O Hospodinově stabilitě (kázání – 1S 15,24–31) [Lukáš Klíma]

24Saul doznal Samuelovi: „Zhřešil jsem, neboť jsem přestoupil Hospodinův rozkaz i tvá slova. Bál jsem se lidu, proto jsem je uposlechl. 25Nyní však sejmi ze mne prosím můj hřích a vrať se se mnou; chci se poklonit Hospodinu.“ 26Samuel však Saula odmítl: „Nevrátím se s tebou. Zavrhl jsi Hospodinovo slovo, proto Hospodin zavrhl tebe, abys nebyl králem nad Izraelem.“ 27Když se Samuel obrátil k odchodu, uchopil Saul cíp jeho pláště a ten se odtrhl. 28Samuel mu řekl: „Dnes od tebe Hospodin odtrhl izraelské království a dal je tvému bližnímu, lepšímu, než jsi ty. 29Věčný Bůh Izraele neklame ani nebude litovat; není to přece člověk, aby litoval.“ 30Saul se dožadoval: „Zhřešil jsem. Nyní mi však prosím prokaž poctu před staršími mého lidu i před Izraelem a vrať se se mnou. Chci se poklonit Hospodinu, tvému Bohu.“ 31Samuel se tedy vrátil a šel za Saulem. A Saul se poklonil Hospodinu.

Milí bratři a milé sestry, pro dnešní kázání jsem zvolil text, který tvoří určitý přechod mezi kralováním Saula a Davida. V tomto textu je uvedena jedna Hospodinova charakteristika nebo podstatná vlastnost, kterou zde vyjadřuje Samuel, když mluví ke králi Saulovi. Ekumenický překlad toto označení Hospodina interpretuje jako „věčný Bůh Izraele“ (v. 29), tedy tuto Boží vlastnost pojímá jako „věčnost“. Bible kralická zde uvádí „vítěz Izraelský“. A v poznámce k tomu dodává: „Jiní překládají věčnost, to Bůh Izraelský jsa věčný a neproměnný, přece sliby a zámluvy své lidu svému plniti bude, ačkoli jsi ty se nehodným služebníkem jeho učinil. Jiní překládají jako udatný rek.“

Kraličtí biblisté tedy vědí o zajímavé nejednoznačnosti výrazu, kterým je zde Hospodin označen. Sami se kloní k významu „vítěz“, ale vědí o tom, že to jiní překládají slovem „věčnost“. Aby této nejednoznačnosti nebylo málo, tak Český studijní překlad a Jeruzalémská bible na tomto místě shodně uvádějí „Sláva Izraele“ s poznámkou, „Bůh věčný, silný a slavný“.

Když to shrnu, jedno hebrejské slovo, které zde označuje Hospodina, je na tomto místě do češtiny překládáno jako „věčnost“ (ČEP), jako „vítěz“ (BK), nebo jako „sláva“ (ČSP, JB). Když se podíváme na jiná biblická místa, kde se toto slovo vyskytuje, zjistíme, že nejčastěji vyjadřuje „stálost“, „trvalost“. Je na tom pěkně vidět, jak se nekryjí významy slov v češtině a v hebrejštině, jak si nevystačíme s jedním slovem, které by nějak přiměřeně vystihlo to, co vyjadřuje původní biblický text. Proto je důležité vždycky vnímat souvislost, ve které se mluví. Tato souvislost nám pomůže porozumět tomu, co se zde o Hospodinu vlastně říká.

Samuel pak Saulovi říká, že Bůh, který je takto označen, „neklame ani nebude litovat“. Můžeme z toho vyrozumět, že Hospodin trvá na svém rozhodnutí, nebude je měnit, a proto se jako nejpřiměřenější ukazuje zvolit pro uvedenou Hospodinovu vlastnost překlad, který vystihuje právě tuto Boží „stálost“ nebo „trvalost“. To je ještě něco trochu jiného než „věčnost“, která nás odkazuje někam za hranici našeho času.

Hospodinova stálost, o kterou zde jde, znamená spíše určitou stabilitu, neotřesitelnost, nemanipulovatelnost, odolnost až nezdolnost, nezrušitelnost, trvalost až vytrvalost a neskonalost. Myslím, že je tomuto výrazu blízké i slovo „věrnost“. Bůh je věrný tomu, co řekl, je věrný svému rozhodnutí, neklame, nelituje a svoji vůli prosadí i navzdory lidskému hříchu. A v tom pak spočívá jeho sláva, v tom se Hospodin projevuje jako vítěz. Proto tyto další významy můžeme chápat jako odvozené od toho původního, který vyjadřuje, že Hospodin dokáže dovést své záměry do zdárného cíle.

