Lidskost není docela ztracena: Byl by Komenský v r. 2020 chartista? | Jan Hábl

V roce 2020 si připomínáme 350. výročí úmrtí Jana Amose Komenského. Zanechal po sobě nedokončené nejvýznamnější dílo nazvané Obecná porada o nápravě věcí lidských, ve kterém důkladně promýšlí, jaký druh společenského uspořádání má budoucnost. Jednak pojmenovává příčiny všech lidských neřádů a jednak volá lidstvo k poradě o jejich nápravě. Celé jeho nápravné úsilí stojí na předpokladu, který se může jevit na první pohled jako triviální, ve skutečnosti je však nesmírně hluboký a důležitý: Lidskost lidí není docela v pořádku, ale není docela ztracena. Existuje východisko, naděje.

Je třeba rozumět, že v Komenského době se Evropa ocitá v důsledku válečného, náboženského a politického běsnění na pokraji zkázy (pokolikáté už?). A také bývá často decimována různými epidemiemi, tenkrát jim říkali morové. Komenský pozoruje, že lidé obvykle hledají své vlastní blaho bez ohledu na blaho celku. Ovšem bez blaha celku není blaho žádného jedince možné. Proto Komenský k poradě o nápravě zve všechny.

To, co nás dělá lidmi, je dle Komenského toto sedmero: 1) vzdělání, 2) politika, 3) náboženství, 4) jazyk, 5) podnikavost, 6) kultura, umění, 7) rodina. Tyto „věci lidské“ jsme schopni uskutečňovat dobře i špatně, naše lidství jsme schopni užívat, ale též zneužívat.

Číst 350 let staré pojednání o člověku můžeme dvojím způsobem. Buď badatelsky, s odstupem – jako dokument vypovídající cosi o historii myšlení. Takový přístup je žádoucí a zcela na místě. Všem komeniologům vděčíme za jejich odbornost (jazykovou, historickou, filosofickou aj.), díky které smíme dílo držet v ruce v českém překladu. Stejně legitimní je ale čtení „bez odstupu“, tzv. „angažované“ nebo „ponořené“ do Komenského záměru, s jakým dílo tvořil. Jde tu o mě, o člověka, o mou budoucnost a o budoucnost mých bližních, se kterými sdílím jedno „jeviště světa“. Takové čtení otevírá tázání: Jak vypadá skutečně dobré nebo funkční společenství lidí? Resp. jaká společnost má budoucnost? Jaká podoba lidstva je životná a žitelná? Konkrétně: 1) Jak vypadá politika s přívlastkem „dobrá“, která má budoucnost? 2) Jaká média mají budoucnost? 3) Jaká práce? 4) Jaká spiritualita? 5) Jaké vzdělání? 6) Jaká kultura? 7) Jaká rodina? A především, jak se na takové společnosti podílím já?

Kritická reflexe „věcí lidských“ k r. 2020

1. Vzdělání. Smyslem vzdělání je dle Komenského moudrost, nikoli pouhé znalosti. Moudrost znamená porozumění, znamená chtít a konat to, co je dobré pro jedince i pro společnost. Vzdělávací systém se již v době Komenského evidentně potýkal s problémy, které jsou nám známé – mluvil o škole jako robotárně nebo též mučírně ducha, plné bezduchého memorování bez pochopení smyslu celku. Současná škola v mnohém pokročila, ovšem ke Komenského „dílně lidskosti“ má stále daleko. Dětskou zvídavost ubíjí množství látky, převládá frontální výuka, škole se stále nedaří rozvíjet slovy Komenského „celého člověka“, ani kritické myšlení. Cíl vzdělávacího systému byl redukován na „uplatnění na trhu práce“, opomíjena je morální dimenze.

