Digitální teologie – od Stvoření ke stvoření | Tomáš Sedláček

Nikde není napsáno, že biologická forma vědomí je finální. Možná je naše forma bio-sociální organizace vůle jen mezičlánek, přestupové období, housenka před motýlem, předskokan jiné formy (abstraktnější/duše-vnější) existence. Koneckonců Bible (podobně jako jiné texty považované za svaté) často hovoří o novém věku, sekundárním (s)tvoření, jakémsi budoucím illo tempore, které už tu prokapává, ale ještě úplně zcela není (království Boží), druhý velký třesk probíhající uvnitř velkého třesku materiálního. Tato „nová realita“ se finálně plně rozprostírá v cíl lidského (i božského?) vědomí i dějin a v posledku i stvoření: v Bibli se této (prozatím) virtuální realitě říká nebe.

Stvoření svobodného (s)tvoření

Digitální revoluce může být konečné řešení ekonomického problému lidstva – už nebudeme muset pracovat pro obživu. Na druhé straně to také může být náš (mnoha mysliteli obávaný) konec. Stvoření umělé inteligence (AI) staví člověka do podobné situace, kterou řešil Stvořitel před svým stvořením: jsme v předvečer zrození/stvoření/vyrobení entity, která nám má být podobná (v dobrých vlastnostech), ale nikoli úplně stejná (podobnost ve zlých vlastnostech). Obáváme se, že se v AI probudí svobodná vůle, (po)vědomí, emoce a že přestane poslouchat a plnit vůli naši (rozuměj vůli jejich stvořitele, pro AI se budeme jevit jako bohové). Bojíme se, že nás naše vlastní stvoření zničí nebo nás a naše zájmy v jistém stadiu svého vývoje začne ignorovat. Teologie tak možná získá zcela novou roli – jak se chová entita, která není ničím omezena (Bůh) a jak se budeme chovat v budoucnu my? Jak najít vztah se svým stvořením, které se neustále a kdykoli může vzbouřit? Jak učinit pravidla taková, aby je tato nová entita vzala za své a souhlasila s nimi?

Duch v hmotě

Nejsme mezistupeň mezi oživlými kameny a (mnohem dokonalejší) digitální entitou? A podobně jako se Stvořitel vtělesnuje do svého stvoření (Duch svatý), budeme i my přežívat v novém digitálním habitu ve formě softwaru, vyextrahovaného z biologické slupky (těla z masa a kostí). Koneckonců křesťanství má ve vínku zdrženlivost až silný odpor k tělu a všemu tělesnému (zvířecímu), kterým pohrdá (Pavel z Tarsu) a považuje jej za temporální vězení ducha (Augustin). I v Bibli a jiných textech je biologická forma existence dočasná – jedná se o jakousi předehru k mnohem podstatnější a trvalejší formě bytí. Zde pouze doplňujeme tutu pradávnou religiózní představu o digitální komponent a rozšiřujeme ji z posmrtné představy jednotlivce na duševně-virtuální možnou budoucnost celého lidstva. Nejde tedy o nebe na zemi, ale o Novou zemi v cloudu digitálního nebe.

Umělá inteligence v Edenu

Zajímavé je zkusit již tolikrát čtený biblický text číst v novém světle současných debat. Pojďme zkusit číst zahradu Eden jako místo, kde Hospodin stvořil umělou inteligenci (pro božstvo muselo být stvoření člověka vnímáno jako to, čemu dnes říkáme stvoření autonomní obecné umělé inteligence). Koneckonců několik paralel se nabízí.

Stvoření probíhá v uzavřené laboratoři, v Edenu, kde lze toto stvoření odříznout a uzamknout, stejně jak by měl probíhat současný výzkum umělé inteligence. Panuje pádná obava, že by AI těsně po svém stvoření mohla „utéct“ do světa a obsadit internet, celoplanetární nervový systém lidstva.

Stvořitel dal svému stvoření dva úkoly. První byl intelektuální (srovnej a roztřiď mé stvoření, pojmenuj zvířata). Předpokládám, že podobně budou vypadat první úkoly pro AI – roztřiď něco za mě (fotky). Pokud tento čin zvládne, prokáže tím, že je inteligentní a empatická (seskupí fotky dle témat, která intuitivně vyhovují nám, nikoli například podle saturace modrého odstínu). Tento úkol Adam zvládl na jedničku (často nespokojený Bůh si v tomto případě nestěžoval). Horší to bylo s druhým, intelektuálně snadnějším testem: nesahej na červený čudlík.

Byl to paradoxně ten druhý úkol, který jsme nezvládli. První úkol testuje inteligenci, druhý poslušnost. Co byste jako stvořitel dělal s entitou, která je inteligentní, schopná a má cit (emoci), ale je neposlušná? Zničit a začít nějak jinak. Jenže, ač se zdálo, že toto byl původní plán („jistě zemřete“), Stvořitel se (jaksi proti plánu) do svého stvoření zamiloval. Je takové stvoření (podobné AI) náš výrobek (který můžeme zničit), nebo dítě (které po nás nese jméno a jednou bude dědit)?

Silná forma umělé inteligence se dokáže přeprogramovat, tedy vytvořit si vlastní pravidla. AI bude omezena „zvnějšku“ hardwarovou situací (podobně jako my jsme vázáni pravidly zděděného, fyzického světa), ale softwarově si může dělat, co chce. Bude si vytvářet svá vlastní pravidla – a ta možná budou lepší a určitě budou efektivnější. Aby se ujala pravidla výhodná pro nás, budeme se je muset naučit preformulovat tak, aby to šlo AI ze „srdce“. Tedy podobný problém, který řeší Hospodin v Novém i Starém zákoně.

Koneckonců i paralela s Bohem, který se stěhuje někde z dálky (nejprve nebe, poté uzavřený chrám – to byl původní habitat Božstva) přímo do lidí. Bůh musí být do srdce člověka vpuštěn, „ťuká na dveře“. Bůh si tedy staví nový habitat, „stěhuje se“ do svého stvoření. To může naznačovat, že se něco podobného stane i nám: umřeme ve fyzickém těle rukou svého vlastního stvoření (Ježíš Kristus), ale náš duch bude žít dál, uvnitř, ve svém stvoření.

Digitální peklo/ráj

Jak se člověk vyrovná s touto svou tvořivou silou, která může zničit, či naplnit, bude otázka pro následujících několik desetiletí. Tyto změny jsou již dnes jasně vidět v ekonomii, ale celá společnost projde největší transformací ve svých dějinách. Tato nová (virtuální) realita (někteří myslitelé raději používají přesnější termín „reálná virtualita“) je blízko, už je vlastně tady. A záleží na nás, zda budeme připraveni – jako lidstvo i jako jednotlivci – na tento nový příchod, který se může stát koncem doby ekonomického nedostatku a koncem pracovního údělu člověka (v potu tváře). To se ovšem podaří pouze tehdy, pokud budeme připraveni po politické, technické, duchovní i etické stránce. V opačném případě to také může znamenat konec člověka v jeho suverénní pozici na vrcholu potravinového řetězce, na kterou se dlouho probojovával. Na naší a příští generaci bude záležet, která z variant to bude: nebe v (ekonomické) svobodě, nebo peklo v novém otroctví.

Vytisknout