Milan Balabán žijící, spící | Radek Stránský

Při zachycení zprávy o Milanově smrti mi projel hlavou jeden starý citát: „Zemře-li Učitel, je to, jako kdyby zemřel otec.“ Potká-li člověk v životě Učitele, je to zázrak. Bylo nás v ročníku několik, komu se v první polovině devadesátých let podařilo potkat dokonce Učitele dva a naslouchat jim (ostatní dobří vyučující nechť prominou). Jejich semináře a přednášky jsme navštěvovali na fakultě teologické i filosofické. Spolu s Ladislavem Hejdánkem, dejž mu Hospodin pevné zdraví, to byl Milan Balabán.

Poprvé jsem se s Milanem setkal na semináři, kde sedmi studentům přibližoval své celoživotní téma – Píseň písní. Občas se koutky některých z nás zacukaly, když při interpretaci verše: „Oba tvé prsy, jako dvé telátek blíženců srních, jenž se pasou u kvítí“ Milan s kamennou tváří přednesl výklad římskokatolického učitele Jana Husa: „Dva prsy jsou dva učení doktoři.“ Trvalo pak nějaký čas, než jsme se opět soustředili na výkladovou linii. Mnohokráte však jsme s údivem naslouchali odhalování souvislostí na pohled neviditelných a slyšitelných až po zastavení. Tenach, říkával Milan, tam není tak důležité vidět, zásadní je slyšet, proto: „Slyš!“ Dodnes mi proto zní v uších verše: „Navrať se, navrať, Ó Šulamitská, navrať se navrať, ať na tě patříme.“ Z výkladu Milanova k nám přicházela souvislost (kromě zřetelného kultického pozadí) mezi oním navracením či obracením a obrácením. Řečeno jeho slovy – člověk je Hospodinem volán k životnímu obratu. Tento obrat či toto obrácení jsou formou něčeho, co Milan nazýval základní zvěstí Tenachu. Na mnoha postavách (nejen) otců ukazoval, jakou podobu může EXODUS mít. Jinou pak formu téhož můžeme nalézt u Kazatele ve verši: „Pouštěj svůj chléb po vodě, nebo po mnohých dnech najdeš jej.“ S touto knihou Milan s rabínským zápalem po dva semestry své studenty seznamoval. Výše zmíněný verš mu byl hodně blízký, byl to totiž jeho verš konfirmační a zároveň charakterizoval, po mém soudu, ve své první části jeho přístup k světu, a především k lidem v něm.

Milan Balabán je pro mě příklad člověka – křesťana, jenž se dokáže postavit zlu, a vždy poté, co je sražen na zem, vstane a pokračuje. Byl pravý opak některých hrdinů dneška – zajištěných aktivistů či všeznalých kazatelů banality.

V dnešní době se stává z křesťanů podobně jako z Židů lovná zvěř. V jedné části světa se pořádají hony barbarsky nehumánní, na výloži se zraněnými, znásilněnými a mrtvými, v druhé části světa pak hony barbarsky humánní, kde se (nejen) křesťanům postupně ukrajuje životní prostor. V této době je užitečné otevřít si Milanovu úvahu z roku 1968 „Zápas se strašidly, o nezastupitelnosti křesťana“, kde, jak název napovídá, autor upozorňuje, že křesťan je nezastupitelný v boji s démony na obou stranách.

Správný religionista, říkával Milan, musí strávit půlku života na hřbitově. Nechť je jeho duše připojena do svazku živých.

Vytisknout