Lukáš Klíma: Jak jsem zatočil s Egyptem

Kniha Exodus je patrně nejsložitější kniha Pentateuchu, zejména pro rozmanitost materiálů, ze kterých je komponována. Ve své první části přitom vypráví o základní události židovské bible, kterou je vyvedení Izraelců z egyptského otroctví, a uvádí také způsob pravidelné každoroční oslavy této události během jarních svátků. Toto vyvedení je zde zároveň vylíčeno jako Hospodinovo sebe-zjevení, jako představení Hospodinova jména, proto patří tyto biblické látky mezi nejvíce reflektované a komentované, a to jak v židovské, tak v křesťanské tradici. Tyto skutečnosti předznamenávají, že autor komentáře středního rozsahu bude patrně zápasit o to, co všechno do svého komentáře ještě zahrnout, a co už naopak ponechat bokem.

Petru Slámovi, který je učitel Starého zákona na Evangelické teologické fakultě Univerzity Karlovy, se výběr toho nejrelevantnějšího povedl zdařilým způsobem. Např. složité otázky textové kompozice a redakčního procesu zpřehlednil základním rozlišením látek kněžského a nekněžského autora (popř. deuteronomistického redaktora), které je dostatečné pro vysvětlení rozličných textových nesrovnalostí. Další alternativy literárněkritického rozčlenění zmiňuje v rámci literárního a historického úvodu, který zaujímá něco přes 30 stran v první části komentáře, nazvané „Uvedení“.

Po tomto nezbytném úvodu již následuje vlastní komentář k jednotlivým oddílům biblického textu, rozdělený do šesti větších celků podle logiky vyprávění. Tento průběžný komentář je obohacen mnohými exkurzy z oblasti biblicko-teologické, z náboženských dějin starověkého Blízkého východu i z pohledu přírodních věd. Tyto exkurzy zároveň fungují jako samostatná pojednání k vybraným motivům biblického vyprávění.

Vlastní komentář je rozčleněn do několika standardních kroků u každého z probíraných celků: Uvedení kontextu a struktury, stručná informace o literárním charakteru, autorův vlastní překlad, textové a překladové poznámky, výklad, který postupuje po jednotlivých verších nebo po skupinách veršů a zaujímá největší část komentáře, a nakonec význam probíraného oddílu. Tato přehledná struktura spolu s informací v záhlaví stránky a s poznámkami o obsahu po okrajích textu umožňuje dobrou orientaci v celé knize. Čtenář tak velmi rychle najde hledaný typ informací k oddílu, který ho právě zajímá.

Na autorově překladu se odráží jeho rozhodnutí zdůraznit to, že nositelem významu je věta. Proto je jeho překlad volnější ve vztahu k jednotlivým výrazům původního jazyka, ovšem o to výstižnější v zachycení intence celkové výpovědi. Překlad se vyznačuje svěžím, vtipným jazykem, což je patrno již z podnázvu celé knihy: „Jak jsem zatočil s Egyptem“. Tato slova jsou citát autorova překladu Ex 10,2a. Uvedený hebrejský výraz pro „zatočení“ by šlo, při snaze zohlednit reflexivitu použitého kmene (hitpael), např. přeložit: „Jak jsem si pohrál s Egyptem“ (srv. Nu 22,29).

Vtipnost autorova překladu lze dobře ilustrovat také na Ex 1,19b. Nejdříve uvedu několik jiných překladů pro srovnání. ČEP: „Hebrejky … jsou plné života“ (stejným způsobem např. Tiňo, TUR-SINAI: „lebensvoll“, KJV: „lively“), Isidor Hirsch: „Ženy hebrejské … jsou silné“, ovšem Sidon: „Hebrejky … je to zvěř“. Autor komentáře: „Hebrejky … Jsou to dračice!“ Slovo „dračice“ sice nevytváří tak přímou spojnici s živočišnou vitalitou, jako je to u hebrejského adjektiva chajeh, které je zde použito, ale zato výborně vystihuje žánr, o který se zde jedná, totiž „motivační zábavný příběh“.