Opakem této Hospodinovy vlastnosti je klam. Tedy to, co je klamavé, pomíjivé a nespolehlivé, to, co trvale neobstojí. V našem dnešním příběhu tento postoj reprezentuje král Saul, který nevytrval v konání Hospodinovy vůle. A zajímavé je, proč se tak stalo. Když Saul vyznává svůj hřích, říká: „Bál jsem se lidu, proto jsem je uposlechl.“ (v. 24) Saul věděl, co má dělat, věděl, co je Boží vůle, ale víc než na ni dbal na to, co chtěl lid. Mohli bychom říct, že dbal především na svou popularitu, kterou nechtěl u lidí ztratit. Respektoval víc přání lidu než přání Boží.

Rozumím Saulovi, jeho snaze zalíbit se lidem, dělat populární rozhodnutí a být oblíbeným králem. Říkat a dělat to, co lidé rádi slyší a vidí. Myslím, že to je pokušení každého vůdce a Saul tomuto pokušení podlehl; zavrhl tím však Hospodinovo slovo. Neorientoval se primárně na vůli Hospodina, ale na vůli lidu. A Hospodin na to reagoval tím, že mu odňal kralování nad Izraelem. Saul toho lituje, vyznává svůj hřích, chce, aby Hospodin změnil své rozhodnutí. Ale Hospodin na svém rozhodnutí trvá. Proto jej zde Samuel označí tím slovem s více významy, které bych v dané souvislosti přeložil jako „stabilita“. Pro Boha je charakteristická věrnost, která se ukazuje v tom, že je vytrvalý, stálý a spolehlivý v prosazování toho, co řekl. Neklame a nebude litovat.

Tato Hospodinova vlastnost, kterou si lze představit jako nezdolnou energii Boží vytrvalosti, se objevuje také v jednom Davidově chvalozpěvu. David tuto chvalořeč na Hospodina pronáší poté, co byly shromážděny dary na stavbu chrámu. David na to reaguje oslavou Hospodina, ve které nakupí několik mimořádných kvalit v úžasu nad tím, jaký Hospodin je a jak se projevuje: „Hospodine, tvá je velikost a bohatýrská síla, skvělost, stálost a velebnost. Všechno, co je na nebi a na zemi, je tvé. Hospodine, tvé je království, ty jsi vyvýšen nade vším jako hlava.“ (1Pa 29,11)

V tomto výčtu je námi pojednávaná Hospodinova kvalita přeložena jako „stálost“. A ostatní zde uvedené vlastnosti nebo kvality jsou do jisté míry podobné. Je to výčet vlastností, které jsou všechny vyjádřeny podstatnými, nikoli přídavnými jmény. Neříká se tedy, že Hospodin je velký, ale že Hospodinu náleží velikost a tak dále. Můžeme říct, že se jedná o základní způsoby Božího projevu, o Boží atributy. To vedlo v pozdější židovské tradici k představě deseti základních Božích vlastností, které jsou navzájem propojeny a kterými Hospodin na lidské jednání reaguje. A mezi nimi je právě také „stálost“, „stabilita“ nebo „vytrvalost“, která je tak dalekosáhlá, že přesahuje lidské horizonty, a proto ji lze v jistém smyslu také chápat jako „věčnost“.

Ale myslím, že mnohem srozumitelnější je pro nás představa vytrvalosti nebo stability v tom, co Hospodin činí, tedy že vždycky dostojí svému slovu. S tím také souvisí, že dokončí své dílo, které se svým lidem započal. Dotáhne věci do zdárného konce. V tom je i pro nás dnes přítomna naděje. Nemusíme chtít všechno stoprocentně zvládat, nemusíme chtít všechno pevně držet ve svých rukou. Hospodin je vytrvalý, neuhne a neselže, nýbrž zdárně vykoná, co si předsevzal.

Tato naděje má zcela konkrétní podobu v tom, co opakovaně vyjadřuje žalmista: „Volám k Bohu Nejvyššímu, k Bohu, jenž za mě dokončí zápas.“ (Ž 57,3) A v jiném žalmu: „Hospodin za mě dokončí zápas. Hospodine, tvoje milosrdenství je věčné, neopouštěj dílo vlastních rukou!“ (Ž 138,8) Hospodin je „stabilita Izraele“. On způsobuje, že jeho lid vytrvá a obstojí ve všech zápasech až do vítězství. V tomto smyslu je Hospodin vítězstvím svého lidu, proto překlad „vítěz Izraelský“ v Bibli kralické není vůbec špatný.

Vítězství Božího lidu je ve vytrvalosti a stabilitě, kterou nám dává Hospodin. On nám dává obstát. Proto „vytrvejme v běhu, jak je nám uloženo, s pohledem upřeným na Ježíše, který vede naši víru od počátku až do cíle“. (Žd 12,1–2) Amen.

Vytisknout