Komu patří Tomáš Akvinský? [Jakub Brdíčko]

K novému českému překladu Tomášova spisu De potentia

Českému čtenáři se začínají postupně zaplňovat police novými překlady Aquinatova díla. Především prostřednictvím nakladatelství Krystal OP můžeme číst jeho dílo ve špičkových, kritických překladech, a to vždy s poznámkovým aparátem a úvodními studiemi. Je to zejména Tomáš Machula, který v této službě nikdy neopomněl upozornit na aktuální rysy překládaného díla, a nabídnout tak možnosti, jak je dnes číst.

První svazek překladu Diskutovaných otázek o boží moci je však dosti jiný. Čtenář uvyklý na předchozí svazky edice Aquinata se může cítit překvapen a možná si s předloženou knihou nebude vědět rady. Zatímco dosud byly doprovodné komentáře či výklady díla spíše stručné a překládaný text téměř opatrně doprovázely, Karel Floss se díla ujal jako samostatný filosof a uvedl je do osobitého kontextu vlastního přemýšlení. Řekneme-li, že dosud jsme četli jakási pečlivá akademická vydání Tomášových textů, jež ponechávají na čtenáři, jak (a zda vůbec) jim bude rozumět, nyní jsme dostali do rukou zároveň pečlivý překlad s mnoha náměty, jak jej číst a jak o něm přemýšlet.

Přijetí takového přístupu záleží na nastavení čtenáře. Bude číst Tomášovy disputace jako knihu a zařadí si ji do svého intelektuálního portfolia, aby se více seznámil s naukou církevního učitele? Nebo se s ním srazí v jakémsi rozhovoru? Zatímco v prvním případě nám Akvinský může posloužit jako intelektuální výzbroj (snad někdy i pro jistý druh snobství, při kterém si pěstujeme své znalosti autoritativních děl), ve druhém případě v nás může četba vyvolat mnohé další otázky, váhavý neklid a údiv, že tento vyzdvihovaný učitel přemýšlí právě takto. Karel Floss se vědomě rozhodl připravit nám dílo k právě takovému způsobu recepce – nikoli Akvinského číst, nýbrž rozmlouvat s ním. Překlad se v jeho pojetí nestává součástí vědeckého provozu, ale hledáním odpovědí na otázky, které nás trápí tady a teď.

První část svazku nazvaná Komentáře k De potentia Tomáše Akvinského představuje přes 80 stran velmi hutných výkladů a zaujímá třetinu celého prvního dílu překladu. V prvním svazku pak najdeme česko-latinské vydání prvních dvou otázek, v dalších dvou svazcích očekáváme, že vyjdou otázky 3–6. Na s. 21 překladatel uvádí, že přeložil šest otázek z celkových deseti (zatím tedy nevyjde kompletní překlad De potentia).

Úvodní komentáře jsou mimořádné už samotným stylem. Karel Floss v nich píše v první osobě o svém vztahu k dílu a o myšlenkách, jež v něm vyvolalo. Hned v prvních větách začíná vypravovat o své fascinaci Akvinského nenápadnou poznámkou, že „z jednoho prvního nevzešla rozmanitost stvoření pro Boží dobrotu, ale aby se dokonalost vesmíru zakládala na rozmanitosti (De pot., 3, 16, corp., upraveno).“ Dále zde i na jiných místech pokračuje v přemýšlení nad touto zvláštní formulací i nad mlčením o ní u jiných badatelů. Zdálo by se, že tato interpretace povede k překladatelské svévoli a že tu Tomáš poslouží pouze jako „palivo“ pro vlastní myšlenkové pochody, ale pak s údivem zjišťujeme, že autor kvůli tomuto překladu vykonal několik zahraničních studijních cest a shromáždil téměř celou dostupnou literaturu, kterou čtenáři zprostředkovává. To, co skromně nazval „komentář“, je tedy spíše zhuštěná monografie. Poskytuje nejen zařazení díla do Tomášova myšlenkového kontextu, ale i celou historii jeho interpretací.

