Někteří z proroků v židovské ústní tradici [Daniel Mayer]

Proroctví je jednou z cest, kterými si Všemohoucí vytváří kontakt s lidmi. Jsou různé stupně proroctví. Naše tradice rozlišuje mezi nejvyšším stupněm proroctví, kterého dosáhl Mojžíš, neboť je psáno: „Nikdy však již v Izraeli nepovstal prorok jako Mojžíš, jemuž by se dal Hospodin poznat tváří v tvář…“. (Dt 34,10) V talmudickém traktátu Jevamot 49b se uvádí, že všichni proroci se dívali do neosvětleného zrcadla, Mojžíš se však díval do zrcadla osvětleného. Tedy viděl i to, co pozdější velcí proroci vidět schopni nebyli. Také rabín a filozof Maimonides ve svých Třinácti článcích víry v sedmém uvádí: „Věřím celou svou vírou, že proroctví Mojžíše, našeho učitele, mír s ním, je pravdivé a že on byl otcem všech proroků – těch, kteří přišli před ním i těch, kteří přišli po něm.“

V Bibli, včetně Mojžíše, se setkáváme s 45 proroky uvedenými jménem a s dalšími devíti, jejichž jména v Písmu uvedena nejsou, z nichž čtyři jsou označeni jako navi-prorok, tři jako malach Hašem-Hospodinův pose“ a dva iš Elohim-Boží muž, mající taktéž prorockého ducha. V této stati se zaměřím na ty z proroků, o jejichž životě a působení Bible čtenáře informuje, ale sami nenapsali žádnou knihu jako například Izajáš, Jeremjáš, Ezechiel a další, nebo se jejich dílo již v dávných dobách ztratilo, nedochovalo se do dnešních dnů.

DEBÓRA

Debóra byla prorokyní a soudkyní zároveň. Žila v době „soudců“ (asi 12. stol. př.n.l.) a byla mezi nimi čtvrtou v pořadí. Byla též jedinou ženou-soudkyní a je o ní jasně řečeno, že „synové Izraele za ní přicházeli, aby je soudila“. (Sd 4,5) Sedávala (její dům byl) ve stínu palmy, která nesla její jméno mezi Rámou a Bejt-elem (Sd 4,5). Prorokyně povolala z Boží vůle Báraka, syna Avínoamova z neftalímské Kedeše, aby stál v čele izraelského vojska a vytáhl proti Kenaáncům, kteří dvacet let sužovali Izrael. Izraelské vojsko pod Bárakovým vedením nedaleko hory Tábor zvítězilo, porazilo Kenaánce, které vedl vojevůdce Sisera (Sd 4,12–16). Prchajícího Siseru vlákala do svého stanu Jáel, žena Kénijce Chebera, a zabila ho (Sd 4,17–21). Poté pějí Debóra s Bárakem oslavnou píseň Hospodinu, který jim dopřál vítězství (Sd 5).

V traktátu Megila 14a se uvádí, že Debóra byla jednou ze sedmi prorokyň, jimiž byly Sára, Miriam, Debóra, Hana, Abígail, Chulda a Ester.

Ve stejném traktátu se uvádí, že Debóra byla Lapidotovou ženou. Co znamená že byla ,Lapidotovou ženouʻ? Dělala knoty pro chrám.

V midraši Tadše 21 se uvádí, že v Izraeli bylo 23 přímých a spravedlivých žen a mezi nimy jsou i tyto prorokyně: Sára, Rebeka, Ráchel, Lea… Debóra…

V talmudickém traktátu Megila 14b je považována Debóra za pyšnou ženu. Řekl rabi Nachman: „Ženám pýcha nesluší.“ Byly dvě pyšné ženy a měly ošklivá jména: Jedna se jmenovala Ziburta, tj. Debóra (Včela) a druhá Karkušta, tj. Chulda (Krysa). Odkud víme, že byly pyšné? U Debóry je psáno: „Ta poslala pro Báraka“, ale nešla za ním…

