Mistr Jan Hus : v polemice a za katedrou

V 5. čísle loňského ročníku Křesťanské revue nás prof. Jana Nechutová seznámila se stavem kritické edice Husových spisů. Dověděli jsme se přitom, že velká část Husových latinských textů nebyla do češtiny dosud přeložena. Aby tuto situaci zlepšila, Jana Nechutová se svou spolupracovnicí Janou Fuksovou vybrala, přeložila, okomentovala a vydala dvanáct Husových kratších textů, které dosud do češtiny nebyly přeloženy.

Texty jsou rozděleny po šesti do dvou oddílů.

Do prvního oddílu s názvem „Kázání a polemiky“ byly vybrány texty výrazně teologicky zaměřené. Prvním z nich je Husovo kázání na biblický text Mt 20,4 „Jděte i vy na mou vinici“. Bylo prosloveno počátkem roku 1411, kdy v Praze vrcholily spory o nauky Johna Wyclifa a o jeho knihy. Vinicí je míněna „svatá obecná církev“ a převážná část kázání je věnována různým definicím či pojetím církve. Hus užívá dlouhých citátů z Wyclifova traktátu De ecclesia (v nichž jsou zase citováni církevní otcové a další autority), nabádá k „moudré rozvaze“ v praxi poslušnosti a zdůrazňuje, že „nikdo ovšem na základě toho, co právě vyslechl, nesmí pozvedat vzpouru proti svým představeným a špinit se neřestí neposlušnosti“. Teprve v závěru kázání se dostává k vlastnímu tématu: „Jděte i vy“ vykládá jako „povbuzení k práci na vinici Páně pro ty, kdo nečinně zahálejí“; druhá část „na mou vinici“ se týká „jednoty a jedinečnosti vinice Hospodáře, jenž najímá k práci“.

Následuje traktát či kvestie O třech pochybnostech (asi z února 1412), v němž Hus odpovídá nejmenovanému tazateli na otázky: „zda se má věřit v papeže, zda je možné, aby byl spasen člověk, který se před smrtí nevyzpovídal knězi, a zda některý ze svatých otců soudí nebo říká, že je spasen někdo z faraonových lidí, kteří se utopili v Rudém moři, nebo z těch, kteří zahynuli v Sodomě.“ Pro odpověď na první otázku Hus vychází z tradičního scholastického rozlišení „věřit něco“, „věřit v něco“ a „věřit něčemu“ a dospívá celkem nepřekvapivě k negativní odpovědi. Na druhé dvě otázky odpovídá kladně a opírá se přitom o biblické výroky i o církevní tradici.

Třetím textem je polemika Proti Johnu Stokesovi. Tento anglický mistr doprovázel v létě 1412 poselstvo anglického krále k císaři Zikmundovi do Uher, čeští univerzitní mistři ho pozvali na hostinu a zajímalo je, co se soudí v Anglii o Wyclifovi. Stokes jim sdělil, že v Anglii je Wyclif pokládán za kacíře a mj. prohlásil: „Každý, kdo by četl nebo studoval knihy mistra Jana Viklefa, se časem zaplete do bludu, ať by byl od přírody dobře nadán, nebo jakkoli by měl základ ve správné víře.“ S tímto výrokem Hus otevřeně nesouhlasil, pokládal jej za urážku pražské univerzity, a protože Stokes odmítl s ním veřejně diskutovat, napsal uvedený, ostře polemický spis. Tento text je výbornou ukázkou jak středověké argumentační praxe, tak Husova živého, misty i sžíravě ironického polemického stylu.