Zcela nad rámec běžného úzu se pak nachází kapitola VI., která je jakousi učebnicí pojednávající o čtyřech klíčových pojmech (přirozenost, možnost, stvoření, zázraky) a třech principech (negativní teologie, participace, cíl vesmíru). Autor tuto praxi vysvětluje slovy, že „je naléhavě třeba se seznámit s inkriminovanými pojmy do potřebné hloubky a pak je konfrontovat s jejich současným pojímáním v běžné západní populaci“ (s. 38). Přes 30 stran textu tak zaujímají podrobné výklady uvedených pojmů a principů, které neuvádějí jen historii porozumění, ale odvážně navrhují nové možnosti chápání, zejména z pozice věřícího křesťana. Nejde tedy o slovníková hesla. Například u pojmu stvoření uvádí i tradiční představu o tom, že Panna Maria byla vybrána (počata) ještě před stvořením světa, a poukazuje na podivuhodné tajemství svobody a nutnosti (s. 59). Flossova vyjádření vytvářejí závěr, že kontext Tomášových úvah vyvolává aktuální a potřebné otázky, na které přemýšlivý čtenář (či spíše tazatel) nemůže nereagovat.

Tyto postřehy se nakonec slévají – v poslední kapitole Význam a poselství De potentia. Zde se rýsuje to, co autor považuje za filosofické úkoly současnosti – především nové a hluboké promýšlení křesťanského Kréda. Ukazuje nám, jak Tomášovy teze souvisejí s vírou ve stvoření, se dvěma přirozenostmi Kristovými nebo s často diskutovaným požadavkem nově formulovat pravdy křesťanské víry (viz návrh nového Kréda od Radoslava Kutry citovaný na s. 81). Zdá se, že tu překladatel pracuje s Tomášovými myšlenkami nejen jako s korektivy pokusů o modernizaci teologie (proti Hansu Küngovi), ale též s některými prorockými aspekty Akvinatova díla, které je umožňují třeba i „tvořivě domýšlet“ („M. Habáň žil a zemřel v přesvědčení, že tomismus zůstal v rezervě věků a je v něm moudrost prorocká“ (s. 80)).

Na posledním místě chci zmínit ještě jednu invenci tohoto vydání. V kapitole V se objevuje pozoruhodný Latinsko-český konspekt De potentia (s. 23–37). Překladatel v něm navrhuje zcela nový způsob četby Tomášových spisů a slibuje, že se stejný konspekt objeví také v dalších svazcích překladu. Na první pohled jde o výpisky nejpodstatnějších myšlenek přeložených prvních šesti diskutovaných otázek. Konspekt však tentokrát neslouží k hutnému přehledu, nýbrž je uvedením do četby. Podle Karla Flosse nemusíme číst Tomáše Akvinského s obvyklou korektností, tedy od začátku do konce, ale můžeme ho otevřít proto, abychom „kypřili půdu pro chápání přiměřenější pravdě“ (s. 24, upraveno). Návrh tedy spočívá v tom, že po přečtení celého konspektu vyhledáváme body, které nějak považujeme za zajímavé, a postupně se s nimi seznamujeme a uvádíme je do širších souvislostí. Opět by se nám mohlo zdát, že bychom se při takové selektivní četbě dopouštěli subjektivismu, ale konspekt nás chce spíše uvést do skutečné disputace s Akvinským, do způsobu myšlení, v jakém se tento text zrodil – tedy spíše s univerzitním mistrem rozmlouvat než se jen seznamovat s jeho názory.

Všichni, kteří se mohli s autorem překladu setkat osobně, by jistě potvrdili, že filosof Karel Floss je především bytostný pedagog, a to natolik, že ho to u některých může diskvalifikovat, jako by jeho osobní postřehy, či dokonce vzpomínky ubíraly vědecké práci na objektivitě. I ve svých akademických přednáškách se vždy vyznačuje silným apelem na posluchače, snahou nikoli pouze poučit, ale také podnítit. Popsané vydání překladu De potentia je právě takové. Nenalhává si, že mnohému v Tomášově díle je těžké rozumět, ale současně před čtenáře staví tento filosofický odkaz jako úkol či výzvu. Věřím, že stejně jako Karel Floss zapálil mnohé žáky pro tuto dobrodružnou a nikdy nekončící filosofickou práci, přinese i jeho překlad mnoho nových nadšených čtenářů svatého Tomáše. Snad tedy myšlenkové bohatství „jednoho z nejgeniálnějších interpretů křesťanského Kréda“ (s. 81, upraveno) nezůstane jen vlastnictvím určité intelektuální elity, a bude stále provokovat přemýšlivé křesťany.

Jakub Brdíčko

AKVINSKÝ, Tomáš. O boží moci I. (Questiones Disputatae De potentia Dei, otázky 1–2). Praha: Krystal OP, 2015, 248 s. Přeložil Karel Floss. Edice Aquinata, sv. 20.


Vytisknout