Podle midraše Tana d'vej Elijáhu Raba 9 učenci říkali, že Debóřin manžel byl nevzdělaný (am ha-arec). Žena mu řekla: „Pojď, udělám ti knoty a ty je doneseš do chrámu v Šílu. Možná díky tomu budeš započten mezi spravedlivé muže a budeš mít podíl na budoucím světě.“ Dělala silné knoty, aby dávaly velké světlo, proto jeho jméno bylo Lapidot (od slova lapid-pochodeň). Hospodin, jenž zkoumá srdce i ledví, řekl Debóře: „Když jste dělali silné knoty, aby dávaly velké světlo, mysleli jste přitom na nebesa. Také já vás učiním velkými v Izraeli, v Judovi a mezi dvanácti izraelskými kmeny.“ Ten kdo způsobil, že Lapidot byl započten mezi spravedlivé muže, a tak se mu dostalo podílu na budoucím světě, byla jeho žena Debóra. Tak hovořili o Debóře a jí podobných: „Moudrá žena buduje svůj dům.“ (Př 14,1)

Midraš a také traktát Megila 14a dále objasňují: Je psáno „…prorokyně Debóra… sedávala pod Debóřinou palmou…“ Proč sedávala pod palmou a ne jinde? Řekl rabi Šim'on ben Avšalom: „Kvůli jichudu“ (tj. zákazu, aby žena byla sama s cizími muži v uzavřeném prostoru, například v domě. Proto Debóra vyšla z domu, usadila se na veřejném prostranství ve stínu palmy a tam k ní přicházeli lidé a ona je učila Tóře).

Je však ještě jiné vysvětlení, proč Debóra sedávala pod palmou: Palma má jen jedno srdce (tj. prostřední větev, která se nazývá srdcem palmy) a stejně tak národ Izrael měl v oné době jedno jediné srdce, obrácené k Otci na nebesích.

Rabi Šim'on ben Avšalom říkal: „Tak jako palma dává málo stínu, bylo v oné době i málo učenců.“

V traktátu Pesachim 66b čteme: Pravil rabi Jehuda, řekl Rav: „Každý, kdo se chlubí… je-li prorokem, ztratí schopnost prorokovat… Tak to bylo i s Debórou, jak je psáno: „Opuštěn byl venkov, pusto bylo v Izraeli, až jsem povstala já, Debóra, povstala jsem matka v Izraeli…“ (Sd 5,7) Tato její slova způsobila, že ztratila schopnost prorokovat a museli jí pak říci: „Procitni, procitni, Debóro, procitni, procitni, pěj píseň!“ (Sd 5,12)

GÁD

Žil a působil v 11.–10. stol. př.n.l. a byl jedním ze Samuelových žáků. Spolu s dvorním prorokem Nátanem byl Davidovým duchovním mentorem, který ho v nutných případech i káral za hříchy, například za nešťastné sčítání lidu (2S 24,11–19). Během Davidova útěku před Saulem se s ním Gád setkává v Mispě Moábské a přikazuje mu, aby se vrátil zpět do judské země (1S 22,5).

V talmudickém traktátu Bava Batra 15a se uvádí, že Samuel napsal knihu a v ní stojí (1S 28,3): „Samuel zemřel.“ Mohl to napsat Samuel? Knihu dokončili Gád vidoucí a prorok Natan.

