Konečně religionistická interpretace českého Tolkiena [Mikuláš Minář]

Čerstvě vydaná knížka religionisty a teologa Pavla Hoška Evangelium podle Jaroslava Foglara odkrývá i zaplňuje ve foglarovském bádání zející trhlinu. Autor si totiž pro svůj přístup k „fenoménu Foglar“ vybral poněkud netradiční perspektivu. Foglarovu dílu se dostalo značné pozornosti literárních vědců (kteří mívají nevalné mínění o jeho literárních kvalitách) i mnohem vstřícnějšího ohlasu u pedagogů. Pavel Hošek se ovšem rozhodl pro analýzu a interpretaci religionistickou. Vychází z pozorování, že v dosavadních studiích věnovaných Foglarovu literárnímu i pedagogickému působení se to hemží religionistickými pojmy jako mýtus, iniciace, rituál, magické kouzlo, ztracený ráj, archetyp. S těmito pojmy se ale v textech věnovaných Foglarovu dílu zpravidla zachází vágně a dosti nejednoznačně. Hošek bere tuto intuici foglarovských badatelů (a čtenářů) za slovo. Pomocí několika religionistických výkladových nástrojů hledá odpověď na otázku, jak je možné, že tento spisovatel „druhé kategorie“ tak výrazně ovlivnil několik generací českých chlapců a děvčat („poznamenal český národ“).

V jednotlivých kapitolách Hošek představuje „foglaring“ jakožto komplexní symbolický svět a detailně propracovaný „návod na život“, který se pro mnoho dětí stal „funkčním ekvivalentem náboženství“, a to mimo jiné proto, že v silně odcírkevněné české společnosti přebíral funkce, které tradičně plní právě náboženství.

Tyto náboženské rozměry a funkce Foglarova díla analyzuje Hošek nejprve prostřednictvím výkladového modelu sedmi „dimenzí posvátna“, s nímž přišel skotský religionista Ninian Smart, představující náboženství jako „symbolický systém nejvyšší významnosti“. Náboženský vztah ke skutečnosti můžeme podle něho charakterizovat metodickou analýzou sedmi dimenzí, jež jsou pro tento vztah příznačné. Jedná se o svaté obřady, svaté nauky, svaté příběhy, svaté prožitky, svatá přikázání, svaté společenství a svaté předměty. Konkrétní doklady posvátných rozměrů „foglaringu“, jak je prezentuje příslušná kapitola Hoškovy knihy, jsou vskutku pozoruhodné a působivé. Skoro se zdá, jako by si tento spisovatel, redaktor a vychovatel nejprve prostudoval religionistickou literaturu, aby s její pomocí zkonstruoval co nejpůsobivější symbolické univerzum. Stačí vzpomenout typicky foglarovský význam rituálů, symbolického herního prostředí, iniciačních zkoušek, posvátných vzorů a příběhů, skautského Desatera, věrnosti oddílu, klubovny coby druhého domova i kroniky coby vtělené paměti, s nimiž se zachází „s jakousi skoro až nábožnou úctou“, a rázem se dá s nadsázkou říci, že „foglaring“ se na sklonku první republiky stal nejrychleji rostoucím náboženstvím v Československu. K analýze mytických motivů ve Foglarově díle používá Hošek pojmů „mytické vědomí“, „posvátný čas“ a „posvátný prostor“, jak je vypracoval Mircea Eliade. Mimořádně silné transformativní účinky Foglarova díla na mladé čtenáře osvětluje přiléhavým srovnáním s mýtopoetickou tvorbou a teorií fikčních světů J. R. R. Tolkiena a C. S. Lewise, kterými se Hošek dlouhodobě zabývá.

Tato poctivá religionistická práce nakonec umožní vyslovit otázku, kterou od počátku sugeruje sám název studie: „Jak tedy zní evangelium podle Jaroslava Foglara? Jak zní evangelium muže, který se sice sám pokládal za člověka nenáboženského, který však zároveň svým obrovským celoživotním úsilím vytvořil „symbolický systém nejvyšší významnosti“, jenž se stal existenciálním domovem statisíců „konvertitů“? Myslím, že by byla věčná škoda, kdybych zde „správnou odpověď“ a pointu této vynikající studie jen tak bezostyšně prozradil.

Mikuláš Minář

Pavel Hošek: Evangelium podle Jaroslava Foglara, Brno, CDK 2017, 204 s.

Vytisknout