2. Politika. Nutnost spravovat „věci veřejné“ plyne dle Komenského z lidské potřeby harmonie a řádu. Panuje-li neřád, člověku se nežije dobře, společnost jako celek trpí. Česká republika, ale i mnohé jiné země na východě i na západě tohoto světa trpí pod vládou politiků, kteří usilují nikoliv o dobro celku, ale své osobní. Není to fenomén nový, ale je znepokojivý svou intenzitou. Komenský varoval před „oligopoly“ a „monopoly“ v politice. V roce 2020 pozorujeme vzestup propojení byznysu, médií a politiky. Soukromé obchodní zájmy některých politiků jsou ve střetu se zájmy veřejnými, někteří nejvyšší představitelé země beztrestně a opakovaně lžou, porušují zákony a politická kultura je vulgarizována. Vzestup oligarchie v politice ohrožuje demokracii. Způsobuje, že vítězí nikoliv ti, kdo mají lepší program, argument či ideu, ale ti, kdo mají více peněz a můžou si koupit mediální vliv. Souvisí s tím úsilí oslabit nezávislost veřejnoprávních médií. Morální principy a hodnoty, na kterých demokracie stojí, jsou v oligarchickém uspořádání pošlapávány a relativizovány. Oligarchie je zhoubná pro demokracii také tím, že rozevírá nůžky sociální nerovnosti – čím více národního bohatství je koncentrováno v rukou omezeného počtu oligarchů, tím chudší je zbytek národa. Takové uspořádání je dlouhodobě neudržitelné, resp. nemá budoucnost. Propojení obchodních a politických zájmů se taktéž negativně projevuje ve vztahu k přírodě a krajině. Působení politických představitelů je vždy dočasné, ale důsledky jejich počínání mohou být dlouhodobé.

3. Náboženství. Komenský chápal náboženství jako výraz lidské touhy po „nejvyšším dobru“. Přesto se ve jménu různých náboženství stalo a stále se děje hodně zlého. Komenský mluvil o „hanebnostech“ v otázkách víry, jako jsou hádky, války, nedostatek lásky, pokory, respektu apod. Náboženství bývá zneužíváno, často za účelem politickým, často kvůli zisku.

4. Jazyk, média. Jazyk je médium komunikace. Média, která mají budoucnost, jsou pravdivá, napomáhají porozumění. Umíme překonávat jazykové bariéry, a přesto nebývá lidská řeč médiem pravdy a porozumění. Častokrát se přímočaře obelháváme – navzájem i sami sebe. Mnohá média plodí lživé zprávy, kterým často podléháme, dokonce je i šíříme. Ubližujeme si slovem. Nejedna média se stávají nástrojem rozkolu společnosti. Mnohé vlády nemají zájem pečovat o jejich nezávislost, často ji dokonce potírají.

5. Podnikavost. Člověk je podnikavá bytost. „Lidská přičinlivost nepokládá za vhodné pro sebe samu skládat ruce v klín,“ říká Komenský. Nicnedělání člověka ubíjí. Ať už člověk podniká cokoli, potřebuje, aby to dávalo smysl. Podnik je tehdy smysluplný, když přináší užitek jak podnikateli, tak i druhým. Usilovat o osobní blaho bez ohledu na blaho celku a blaho přírody je neudržitelné. Čím více nepoctivého podnikání, tím hůře se podniká. Když se nebude dobře dařit celku, nebude se dobře dařit ani jednotlivým členům tohoto celku.

6. Kultura, umění. Kultura, která má budoucnost, je taková, která činí člověka lepším. Kultura stojí na pojmu „kult“ (z latinského cultus, tj. vzdělávání, pěstování, zušlechťování). Je-li kult dobrý, pravdivý a krásný, je i kultivace tímto kultem dobrá, pravdivá a krásná. Čím se necháváme kultivovat? Čemu se vystavujeme? A také jakou krásu tvoříme? Krása, kterou kolem sebe šíříme, nás zpětně ovlivňuje, zkrášluje. Zrovna tak ošklivost.

7. Rodina, která má budoucnost, je založena na láskyplných vztazích, vzájemné úctě a péči jednoho o druhého. Často to ale nefunguje. I nejbližším dokážeme ublížit. Mezilidské vztahy trpí neschopností odpouštět si.

Komenského Porada o nápravě věcí lidských je svého druhu „charta“. V české kotlině je pojem „charta“ nedomyslitelně spjat s rokem 1977. Signatáři Charty 77 pojmenovali zásadní problém tehdejšího režimu – byl celý založen na klamu a lži. Něco se proklamovalo, ale realita byla úplně jiná. I dnes se velmi klame (a klamalo se zřejmě za každého režimu), ovšem současné klamání je v mnohém sofistikovanější, a tím dokonce nebezpečnější. Klame se tzv. „chytře“, a to minimálně ve dvou ohledech. Klame se tak, že je relativizována jakákoli možnost dobrat se pravdy. Houstne prostředí, které nepřeje faktům, argumentům a dialogu, ale nahrává emocím, sloganům, konspiračním teoriím, vlivu mluvčího nebo vyloženě kultu osobnosti. Držitelé odlišného názoru bývají dehonestováni, marginalizováni či zpochybňováni v osobní a charakterové rovině. Dále se klame s použitím či přesněji zneužitím „chytrých“ technologií, tedy velmi účinně, velkoplošně až globálně. Výsledkem je rozdělená společnost. Lež a klam vždy stavěly mezi lidmi bariéry, nicméně současná pokročilost lidské „chytrosti“ způsobuje bezprecedentní rozvrat mezilidských vztahů a společenství na úrovni národní i mezinárodní. Přičemž největší klamy bývají zaštiťovány tzv. národními zájmy. Mnozí se opět cítí být zajatci ve své zemi.

