání nuzáka“ (Am 5,11), které se projevovalo zvyšováním obilné daně, a dále braní úplatku, tedy překrucování práva za peníze (v. 12). Ovšem místo obvyklého slova „úplatek“ je v hebrejštině uveden výraz, který znamená „dar na usmířenou“. Oba výrazy sice mohou být paralelní (Př 6,35), ale tady jde patrně o situaci, kdy se dar na usmířenou nepředá poškozenému jako odškodnění, nýbrž soudci jako úplatek za vynesení nesprávného rozsudku.

Hledání Hospodina, které je totožné s hledáním dobra, znamená prosazování práva, jak to zmiňuje závěrečný verš tohoto oddílu: „Mějte v nenávisti zlo a milujte dobro, uplatňujte v bráně právo!“ (v. 15) Hledání dobra, a ne zla tedy není nějaká intelektuální nebo kultická záležitost; je ztotožněno s milováním dobra a nenávistí vůči zlu, které se projevují v právních aktech.

Prorok Ámos, na rozdíl od některých jiných proroků, téměř vůbec nebojuje s úctou prokazovanou cizím bohům. Hospodinův kult byl v jeho době aktivně provozován. Problémem tedy nebylo modlářství, ale naprostá vyprázdněnost Hospodinova kultu, jeho izolace od sociálních důsledků, od toho, co se děje v bráně, tedy od práva. Proto přichází naléhavá prorocká výzva k hledání Hospodina právě v této oblasti. Tradiční výzva „hledat Hospodina“, která měla význam vyhledávat kultovní místo za účelem dotazování na věštbu či výrok Hospodina, zde dostává nový význam. Hledání Hospodina v Ámosově pojetí představuje posun od rozměru kultického k rozměru etickému. Rozhodující podmínkou Hospodinovy životodárné přítomnosti je láska k dobru, která se projevuje uplatňováním práva. Opakem je budování vlastního luxusu („budování domů z kvádrů“ a „vysazování skvělých vinic“ – v.11), které se děje na úkor sociálně slabých.

Autor je evangelický farář, člen redakční rady Křesťanské revue.

Vytisknout