Kéž mají stále takové srdce (Dt 5,29) | Lukáš Klíma

Hospodin svým promluvením z ohně a z temnoty (Dt 5,22.23) v Božím lidu vyvolal bázeň. Je to bázeň, která představuje hluboký respekt vůči Hospodinu a jeho slovům. Desatero jsou Hospodinova slova z prostředku ohně i z prostředku tmy a tento bázeň budící způsob sdělení napomáhá tomu, aby je člověk bral velmi vážně. A Izraelci je tak v danou chvíli skutečně brali.

Proto pak Hospodin vyjadřuje přání, aby si Izraelci stále zachovali srdce, poznamenané hlubokým respektem vůči Hospodinu a vůči jeho slovům. Toto Hospodinovo přání bylo během času vnímáno jako doklad pro svobodnou lidskou vůli. Hospodin zde říká Mojžíšovi o Izraelcích: „Kéž mají stále takové srdce, aby se mě báli po všechny dny a dbali na všechny mé příkazy, aby se jim i jejich synům vždycky vedlo dobře.“ (v. 29) Hospodin doufá, že Izraelci budou mít stále takové srdce.

Srdce je obrazným vyjádřením pro myšlení a rozhodování. Bůh podle tohoto vyjádření touží po tom, aby lidské myšlení a rozhodování bylo stále utvářeno respektem vůči Bohu a vůči jeho přikázáním.

Hospodin neví, zda Izraelci budou uskutečňovat jeho vůli, nebo ne, neboť Izrael je svobodný v tom, zda bude Hospodina respektovat, nebo nebude. Jedná se zde o zásadní téma, které se objevuje už na počátku Bible, v příběhu o stromu poznání dobrého a zlého v rajské zahradě. Bůh člověku zjevuje svou vůli a doufá, že se člověk bude rozhodovat správně. Bůh může člověka vést, může ho všelijak nabádat, dokonce vyhrožovat, což taky to dělá, ale nemůže se za člověka rozhodnout a donutit ho, aby šel správnou cestou.

V Talmudu svobodnu lidskou vůli vystihuje tento výrok: „Všechno je v Boží moci, kromě bázně před Bohem.“ (Ber 33b). Bůh může všechno, ale nemůže člověka donutit k tomu, aby ho respektoval. K tomu se musí člověk rozhodnout sám. Bůh může všechno, ale člověk mu přesto dokáže vzdorovat. Dokáže se proti Bohu postavit, vzepřít se mu a tím si zároveň velmi ublížit, protože když člověk dbá na Hospodinovi příkazy, tak se mu povede dobře (v. 29).

V tomto ohledu se zdá, že je určitá hranice toho, co Bůh předem ví. Takže Bůh předem neví, jaké rozhodnutí člověk ve vztahu k němu udělá. Je ve svém rozhodování určován mnoha různými faktory, ale vždycky mu ještě zůstává určitá oblast, která záleží jen na něm a ve které je svobodný. A to je zároveň nezbytné pro to, aby mezi člověkem a Bohem mohl být osobní, důvěrný vztah.

V každém takovém vztahu má hodnotu jen svobodné rozhodnutí. Asi by málo koho těšilo, kdyby věděl, že s ním jeho partner zůstává nedobrovolně; stejně tak i Bůh si přeje, abychom se pro něj rozhodli svobodně a abychom měli stále takové srdce, které ho respektuje a dbá na jeho příkazy. Přeje si to proto, že chce naše dobro a ví, že rozhodnutí pro něho nám dobro přinese.

Vytisknout