Mikuláš Minář: Konečně religionistická interpretace českého Tolkiena

Čerstvě vydaná knížka religionisty a teologa Pavla Hoška Evangelium podle Jaroslava Foglara odkrývá i zaplňuje ve foglarovském bádání zející trhlinu. Autor si totiž pro svůj přístup k „fenoménu Foglar“ vybral poněkud netradiční perspektivu. Foglarovu dílu se dostalo značné pozornosti literárních vědců (kteří mívají nevalné mínění o jeho literárních kvalitách) i mnohem vstřícnějšího ohlasu u pedagogů, Pavel Hošek se ovšem rozhodl pro analýzu a interpretaci religionistickou. Vychází z pozorování, že v dosavadních studiích věnovaných Foglarovu literárnímu i pedagogickému působení se to hemží religionistickými pojmy jako mýtus, iniciace, rituál, magické kouzlo, ztracený ráj, archetyp. V textech věnovaných Foglarovu dílu se ale s těmito pojmy zachází zpravidla vágně a dosti nejednoznačně. Hošek bere tuto intuici foglarovských badatelů (a čtenářů) za slovo. Pomocí několika religionistických výkladových nástrojů hledá odpověď na otázku, jak je možné, že tento spisovatel „druhé kategorie“ několik generací českých chlapců a děvčat tak výrazně ovlivnil („poznamenal český národ“).

V jednotlivých kapitolách autor představuje tzv. „foglaring“ – komplexní symbolický svět a detailně propracovaný „návod na život“, který se pro mnoho dětí stal „funkčním ekvivalentem náboženství“, a to mimo jiné proto, že v silně odcírkevněné české společnosti přebíral funkce, které právě náboženství tradičně plní.

Tyto náboženské rozměry a funkce Foglarova díla analyzuje Hošek nejprve prostřednictvím výkladového modelu sedmi „dimenzí posvátna“, s nímž přišel skotský religionista Ninian Smart. Smart představuje náboženství jako „symbolický systém nejvyšší významnosti“. Náboženský vztah k skutečnosti můžeme podle něho charakterizovat metodickou analýzou sedmi dimenzí, jež jsou pro tento vztah příznačné. Jedná se o svaté obřady, svaté nauky, svaté příběhy, svaté prožitky, svatá přikázání, svaté společenství a svaté předměty. Konkrétní doklady posvátných rozměrů „foglaringu“, jak je prezentuje příslušná kapitola Hoškovy knihy, jsou vskutku pozoruhodné a působivé. Skoro se zdá, jako by si tento spisovatel, redaktor a vychovatel nejprve prostudoval religionistickou literaturu, aby s její pomocí zkonstruoval co nejpůsobivější symbolické univerzum. Stačí vzpomenout typicky foglarovský význam rituálů, symbolického herního prostředí, iniciačních zkoušek, posvátných vzorů a příběhů, skautského Desatera, věrnosti oddílu, klubovny coby druhého domova i kroniky coby vtělené paměti, s nimiž se zachází „s jakousi skoro až nábožnou úctou“ a rázem se dá s nadsázkou říci, že „foglaring“ se na sklonku první republiky stal v Československu nejrychleji rostoucím náboženstvím. K analýze mytických motivů ve Foglarově díle používá Pavel Hošek pojmů „mytické vědomí“, „posvátný čas“ a „posvátný prostor“, jak je vypracoval Mircea Eliade. Mimořádně silné transformativní účinky Foglarova díla na mladé čtenáře osvětluje přiléhavým srovnáním s mýtopoetickou tvorbou a teorií fikčních světů J. R. R. Tolkiena a C. S. Lewise, kterými se dlouhodobě zabývá.

Tato poctivá religionistická práce nakonec umožní vyslovit otázku, kterou od počátku sugeruje sám název studie: „Jak tedy evangelium podle Jaroslava Foglara zní? Jak zní evangelium muže, který se sice sám pokládal za člověka nenáboženského, zároveň však svým obrovským celoživotním úsilím vytvořil „symbolický systém nejvyšší významnosti“, jenž se stal existenciálním domovem statisíců „konvertitů“? Myslím, že by byla věčná škoda, kdybych zde „správnou odpověď“ a pointu této vynikající studie jen tak bezostyšně prozradil.

Mikuláš Minář

Brno, CDK 2017, 204 s.