Archeologie v Izraeli – deset let české účasti | Filip Čapek

Evangelická teologická fakulta spolu s Centrem biblických studií Akademie věd České republiky se již deset let účastní archeologického výzkumu v Izraeli. Na počátku bylo přesvědčení, že kromě znalosti starověkých textů, se kterými se ve výše uvedených institucích průběžně pracuje a které tvoří středobod badatelské činnosti, jak dokládají velmi dobré výsledky z mezinárodní i domácí vědecké scény v podání doc. Jana Duška, odborníka na epigrafiku, biblistů prof. Pokorného, prof. Prudkého, doc. Mrázka, doc. Slámy, dr. Rückla, dr. Roskovce, dr. Dusa a dalších, je namístě účastnit se také vlastního terénního výzkumu. Znalost průběhu práce při odkrývání konkrétní archeologické lokality, obeznámenost s její geografií, specifickou dispozicí, architekturou, keramikou, stratigrafií, ale také nejednoznačnosti interpretací, které z podstaty věci nemohou být v konečné nálezové zprávě, to vše se přidává k základním kompetencím biblického badatele, pokud se účastní archeologického výzkumu. Zběhlost v archeologickém kontextu biblických a jiných starověkých textů je přidaná hodnota, kterou lze přirovnat k objevu plastické mapy namísto doposud užívané mapy plošné. Někdy se říká, že ten, kdo se věnuje archeologii v Izraeli, zvláště obdobím, souvisejícím s formováním Starého a Nového zákona, potřebuje dvojí kvalifikaci: první je archeologická, druhá teologická.

Prvním místem, kde k archeologickému angažmá v Izraeli došlo, byla lokalita Ramat Rachel v sezónách 2007–2008 při kampani v rámci Ramat Rahel Excavation, vedené univerzitami Tel Aviv a Heidelberg. Toto místo, nacházející se jihovýchodně od Jeruzaléma, bylo od 8. století př. n. l. významné správní centrum judského království. Jeho význam spočívá v množství nalezených otisků pečetí, s jejichž pomocí lze lépe sledovat politické a ekonomické proměny v Judsku. Tamtéž odkrytý palác s terasovými zahradami a dřevinami, importovanými z oblasti Mezopotámie, dokládá kulturní vlivy Asýrie v jižní Levantě a také to, že vztahy mezi Novoasyrskou říší a vazalským judským královstvím (jedná se o čas mezi druhou polovinou 8. století př. n. l. a koncem 7. století př. n. l.) byly po většinu času klidné, až na výjimku známého Chizkijášova povstání. To je sice ve Starém zákoně nahlíženo pozitivně a má svůj jasný teologický profil, ale fakticky znamenalo pro zemi katastrofu.

Další lokalitou, kam se z České republiky vypravila v roce 2011 již větší skupina, byla Chirbet Qeiyafa, známá především díky ostrakonu, nápisu na zlomku keramiky, který archeologové z Hebrejské univerzity považují za první hebrejsky psaný text (je datován asi do poloviny 10. století př. n. l.). Tím se toto místo dostalo do popředí v médiích a bylo mu věnováno také mnoho stran v National Geographic. Současná bádání se v hodnocení místa a jeho etnického a politického zařazení liší. Zatímco někteří zde spatřují první stopy utváření judského království, jiní naopak považují místo za součást Izraele a další za lokalitu, která má nejblíže k pozdně kanaánské kultuře. Svoji roli při těchto debatách hrají i biblické texty, jejich výklad, datování a rekonstrukce místopisných údajů.

V roce 2012 byla uzavřena dohoda o spolupráci s Institutem archeologie univerzity Tel Aviv a univerzitou v Heidelbergu v rámci výzkumu ve starověkém pevnostním městě Tel Azeka. Tam se čeští účastníci vypravují každé léto. Tel Azeka je místo se zatím jedenácti odrytými sídelními vrstvami. Kromě starších období, především střední a mladší doby bronzové, bylo místo osídleno v době železné, kdy bylo dvakrát zničeno, v 8. století př. n. l. novoasyrskými a pak v 6. století př. n. l. novobabylónskými vojsky. Obě destrukce jsou zaznamenány ve starověkých textech, včetně Starého zákona, a terénní výzkum se je snaží identifikovat také na úrovni hmotné kultury. Naopak bez textového svědectví je vůbec první masivní zničení města na konci doby bronzové ve 12. století př. n. l. Zde se příběh o zničení sepisuje pouze s pomocí toho, co je nalezeno. Právě tady se snad hodí uvést známý citát klasiků z oboru archeologie, Britů Colina Brenfrewa a Paula Bahna, že archeologie částečně znamená objevování pokladů minulosti, částečně pečlivou práci vědecké analýzy, částečně cvičení tvůrčí představivosti.