Jeruzal. Talmud, traktát Sota, kap.9, halacha 13: Když zemřeli první proroci, skončila síla urím a tumím (posvátných losů na veleknězově náprsníku, viz Ex 28,30). Rabi Ba bar Kahana jménem Rava řekl: „To byli Gád a Natan.“

V midraši Tana d'vej Elijahu Raba 7:3 se uvádí: David se rozhlédl a uviděl Hospodinova anděla, jak stojí mezi zemí a nebem. V ruce měl tasený meč, napřažený na Jeruzalém. David a starší, zahaleni v žíněná roucha, padli tváří k zemi (1Pa 21,16). V ten okamžik David pozdvihl své oči a viděl hříchy Izraele, jak se množí, sílí a zdvihají se ze země k nebesům… Tehdy sestoupil z nebeských výšin anděl zhoubce a zabil Gáda vidoucího a čtyři Davidovy syny a starší, kteří byli s Davidem.

ELIJÁŠ

Prorok Elijáš Tišbejský žil a působil v době panování izraelského krále Achaba (875–853 př.n.l.) a jeho ženy, sidónské princezny Jezábel, která se snažila násilně zavést kult svého božstva Baala mezi Izraelce. Jezábel ve své snaze o zpohanštění izraelských poddaných nejenže vraždila Hospodinovy proroky (1Kr 18,4–14), ale přivedla do země i 450 proroků Baalových (kněží) a 400 Ašéřiných (1Kr 18,19). Elijáš byl vůdcem opozice proti Jezábel a Achabovi, který jí duchovně zcela podlehl. Na hoře Karmel vítězí prorok Elijáš nad Baalovými proroky a dokazuje, že Hospodin je Bohem (1Kr 18,17–39). Elijášovi lidé na jeho příkaz Baalovi proroky pochytali a u potoka Kíšonu je všechny pobili (1Kr 18,40). Jezábel se za to chtěla Elijášovi pomstít a ten před ní uprchl do Judska. Po Jezábelou zinscenovaném soudním procesu, v němž se Nábot Jizreelský stal obětí justiční vraždy, a poté, kdy Achab zabral jeho vinici (1Kr 21,1–16), Elijáš zvěstuje Boží soud a trest, který čeká královský pár (1Kr 21,19–24). Prorok působí ještě za panování Achabova syna Achazjáše (853–852 př.n.l.).

Jak uvádí 2. Královská 2,11, Elijáš nezemřel, ale byl před zraky svého věrného žáka a pokračovatele Elíši vzat Hospodinem na ohnivém vozu do nebe.

Prorok Elijáš se časem stal nedílnou součástí židovského folklóru. Pomáhá chudým a utiskovaným a zároveň je prubířským kamenem lidských charakterů. Proto se může v různých podobách zjevit lidem, aby zjistil, zda jsou například dobří, štědří, pohostinní vůči chudým. Může vzít na sebe podobu žebráka a zjistit, jak lidé plní přikázání o almužně – cedaka nebo se může objevit u našich dveří před či při sederové večeři pořádané na památku východu z Egypta, aby se ubezpečil, zda myslíme vážně slova pesachové hagady, která pronášíme: „Každý, kdo je hladov, ať přijde a pojí, každý, kdo je v nouzi, ať přijde a slaví Pesach.“ Proto je též zvykem před sederovou večeří prostřít jedno místo u stolu navíc – pro proroka Elijáše. A na prostřený sederový stůl stavíme pohár s vínem, zvaný Elijášův pohár – kos šelElijáhú. Prorok Elijáš je také ochráncem všech malých chlapců, kterým se obvykle osmého dne po narození dělá brit mila – obřízka, a proto je také před obřízkou pokládáme na zvláštní Elijášovo křeslo – kise šel Elijáhú, na němž jim žehnáme.

V midraši Derech erec Zuta 1:5 se uvádí, že devět lidí vešlo zaživa do ráje a jsou to tito: Henoch, syn Jereda, Elijáš a mesiáš, Eliezer, Abrahamův služebník, Chíram, týrský král, Kúšijec Ebedmelech, Ja'abec, syn rabi Jehudy ha-Nasiho, Batja, faraónova dcera a Serach, dcera Ašerova.

