Křesťanská revue č. 3/2021 - Politická moc

Milí čtenáři,

otvíráte třetí letošní číslo Křesťanské revue, jehož tematické články se věnují vztahu křesťana a politické moci. Je to téma v současné době nanejvýš aktuální. Jako by se na mnoha místech dnešního světa znovu a naléhavě kladla otázka po náležitém postoji křesťanů k politickému uspořádání země, ve které žijí. Vzpomeňme na roli křesťanů při posledních prezidentských volbách ve Spojených státech amerických, na spojenectví Vladimira Putina s ruskou pravoslavnou církví, na náboženský rozměr nejnovějšího politického dění v Polsku nebo v Maďarsku.

Biblické svědectví o náležitém postoji věřících k držitelům politické moci žel nevyznívá úplně jednoznačně. Apoštol Pavel ve třinácté kapitole Římanům říká: „Každý ať se podřizuje vládní moci. Není moci, leč od Boha. Ty, které jsou, jsou zřízené od Boha, takže ten, kdo se staví proti vládnoucí moci, vzpírá se Božímu řádu. Kdo se takto vzpírá, přivolává na sebe soud. Vládcové přece nejsou hrozbou tomu, kdo jedná dobře, nýbrž tomu, kdo jedná zle. Chceš, aby ses nemusel bát vládnoucí moci? Jednej dobře a dostane se ti od ní pochvaly. Vždyť je Božím služebníkem k tvému dobru. Jednáš-li však špatně, máš proč se bát, neboť nenese meč nadarmo. Je Božím služebníkem, vykonavatelem trestu nad tím, kdo činí zlo.“

Při čtení těchto Pavlových slov si člověk musí položit otázku: A co Hitlerovo Německo? Co Stalinovo Rusko? Co Osvětim? A co Gulag? Taky šlo o vládní moc zřízenou od Boha? Hitler a Stalin jako Boží služebníci? Vládcové jsou někdy hrozba tomu, kdo jedná dobře, ne že ne. Bible sama o tom přece často mluví. Proroci stále znovu pranýřují bezbožné krále, padouchy, kteří nemají na trůnu co dělat. Ostatně tatáž Římská říše, jejíž vládu Pavel chválí, je v knize Zjevení líčena jako „babylonská nevěstka“, jako odporný a vražedný totalitní režim.

Politická zřízení jistě mohou fungovat jako prostředek Boží správy lidských záležitostí, jak o tom mluví Pavel v listu Římanům. Ale mohou se také zvrhávat ve zkorumpované a zvrácené režimy, takové, kterým křesťan nejen nemusí, ale nesmí slepě sloužit, nemá-li se zpronevěřit Bohu.

Problém je v tom, že ti, kdo vládnou, mívají v rukou nástroje propagandy, takže vždycky nabídnou věřícím výmluvu, že je třeba zachovat loajalitu vůči legitimní vládě, která přece vládne z Boží vůle. Každý zvrácený režim má svého Goebbelse, který věřícím občanům vysvětlí, že se nemají vzpírat Bohem ustanovenému vůdci. Křesťané v dějinách mnohokrát zradili Krista a kolaborovali se zlem a odvolávali se přitom často právě na Pavlova slova o „Bohem ustanovené vládní moci“. Tato pasáž listu Římanům pak sloužila jako alibi a ospravedlnění kolaborace.

Otázka vztahu křesťana k politické moci prostě není jednoduchá. Nikdy v minulosti jednoduchá nebyla a není ani dnes. Ale aspoň jedna věc je díky Bohu jasná. Ať už vnímáme kterékoli konkrétní politické zřízení jako blahodárné Boží ustanovení nebo spíš jako novodobou verzi „nevěstky babylonské“, určitě pro nás platí výzva prvního listu Timoteovi: „Na prvním místě žádám, aby se konali prosby, modlitby, přímluvy, díkuvzdání za všechny lidi, za vládce a všechny, kteří mají v rukou moc, abychom mohli žít tichým a klidným životem v opravdové zbožnosti a vážnosti.“

Milí čtenáři, přejeme vám pokojné podzimní dny a také moudrost a inspiraci při čtení Křesťanské revue.

Za redakční radu

Pavel Hošek

Vytisknout