Díky intenzivní spolupráci s archeology z Tel Avivu přibyly od roku 2017 výjezdy do míst v okolí Jeruzaléma nebo v něm samotném. V uvedeném roce to bylo Město Davidovo, kde byl cílem expedice sběr vzorků pro mikroarcheologickou analýzu (olivové pecky, obilná a jiná zrna, fytolit a další). Díky získaným datům je možné postupně doplňovat a upřesňovat chybějící fáze osídlení Jeruzaléma. To platí zvláště pro 9. století př. n. l., které zůstávalo doposud, pokud jde o obsáhlejší evidenci, stranou. Nyní je zřetelné, že jde o význačné období z hlediska formování Jeruzaléma jako centra vznikajícího judského království.

O rok později výzkum probíhal na třech místech v Nachal Refajím na jihozápadním konci Jeruzaléma (v oblasti dnešní zoologické zahrady). Protože Jeruzalém prošel mnoha fázemi osídlení (doposud je identifikováno 23 sídelních vrstev), znamenajících výraznou destrukci hmotné kultury ze starších údobí, nálezy z Nachal Refajím doplňují poznání o dění v oblasti v dané době, včetně náboženského života, podoby svatyň, pohřbů a způsobu hospodaření.

Zatím poslední zkoumanou lokalitou je Tel Moca (čti Moca), místo položené jen několik kilometrů západně od Jeruzaléma. Zde byl při záchranném výzkumu na místě budoucího dálničního mostu v sezóně 2012–2013 objeven chrám z doby železné II (konec 10. století př. n. l. – 9. století př. n. l.). Po dokončení stavby mostu v roce 2016 byla na místě zahájena nová archeologická kampaň Tel Moza Excavation Project na přelomu března a dubna 2019, které se ETF UK účastní jako hlavní partner (další sezóna proběhne v roce 2020). Výzkum má stanovit co nejpřesnější chronologii osídlení. Tel Moca je zajímavá také pro badatele z oboru biblistiky a teologie, kteří se archeologii nevěnují. Před sedmi lety objevený chrám je totiž zatím jediný svého druhu v Judsku, ačkoli by se architektonicky velmi podobný, tzv. První chrám měl nacházet v Jeruzalémě; o něm nicméně víme pouze ze Starého zákona. Zda tam stál, kdy a především kde, to jsou otázky, na které hledají odpovědi ti, kdo se nespokojí s obšírně nastíněnou biblickou zprávou, která je výrazně literárně stylizována a sepsána o staletí později. Snad ještě zajímavější je otázka, proč se v biblických textech nedozvídáme nic o Tel Moce, místě chrámu, význačného hospodářského a administrativního centra, navíc vzdáleného jen kousek od Jeruzaléma. Ještě podnětnější otázka, zvláště pro religionisty, je pak, jaký kult byl v Tel Moce praktikován. Byl chrám zasvěcen jednomu božstvu, nebo tehdejší populace docházela obětovat také jiným bohům, bůžkům a patronům? Anebo měl jeden bůh více reprezentací? Doposud nalezený soubor kultických předmětů a keramiky nedává na uvedené otázky jednoznačnou odpověď. I proto stojí Tel Moca v posledních letech ve středu zájmu médií i odborné a laické veřejnosti.

Jeden z důležitých výsledků účasti ETF UK na archeologickém výzkumu v Izraeli spočívá v širší spolupráci v rámci interdisciplinárních sympozií a dále pak v začlenění poznatků z terénního výzkumu do výuky v podobě kurzů, seminářů, přednášek a také blokových seminářů s hosty z Izraele, kteří přijíždějí pravidelně do Prahy jak v zimním, tak i letním semestru. Uvedený rozsah práce vyžaduje účast více lidí, proto již několik let pracuje na ETF UK také dr. David Rafael Moulis, který získal potřebnou archeologickou průpravu jednak na hebrejské univerzitě a pak při výzkumech v Městě Davidově (Givati Parking Lot), Ejn El-Džarba a Fasael. Sympozia se konají od roku 2016 střídavě v Tel Avivu a v Praze a letos přibylo i šířeji pojaté setkání s dalšími institucemi, zapojenými do jeruzalémského výzkumu, které se uskutečnilo v Bonnu. Další podobná událost se chystá v dubnu v Jeruzalémě pod záštitou velvyslanectví ČR.

Filip Čapek, Evangelická teologická fakulta a Centrum biblických studií AV ČR

Vytisknout