Možná že jsem smrtelný | Milan Balabán

Toulal jsem se pod smaragdem stromů
a hledal jsem hnízda modrých studánek
a slunce mě měkce pozdravovalo
a svýma nesčetnýma rukama
jako by vystoupilo ze starých egyptských obrazů
kde faraon a faraonka, velební a klidní
sedí si
pod vějířem dlouhých slunečních prstů
a božsky vlídný Re je postupuje životodárných esencemi
a oni si sedí
v edenu vlahé sluneční lázně

 jak hebrejský Adam a hebrejská Eva
 když v tryskající touze
 poznali jeden druhého
 a neuprchli před mečem cherubína
 hrozného jako Cháron
 nýbrž zů-sta-li
 a-za-sta-vi-li-čas a
 se-
 trvali
 ve vytrvalém opojení chvíle

Toulal jsem se mezi dávnověkými runami kraje
mezi mračny těhotnými spěchajícími dešti
mezi lesními písklaty
a komickými norami tiziánově rezavých lišek
a
sbíral jsem vyzývavé plody marnotratné bohyně Země
a z jahůdek vymýšlel jsem náhrdelník pro tu
po níž nezkrotně vyje
mé hladové srdce

A v tom
V čem? ptáš se, nevím
neboť jsem náhle oslepl jako Saul na marši k Damašku

A v tom
chvíle, kdy zatrneš, kdy hrdlo ti tiskne
mamička Úzkost

A v tom
řekl jsem, ach ano, řekl jsem si,
ne, matu se, přátelé tonoucí v šedivých slzách
cosi řeklo ve mně
zmatené docela vroucími ústy slunečné chvíle,
kdosi ve mně šeptl
 jakoby náhodou, jakoby mimochodem
možná že jsi smrtelný

Možná že zítra již propustí kdosi
holubici tvého dechu
jinam
Možná že plavé nebytí siré
ti odejme oči i uši i ústa a
pohlaví
a všechno co jsi byl exploduje jako časovaná puma
a hrabivé Nic si tě sejme
s tebe samého
jako snímáme se stěny obraz
barvotisk který již pozbyl ceny –

Možná že jsi smrtelný, maminčin hochu
a ani bílé gotické ruce tvé milé
tě nikdy nevymodelují
zpět

Bloudím mezi fialovými mračny
mezi narcisy a neskonale něžnými liliemi z písně Šalomounovy

a
někde jsem to slyšel
od tatínka, v kostele, a četl jsem to
u Pavla z Tarsu a Augustina a Tresmontanta a jiných bystrouších duchů
a věřil jsem tomu
jistě
snad
možná
ale nikdy nenapadlo něco tak hořkého
že snad nebudu navěky živ
a že snad je pravda
že na mne čeká
hanebný hřbitov tam dole
a –
Bůh

 ach, proč jsem se zalkl vůní
 fialek

2. 8. 2008

Vytisknout