Jan Roskovcec: Odkaz F. J. Řezáče a jeho vliv na české vězeňství

Pod tímto názvem se konala 10. prosince 2019 v Zrcadlové kapli v pražském Klementinu pozoruhodná konference. Pořádala ji Vězeňská služba ČR a zapsaný spolek Vězeňská duchovenská péče u příležitosti 200. výročí narození katolického kněze, reformátora vězeňství Františka Josefa Řezáče.

Zde je třeba několika vysvětlení. Co je Vězeňská služba ČR asi tušíme – je to ozbrojený bezpečnostní sbor, který zajišťuje výkon vazby a trestu odnětí svobody. Po roce 1990 se snažili duchovní z různých církví směřovat svou pastorační činnost také k vězňům a chtěli pro ni získat právní zajištění. To se podařilo v roce 1994. Předseda České biskupské konference, arcibiskup Miloslav Vlk a předseda Ekumenické rady církví synodní senior ČCE Pavel Smetana uzavřeli dohodu o ekumenické spolupráci v oblasti duchovní péče ve vězeňství; byl to jeden z prvních, a jak se ukázalo velmi efektivních ekumenických činů. Poté uzavřel ředitel Vězeňské správy dohodu s ČBK a ERC o působení duchovních ve věznicích a vydal k tomu příslušné nařízení. Hybatel celé akce a jeden z prvních vězeňských kaplanů, farář ČCE Bohdan Pivoňka založil v témže roce občanské sdružení Vězeňská duchovenská péče s posláním sdružovat a vzdělávat vězeňské kaplany, ale i další dobrovolníky, pověřené církvemi k duchovní péči nejen o vězně, ale i o propuštěné osoby a pomáhající při jejich adaptaci na život na svobodě. V současné době působí v ČR 52 vězeňských kaplanů z 11 křesťanských církví, hlavní kaplan Vězeňské služby je Pavel Kočnar (ČCE). Vězeňská duchovenská péče sdružuje nyní kromě 52 vězeňských kaplanů i dalších 140 dobrovolníků. Předsedou je Pavel Zvolánek (Církev adventistů sedmého dne).

Vraťme se k vlastní konferenci. Konferenci zahájila ministryně spravedlnosti Marie Benešová a představila významné hosty, kteří pak účastníky krátce pozdravili. Byli to generální ředitel Vězeňské služby ČR brig. generál Petr Dohnal, kardinál Dominik Duka, generální ředitel Národní knihovny Martin Kocanda, předseda Ekumenické rady církví Daniel Ženatý (který též působil jako vězeňský kaplan v Pardubicích), předseda katolických vězeňských duchovních Rakouska Christian Kuhn a zástupce slovenské vězeňské služby.

Dopolední odborná část měla název „P. František Josef Řezáč a jeho doba“ a obsahovala příspěvky tří historiků.

Nejprve vedoucí kabinetu dokumentace a historie Vězeňské služby Aleš Kýr seznámil účastníky s životem a odkazem F. J. Řezáče. Zde jen stručně: F. J. Řezáč se narodil 8. 1. 1819 v Polehradech ve východních Čechách, na kněze byl vysvěcen v r. 1843. V r. 1847 přijal místo kooperátora na faře sv. Václava na Zderaze, což vlastně znamenalo funkci vězeňského kaplana v blízké tzv. Svatováclavské věznici. V r. 1848 byl sám krátce vězněn pro účast na Slovanském sjezdu a pro své vlastenecké postoje – byl i blízký přítel Karla Havlíčka Borovského. V letech 1851–1861 se věnoval reformátorské činnosti ve vězeňství a školství. V r. 1861 byl zvolen členem městské pražské rady a poslancem zemského sněmu. V roce 1866 se vzdal politické činnosti a převzal farnost v Litni na Berounsku, kde působil téměř do konce svého života, zemřel v Praze 25. 12. 1879. Účastníci konference dostali kopii Řezáčova spisu „Vězenství v posavádních spůsobech svých s návrhem o zdárnějším trestání a polepšování zločinců“ (V Praze 1852).

Druhý příspěvek s názvem „Kaplanská služba G. Jelínka na přelomu 19. a 20. stol.“ přednesl Ondřej Hladík. Gustav Jelínek (1865–1911) byl farář reformované církve ve Stříteži na Moravě a vykonával i funkci vězeňského duchovního v ženské věznici ve Valašské Meziříčí (spravované sestrami řádu sv. Vincence z Pauly).

Třetí příspěvek věnoval Martin Hůrka záznamům kaplana z působení ve Svatováclavské trestnici v letech 1820–1822.

V odpolední části s názvem „Aplikace odkazu F. J. Řezáče v podmínkách současného zacházení s vězni“ bylo předneseno pět příspěvků:

Denisa Červenková: Spirituální základ výchovné práce s vězni (Terapie milosrdenství)

Pavel Kočnar: Penitence jako duchovní inspirace

Pavel Zvolánek: Dobrovolnictví – průniky 21. století

Pavel Horák: Výchova a vzdělávání jako nedílná součást výkonu trestu

Miloš František Převrátil: Duchovní základy výchovného působení kaplanů 19. a 21. století.

Zmíním z nich jen dvě myšlenky. P. Kočnar se svěřoval s tím, jak ho zkušenost vězeňského kaplana učila a učí rozumět Bibli, jak „za katrem“ osvobodivě znějí např. Ježíšova slova „Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní. Nepřišel jsem pozvat spravedlivé, ale hříšníky.“ A v příspěvku P. Zvolánka mne zaujala jeho definice a etymologie: „Dobrovolník je trochu ujetý člověk, možná bych řekl rovnou blázen, který se ze své dobré vůle a dobré volby (volí dobro) rozhodne věnovat svůj čas, znalosti a zkušenosti potřebným lidem nebo činnostem nejen bez nároku na odměnu nebo moc, ale také bez slávy a pozornosti lidí. Není snad zázrak, že i v dnešní době… se najdou lidé, kteří pomáhají druhým zcela nezištně?“

Konference ukázala jednu sice málo nápadnou, ale důležitou oblast působení církví ve společnosti, které navíc probíhá v efektivní ekumenické spolupráci. Bylo povzbudivé, že příslušná státní organizace si této služby váží, oceňuje ji, a dokonce hledá v české křesťanské historii inspiraci pro svou činnost.

Vladimír Roskovec

Vytisknout