Výklad také vyniká úsporným, výstižným až pregnantním jazykem, který po obsahové stránce dobře vyvažuje oblasti, ze kterých jsou vykladačské informace uváděny. Některé komentáře se příliš zaměřují na vysvětlování vzniku výsledné podoby biblického textu postupným literárním růstem (analyzování pramenů a redakčních procesů) na úkor přiblížení teologického, popř. etického významu výsledné podoby textu. V tomto ohledu je předložený komentář vyvážený, autor se snaží dát přiměřený prostor obojímu, což je dobře vidět, např. když pojednává souvislost tautologického spojení „jsem, který jsem“ (Ex 3,14) s Božím jménem. V této souvislosti najdeme tuto pregnantní výpověď: „Pokud jde o Boží identitu, je ukázkou skutečné teologické a literární kreativity, jak je nejprve náznak slovní hříčky evokující Boží blízkost (Budu přece s tebou, 12a; Posílá mě za vámi Budu, 14b) rozšířen o odkaz k dějinným svědkům víry (Bůh vašich otců, Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův, 15a), a nakonec korunován koanem (Budu, který budu, 14a), který v sobě snoubí katafatickou výpověď o Bohu jako zdroji bytí s apofatickým varováním, že na kobylku se člověk tomuto Bohu nikdy nedostane.“ (str. 118) V jedné hutné větě je tak shrnut jak náčrt redakčního procesu, tak teologický význam nanejvýš exponovaného vyprávění o tom, co Boží jméno znamená.

Souhrnem lze říct, že všechno, co je v komentáři uvedeno, má své dobré opodstatnění a místo, občas v něm najdeme i mapku či ilustraci. Naopak některé intertextové souvislosti, které v komentáři uvedeny nejsou, by stály aspoň za drobnou zmínku. Např. návaznost knihy Exodus na knihu Genesis, která je dána specifickými hebrejskými slovy nebo obraty. V Gn 50,24.25 říká Josef svým bratrům: „Já umírám, ale Bůh vás jistě navštíví (pakod jipkod) a vyvede vás odtud do země, kterou přísežně slíbil Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi.“ Toto ujištění je ještě zopakováno v následující Josefově přísaze: „Bůh vás jistě navštíví (pakod jipkod) a pak odtud vynesete mé kosti.“ Potřetí a naposledy se s obratem pakod jipkod setkáme v Ex 13,19b, který je citací Gn 50,24.25. Ovšem podobná figura etymologica od stejného hebrejského kořene (p-k-d) je také v Ex 3,16b, kde Bůh říká Mojžíšovi: „Rozhodl jsem se vás navštívit (pakod pakadti), vím, jak s vámi v Egyptě nakládají.“ Josefovo „proroctví“ o tom, že Bůh Izraelce jistě navštíví, tedy prověří si jejich situaci, se tak povoláním Mojžíše začíná naplňovat. Tento motiv „jistého Božího navštívení“ tvoří jeden z důležitých mostů mezi knihami Genesis a Exodus.

Komentář je zakončen obsáhlým seznamem literatury a rejstříkem odkazů do látek biblických, ale i do svitků od Mrtvého moře, do rabínské literatury a raně židovských textů, klasických antických textů, raně křesťanské literatury a dalších starověkých textů, což svědčí o šíři záběru, ve kterém autor komentovaný text sledoval.

Čtenář v tomto komentáři dostává fundovanou pomůcku pro porozumění biblickému textu, která nevyčerpává jeho bohatství, inspirativním způsobem však zve k jeho odhalování a přibližuje současný stav bádání. Nezbývá než si přát, aby se v dohledné době objevil stejně zdařilý komentář i k dalším částem knihy Exodus.

Lukáš Klíma

Petr Sláma: Exodus I, 1–15. Jak jsem zatočil s Egyptem. Český ekumenický komentář ke Starému zákonu 2/1. Centrum biblických studií AV ČR a UK v Praze, 416 s.

Vytisknout