Libor Prudký: Socioložka vážného přístupu k poznání společnosti

(Vzpomínka na Markétu Sedláčkovou)

Jako hrom z čistého nebe přišla zpráva, že zemřela Markéta Sedláčková, česká socioložka a také místopředsedkyně Akademické Ymky a členka redakční rady Křesťanské revue.

Pyšníme se dlouhověkostí a najednou odejte čtyřiačtyřicetiletá žena, plná života a radosti, žena, s níž bylo vždycky dobře pobýt, protože šířila radost, dobrou vůli a vstřícné kritické myšlení. Také proto ji měli moc rádi studenti. Ale hlavně všichni, kteří se ještě stále pokoušejí o sociologii jako o poznávací nástroj pro pochopení toho, jak a čím žijeme. Ne, co vykazujeme.

V nekrologu píše Jiří Vinopal, vedoucí katedry sociologie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy: „Těžko se mi píše, neboť se mi takové věci těžko vůbec věří. S Markétou jsme v roce 1996 společně nastoupili do prvního ročníku sociologie, ve stejném termínu jsme obhajovali diplomovou práci a skládali státní zkoušku pětiletého magisterského studia; vzápětí jsme současně nastoupili na doktorát. V podobné okamžiky jsme si našli své životní partnery, založili rodiny a přivedli na svět potomky. Bohužel se toto naše společné putování rozpojilo příliš, příliš brzy, a bohužel tím nejhorším myslitelným způsobem.

Markétin nadhled nad životními i pracovními záležitostmi bude chybět všem – na katedře, v Sociologickém ústavu, na konferencích a dalších setkáních; každému z těch mnoha lidí, se kterými Markéta spolupracovala nebo s nimiž si prostě jen přátelsky povídala při kávě… Všichni přicházíme o moudrou kamarádku a kolegyni, která nás obohacovala tím, co se v průběhu života dokázala učit o sobě samotné i o svém okolí. A která na základě vlastních zkušeností a poznání chápala, že pomáhat je smysl života: Pomoc přitom může mít roztodivné podoby, zdaleka nemusí pomáhat jen silní slabším. Věřím, že pomoc druhým osmyslňuje lidský život. Například fyzické utrpení, deprese, těžkosti ve vztazích mohou zpětně dostat smysl, neboť skrze ně získáváme schopnost pochopit utrpení druhých, být jim nablízku, pomoci.“

Hlavní téma jejího výzkumu byla důvěra. Pro ni tak blízká víře. A nejen pro ni – vlastně pro každého, kdo se důvěrou či vírou vážně zabývá. A právě v tom, že se vážně zabývala sociologií jako vědou usilující o poznání společnosti, v níž žijeme (ne tedy, jak je stále častěji obvyklé, jako zdrojem ohodnocení, ocenění, dokonce kreditů pro postup), a tudíž i odpovědností za to, jak společnost vypadá. Protože, a to je také stále častěji vzácné, chápala sociologii i jako nástroj poznání, využitelného pro příznivý rozvoj společnosti. Po Markétě Sedláčkové zůstává v české sociologii prázdné a těžko nahraditelné místo.

Možná, že by stálo za to, aby tento dluh vešel v co největší známost. A aby se našlo co nejvíc myslitelů, kteří by se snažili jej splatit.

Jak říkal můj dědeček: Ničeho není škoda, ale dobrého člověka ano.

Libor Prudký

Pane, přicházíme ve chvíli, kdy se musíme loučit, ale nejsme na to připraveni. Svěřujeme ti své myšlenky, přestože hlasitou odpověď neslyšíme. Je spíš jako pohlazení po vlasech nebo hluboký pohled do očí. Z mezilidských vztahů ale víme, že to není málo. I v bolesti a bezmoci je tu tvá moc a síla lásky. Prosíme, dej nám ji nějak zakusit i dnes.

Děkujeme za Markétu, za to, že jsme ji mohli poznat, i když právě proto to teď tak bolí. Ty jediný znáš hloubku toho, co přesně znamenala pro každého z nás. Chceme věřit, že ona na setkání s tebou přes všechnu náhlost konce připravena byla a je teď ve tvé náruči. Nás se díky její náhlé smrti dotkla i naše vlastní konečnost a smrtelnost všech našich blízkých. Pane, posiluj nás ve slabosti. Prosíme pak zvláště za ty její nejbližší, kteří zůstali.

Bože, náš milující Otče, pomoz nám, ať naše rozkolísané bárky zase nacházejí svou stabilitu. Ať objevujeme postupně znovu svůj střed, rovnováhu mezi tím být se svou bolestí i odlehčovat tíhu života humorem, být neseni společností druhých i umět žít v samotě. Prosíme, zůstaň v Duchu svatém stále po našem boku! Amen. Modlitba Magdaleny Trgalové, farářky ČCE, při pohřebním obřadu

Markéta Sedláčková se narodila 27. 10. 1976 v Praze. V roce 2001 ukončila magisterské studium sociologie na Filosofické fakultě UK a nastoupila jako doktorand do Sociologického ústavu AV ČR. V roce 2003 začala též pedagogicky působit na katedře sociologie FF UK. V roce 2009 získala doktorát ze sociologie na FF UK a doktorát z politologie na Sciences-Po v Paříži. V letech 2010–2013 byla vědeckou pracovnicí v Sociologickém ústavu a od roku 2014 odbornou asistentkou na katedře sociologie FF UK. Od roku 2003 též přednášela sociologii na Hudební fakultě AMU pro obor Hudební management.

Ve své odborné práci se zaměřovala na témata důvěry, sociálního kapitálu a demokracie (viz např. její publikace Důvěra a demokracie. Přehled sociologických teorií důvěry od Tocquevilla po transformaci v postkomunistických zemích. Praha: Sociologické nakladatelství 2012). V poslední době se věnovala také tématu deprese jako sociálního fenoménu. Publikovala řadu odborných článků v domácích i zahraničních časopisech a příspěvků do sborníků.

PhDr. Markéta Sedláčková, Ph.D. zemřela 16. dubna 2020.

Vytisknout