V talmudickém traktátu Bava Mecia 114a-b čteme příběh, jak jednou Raba bar Abahu potkal na nežidovském hřbitově Elijáše. Zeptal se ho: „Proč tu stojíš na hřbitově? Nejsi náhodou kněz (kohen)?“ Elijáš mu odvětil: „Cožpak jsi se neučil oddíl Mišny Teharot? V něm jsme se učili, že ,hroby národů rituálně neznečišťujíʻ.“

Raba bar Abahu mu odvětil: „Nejsem schopen se naučit čtyři oddíly, natož šest?!“ Zeptal se ho: „Proč?“ Odvětil mu: „Nemám čas na učení. Musím shánět obživu.“Elijáš ho vzal do ráje a řekl mu: „Sundej si talit a naber do něj listí, které tu je.“ On sbíral. Když vyšel, slyšel hlas, jenž říká: „Kdo si vzal odměnu, která mu náleží v světě budoucím, již na tomto světě?“ Tu svůj talit rozprostřel a vysypal z něj ono listí. Ačkoli to udělal, jeho talit nádherně voněl rajským listím. Prodal jej pak za dvanáct tisíc denárů a ty rozdělil svým zeťům.

Na dobrosrdečnost prostých lidí poukazuje příběh z traktátu Taanit 22a, v němž rabín Baroka potkal na trhu města Bi Lefet proroka Elijáše a zeptal se ho: „Je tu na trhu někdo, kdo má podíl na budoucím světě?“ Elijáš mu odvětil: „Ne.“ Mezitím však přišli na trh dva lidé a Elijáš mu řekl: „Tito mají podíl na budoucím světě.“ Rav Baroka k nim šel a zeptal se jich: „Co děláte?“ Oni mu odvětili: „Jsme veselí lidé a obveselujeme smutné. Když vidíme dva, že se začali mezi sebou prát, tak se snažíme mezi nimi nastolit mír.“

V midraši Tana d'vej Elijahu 15:7 čteme, jak Elijáš vyprávěl: Jednou jsem seděl s člověkem, který ctil Písmo, ale odmítal Mišnu (asi Karaita). Řekl mi: „Rabi, jednou jsem jakémusijinověrci prodal čtyři kory (asi 992 litrů) datlí, které jsem odměřoval v polotemné místnosti. A on mi řekl: ,Bůh na nebesích a ty znáš správnou míru, kterou mi odměřuješ ty datle.ʻ Já jsem mu však odměřil o tři si'im (asi 25 litrů) datlí méně. Poté, co jsem od něho vzal peníze, koupil jsem za ně džbán oleje. Ten jsem uložil na místě, kde jsem tomu jinověrci datle prodal. Džbán se však rozbil a olej vylil.“ Já (Elijáš) jsem mu řekl: „Můj synu, je psáno: ,Nebudeš utiskovat a odírat svého bližního…ʻ (Lv 19,13) Vždyť tvůj bližní je jako tvůj bratr, z tohoto veršese učíš, že odírání nevěřícího je zakázáno, neboť je to odírání.“

Ve stejném midraši Tana d'vej Elijahu 14:8 Elijáš vyprávěl: Jakýsi člověk mi řekl: „Rabi, dvě věci mám v srdci a obě miluji neskonalou láskou. Jsou to Tóra a Izrael, ale nevím, která z nich je přednější.“ Řekl jsem mu: „Můj synu, obyčejně lidé říkají, že Tóra je přednější, neboť je řečeno: ,Hospodin mě vlastnil jako počátek své cesty…ʻ (Př 8,22) Já ti ale říkám, Izrael je přednější, neboť je řečeno: ,Svatý byl Izrael Hospodinu, prvotina jeho úrody…ʻ “ (Jr 2,3)

Závěrem připomeňme, že podle židovské tradice vycházející z Malachiáše 3,23 prorok Elijáš bude ten, který ohlásí příchod mesiáše a nástup Božího království.

Autor je rabín, žije v Izraeli.

Vytisknout