V rámci projektu Komenský 2020 byl publikován dokument se smělým názvem Charta 2020, jehož záměr je otevřít rozhovor o dlouhodobých otázkách směřování naší země v kontextu evropském i světovém – na jakých morálních principech chceme zakládat naši budoucnost, na jakých hodnotách chceme stavět naši společnost, o jakou kvalitu života chceme dlouhodobě usilovat.

Výzva k poradě

Ke společné „poradě“ předkládáme následující pozitivní prohlášení:

Chceme, abychom byli společnost, pečující o lidskost, vzájemnou solidaritu a spolupráci uvnitř našich hranic i směrem ven.

Chceme, abychom byli společnost otevřená a zdravě sebevědomá, která si je vědoma svých silných stránek, ale i svých chyb a selhání, a dokáže se z nich poučit.

Chceme, abychom byli mezinárodně vnímáni jako spolehlivý partner, který spolupracuje na dohodách sloužících blahu celku.

Chceme žít v zemi, kde žádní političtí představitelé nestojí nad právem a spravedlností, mluví pravdu, nejsou ve střetu zájmů, zachovávají nezávislost veřejnoprávních médií a ctí demokratické instituce.

Chceme, aby ve volební soutěži hrály klíčovou roli myšlenky, ideje a hodnoty, nikoliv peníze, resp. bohatství kandidátů.

Chceme usilovat o čestné a poctivé podnikatelské prostředí a zároveň, aby naše podnikání bylo šetrné k přírodě.

Chceme vzdělávací systém, který bude rozvíjet celistvě lidský potenciál, nejen poznatky, ale též charakter a kritické myšlení.

Chceme pěstovat společnost, charakteristickou náboženskou svobodou, pokojným dialogem, vzájemným respektem a úctou.

Chceme, abychom my i naše děti mohli žít v zemi, která má budoucnost, tj. předat ji příští generaci v lepším stavu, než v jakém se nachází nyní.

Jsme připraveni vést rozhovor o hledání cest, jak těchto cílů dosáhnout.

Výzva k činu

Lidé v moci postavení mohou svými činy a slovy způsobovat rozkol a dělení společnosti, nebo naopak stmelovat, spojovat a smiřovat. Charta 2020 chce být – s odkazem na Komenského irénismus (řec. eiréné = mír) – hnutí, jež přispívá k pokojnému dialogu a smířlivému řešení problémů, kterým (nejen) česká společnost čelí. Výzvy, které před námi stojí, vyžadují spolupráci a spoluúčast bez ohledu na politickou příslušnost či preferenci. Chceme přispět nejen ke kultivaci společného dialogu, ale též ke kultivaci těch lidských hodnot, které napomáhají dlouhodobému a udržitelnému soužití lidí a národů „v pokoji, harmonii a řádu,“ řečeno slovy Komenského.

Charta 77 byla adresována politickým představitelům jako výzva k nápravě. Charta 2020 je výzva jak pro představitele, tak pro signatáře, čili veřejnost. Vyzývá ke dvojí angažovanosti: slovem a činem. Slovem znamená pomocí svého podpisu, pokud vám slova Charty rezonují. Činem potom tak, že se zhostíte úkolu nápravy toho, co je ve vaší moci. V této myšlence se snoubí Charta 2020 a Komenského „náprava věcí lidských“ – o problémech nejen mluvit, ale též provést, co je v mé moci. Cílem tohoto hnutí je tedy identifikovat právě ty „věci lidské,“ jejichž náprava je v mé moci a je proveditelná. Přijměte výzvu: Identifikujte alespoň jednu věc, která potřebuje napravit a je ve vašich možnostech. Napravte ji.

Autor je docent pedagogiky na Pedagogické fakultě Univerzity Hradec Králové.

Vytisknout