Další tři poměrně kratší texty reagují na dvě buly papeže Jana XXIII., které byly v Praze vyhlášeny v roce 1412. Pro připomenutí kontextu: K vyřešení papežského schizmatu (trvajícího od roku 1378) se sešel na jaře 1409 koncil v Pise, který se snažil přimět dva stávající papeže, Řehoře XII. a avignonského Benedikta XIII. k rezignaci. Když se to nepodařilo, sesadil je a zvolil nového papeže, Alexandra V. Ten po roce zemřel a po něm byl zvolen Jan XXIII. Toho za legitimního papeže uznal i král Václav IV. a pražský arcibiskup. Když na podporu Řehoře XII. vytáhl s vojskem na Řím neapolský král Ladislav, vyhlásil Jan XXIII. proti oběma křížovou výpravu a těm, kdo ji osobně nebo finančně podpořili, udělil odpuštění časných i věčných trestů za hříchy (kterých litovali a vyzpovídali se z nich). To bylo obsahem buly Jana XXIII. z 9. září 1411. Druhá bula (z 2. prosince 1411) pověřovala dva papežovy vyslance, aby v Salzburku, Praze a Magdeburku kázali o křížové výpravě a shromažďovali příslušné prostředky. Hus obě buly na kazetelně i na univerzitě kritizoval (s využitím Wyclifových argumentů proti odpustkům a jejich prodávání) a kromě zásadní kvestie, s níž vystoupil při univerzitní disputaci, napsal postupně uvedené tři texty, v nichž stručně a přehledně vypočítává námitky proti bulám (v třetím spisu používá termín „nepatřičnosti“). V Praze propukly protiodpustkové bouře a Hus se dostal konfliktu s Václavem IV., který jej dosud chránil.

Obě papežské buly jsou uvedeny v příloze, což dává skvělou příležitost seznámit se s tehdejšími oficiálními dokumenty a jejich stylem a posoudit pádnost Husových námitek.

Druhá část publikace, „Promoční promluvy“, obsahuje šest proslovů, tzv. rekomendací, které Hus pronesl jako promotor svých žáků při bakalářských a magisterských promocích na artistické fakultě pražské univerzity v letech 1398 až 1410. Takovýchto Husových rekomendací se dochovalo dvanáct, uvedených šest nebylo dosud do češtiny přeloženo. Rekomendace měly zavedený styl, chválily kandidátovu píli a vytvalost při studiu a další ctnosti, v humorných narážkách se však zmiňovaly i o jeho zevnějšku, stylu oblékání a zpravidla si pohrávaly i s etymologií jeho jména. Používalo se v nich četných citátů ze středověkých i antických autorů, a to nejen křesťanských, různých přísloví a alegorií. Na začátku promotor uvedl nějaký příhodný citát, který pak různě rozvíjel a vykládal. Tyto rekomendace ukazují Husa z méně známé stránky, jako nejen velmi sečtělého, ale i vtipného a družného kolegu svých jen o málo mladších žáků. Jedna z uvedených rekomendací s úvodním citátem z Horatia „Ke všem obtížím stavte se čelem a statečným srdcem“ je věnována Petru z Mladoňovic, který pak Husa doprovázel do Kostnice a napsal o jeho procesu a smrti podrobnou zprávu.

Číst tyto rekomendace je velmi zajímavé a poučné, povzbuzení a doporučení kandidátům mohou v naprosté většině platit i pro současné absolventy.

V úvodu publikace je zdůvodněn výběr předložených textů a jsou uvedeny prameny, z nichž bylo překládáno, a zásady překladu. Editorky přitom identifikovaly v textech zdroje použitých citátů a snažily se vyhledat nejnovější edice těchto pramenů, jejichž soupis je v seznamech literatury. Do publikace zařadily i tři dokumentační obrazové přílohy – zápis o Husově bakalářské zkoušce (1393), o magisterské zkoušce (1396) a o jeho děkanátu na artistické fakultě (1401).

Vznikla tak velmi zajímavá, bohatě a pečlivě dokumentovaná publikace, která umožňuje bezprostřední pohled na Husovu osobnost, jeho duchovní svět a teologické názory.

Vladimír Roskovec

Jana Nechutová a Jana Fuksová: Mistr Jan Hus v polemice a za katedrou

Překlady, komentáře a poznámky

Edice Spisy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity, č. 431

Masarykova univerzita, Brno 2015, 120 str.

Vytisknout