Evangelická stopa v českém hnutí lesní moudrosti | Pavel Hošek

Zakladatel hnutí lesní moudrosti, americký spisovatel a přírodovědec Ernest Thompson Seton (1860–1946) pocházel z evangelické rodiny. S přísnou puritánskou zbožností svých rodičů se v dospělosti rozešel. Ale víra v Boha a četba Bible zůstaly trvalým základem jeho duchovního života. Jistě to byl jeden z důvodů, proč Setonovo poselství zásadním způsobem oslovilo a ovlivnilo několik významných představitelů české evangelické tradice.

Setonovo hnutí lesní moudrosti mělo v naší zemi neobyčejně silný ohlas, a to v podstatě už od svého vzniku na počátku 20. století. Jeho myšlenky, inspirované zejména duchovní kulturou a životní filosofií původních obyvatel Ameriky, velmi silně ovlivnily český skauting a později tramping, ještě později pak různá environmentální hnutí. Jeho knihy byly překládány do češtiny a vydávány už brzy po svém vzniku ve velkých nákladech. Seton měl a má mnoho příznivců a stoupenců také mezi českými přírodovědci a pedagogy, protože jeho přírodní filosofie a na ní založená pedagogická metoda, ve které spojoval hodnoty biblické tradice s přírodovědeckými poznatky a s životní moudrostí amerických indiánů, leckoho z nich hluboce oslovila.

Vedle těchto oblastí Setonova vlivu v české společnosti a kultuře je třeba zmínit také zcela svébytné hnutí, věnované rozvíjení jeho odkazu a jeho životní filosofie, hnutí výslovně nazvané woodcraft či „lesní moudrost“. Mezi osobnostmi velmi těsně spojenými s českým hnutím lesní moudrosti najdeme také několik vynikajících evangelíků.

Na prvním místě zmiňme někdejšího náčelníka Ligy lesní moudrosti Jaroslava Šimsu (1900–1945). Život tohoto evangelického publicisty a filosofa, žáka Emanuela Rádla a spolupracovníka Josefa L. Hromádky, redaktora Křesťanské revue, sekretáře YMCA a archiváře T. G. Masaryka, byl s hnutím lesní moudrosti spjat neobyčejně těsně a velmi osobně. Jeho budoucí manželka Marie Kohoutková byla totiž studentka gymnázia, na kterém působil zakladatel českého hnutí lesní moudrosti a „apoštol Setonova evangelia“ Miloš Seifert (1887–1941). Shodou okolností poznal Šimsa svoji budoucí manželku (v té době již oddanou stoupenkyni Seifertovy verze woodcraftu), právě v jeho bytě.

Šimsa považoval za důležité, že sám zakladatel hnutí E. T. Seton pocházel z evangelické rodiny a svou filosofii výchovy vždy spojoval s důležitými prvky biblické tradice. Šimsa v této souvislosti poukazoval zejména na Setonův třetí román Kazatel z Cedrové hory, životopisný portrét evangelického pastora. Tento odvážný kazatel dochází na cestě duchovního hledání k jednoduchému nedogmatickému křesťanství „Ježíšova bytí pro druhé“. Jaroslavu Šimsovi se tato „Setonova teologie“ jevila nápadně podobná „ježíšovskému náboženství lásky“, které ve svých spisech a veřejných projevech artikuloval T. G. Masa←ryk.

Když na konci roku 1936 sám zakladatel hnutí lesní moudrosti E. T. Seton navštívil Prahu (v doprovodu své manželky Julie), byl to právě Jaroslav Šimsa, kdo zařídil financování celé legendární návštěvy z rozpočtu YMCA.

Syn Jaroslava Šimsy Jan (1929–2016), evangelický farář, teolog a signatář Charty 77, se podílel na poválečné obnově Ligy lesní moudrosti. Už v době druhé světové války zakládal tajný woodcrafterský kmen a organizoval jeho ilegální činnost. Až do zákazu hnutí lesní moudrosti po únoru 1948 působil jako jedna z klíčových osobností Ligy. (Také o čtyři desetiletí později, po sametové revoluci v roce 1989, se Šimsa v obnovení činnosti této organizace angažoval).

V době těsně po druhé světové válce se Jan Šimsa významně podílel na organizování táborů, které v duchu lesní moudrosti a Setonovy výchovné filosofie pořádal pro opuštěné děti a válečné sirotky další slavný představitel české evangelické tradice Přemysl Pitter (1895–1976), kazatel, publicista, sociální pracovník a zachránce českých, židovských a německých dětí.

Přemysla Pittera pojilo se zakladatelem českého woodcraftu Milošem Seifertem celoživotní přátelství a společný pedagogický zájem. Oba promýšleli vhodnou filosofii výchovy pro práci s dětmi a mládeží. Oba souhlasili se zásadním principem Setonovy pedagogické metody, tedy s výchovou dětí a mládeže v co nejtěsnějším sepětí s přírodou. Není náhoda, že Seton v době své návštěvy Československa v roce 1936 navštívil také „Milíčův dům“, tedy ústav pro žižkovskou mládež, založený a vedený právě Přemyslem Pitterem. Miloš Seifert Pitterovu práci upřímně obdivoval a podporoval, a dokonce právě jemu odkázal veškerou svoji pozůstalost.

Jako poslední příklad pozoruhodného propojení české evangelické tradice a hnutí lesní moudrosti uveďme evangelického teologa, pracovníka synodní rady Českobratrské církve evangelické, tajemníka Kostnické jednoty a kazatele Jednoty bratrské Jana Niebauera (1918–2002). Tento bohoslovec byl pro lesní moudrost získán už jako chlapec, zůstal jí věrný celý život a napsal několik knih, věnovaných dějinám a důležitým osobnostem českého woodcraftu. Připravil také k vydání teologický portrét E. T. Setona, který měl vyjít začátkem sedmdesátých let v nakladatelství Kalich, vydání však bylo z politických důvodů zmařeno.

Niebauer promýšlel Setonovu filosofii lesní moudrosti teologicky. Hledal způsob, jak v Setonově učení zdůraznit a rozvinout prvky křesťanské pedagogiky. Snažil se nabídnout lesní moudrost jako výchovný nástroj české evangelické mládeži, a zároveň v ní viděl možnost, jak zprostředkovat duchovní hodnoty biblické tradice dětem, pocházejícím z necírkevního prostředí.

Na výše uvedených čtyřech příkladech významných představitelů české evangelické tradice jsem se pokusil ukázat, že rezonance mezi Setonovým učením lesní moudrosti a podstatnými principy evangelické pedagogiky zřejmě není náhodná. Ostatně sami čeští woodcrafteři – od zakladatele hnutí Miloše Seiferta až po jeho současné představitele – pokládají za nejdůležitějšího předchůdce Setonovy filosofie výchovy Jana Amose Komenského. V publikacích Ligy lesní moudrosti dokládají a komentují řadu společných rysů Setonovy a Komenského pedagogiky. Je možné, že Setonův odkaz v českém evangelickém lidu čeká na své opětovné objevení. Mezi ty, kteří by si něco takového přáli, patří i autor těchto řádků.