O příčinách chudoby

Ve Starém zákoně můžeme najít celou řadu textů, které se snaží odhalit příčiny chudoby. Patrně největší reflexe chudoby se nachází v biblické knize Přísloví. Různé příčiny jsou zde ponechány vedle sebe. V některých textech to vypadá, jako by chudoba stejně jako bohatství byla stanovena Hospodinem: „Boháč a chudák se střetávají, Hospodin učinil oba.“ (Př 22,2).

V jiných textech je chudoba líčena jako následek lidských slabostí, především lenosti („Zchudne, kdo pracuje zahálčivou dlaní…“ Př 10,4; srv. 6,10–11), prostopášnosti („Nedostatek pozná, kdo miluje radovánky…“ Př 21,17; srv. 23,20–21) a dokonce i užvaněnosti („…pouhé mluvení vede k nedostatku“ Př 14,23).

Chudák je ale rozhodně nešťastný, opuštěn blízkými, stává se předmětem pohrdání (Př 14,20; 19,4) a postrádá společenský vliv (Př 18,23). Proto je potřeba dát si pozor na to, aby se člověk v chudobě neocitl. Ovšem život v chudobě a skromnosti je lepší než nespravedlnost (Př 16,8; 16,19; 28,6). Kdo chce uniknout chudobě, musí být spravedlivý a bohabojný (Př 13,25; 19,23).

Odlišný pohled na chudobu představují texty prorocké, ve kterých se ukazuje, že příčinou chudoby jsou v mnohých případech nespravedlivé společenské poměry, zneužívání moci a postavení, bezpráví a vykořisťování. Proto může Ježíš chudé blahoslavit – mají naději na proměnu těchto společenských zlořádů, a tedy na odstranění vnějších příčin chudoby.

Vytisknout