3/2017 ... SEMPER REFORMANDA

Miilí čtenáři,

také v tomto čísle Křesťanské revue se v několika příspěvcích vracíme k výročí reformace a k osobnosti Martina Luthera. Při vší úctě k osvětovým, akademickým a publikačním počinům, spojeným s tímto významným výročím, není snadné nezaznamenat ve vztahu k živému odkazu Lutherova díla jakousi malátnost a únavu, a to právě mezi jeho duchovními potomky, protestanty. Kde jsou dnešní Lutherovi pokračovatelé? Kde jsou lidé, kterým se rozbuší srdce nad naléhavostí Lutherova poselství? Komu se dnes nad Lutherem zrychlí tep, ať už spravedlivým hněvem, nebo nadšeným přitakáním? Proč je připomínání známých i méně známých Lutherových myšlenek a počinů tak často nápadně mdlé, nevýrazné, rozpačité? Jsme duchovně, morálně, teologicky vyčerpáni?

Těžko říci. Jako osvěžující doušek čisté vody od pramene každopádně působí v českém prostředí nedoceněná kniha O. H. Pesche Cesty k Lutherovi. Je paradoxní, že takto svěží a nesmírně inspirující zamyšlení nad Lutherem pochází z tvůrčí dílny katolického teologa. Ač byla kniha napsána v osmdesátých letech 20. století, rozhodně neztratila nic ze své aktuálnosti a živé, strhující síly výrazu a přesvědčení, což čtenář od teologické knihy opravdu neočekává. Ano, zdá se to být paradoxní – Peschova kniha je nanejvýš šťastný výsledek toho, co se stane, když katolík vezme Luthera vážně, obávám se, že mnohem vážněji než leckterý evangelík.

Peschovo vstřícně kritické uvedení do Lutherova myšlení vede na jedné straně ke zjištění Lutherovy (skryté) účinné přítomnosti v současné katolické teologii, zbožnosti a církevní praxi, na straně druhé pak dokáže Luthera objevit pro nejedno okoralé evangelické srdce, které k němu pro samou zdánlivou obeznámenost marně hledalo cestu. Katolík Pesch ve své knize objevuje překvapivě ekumenický náboj a rozměr Lutherova odkazu.

Podává dílo wittenberského reformátora způsobem, který příkop mezi katolíky a evangelíky neprohlubuje, ale naopak nabízí nejdůležitější Lutherovy myšlenky jako naléhavou a stále aktuální výzvu všem křesťanům. Výzvu vrátit se k ryzímu, evangelijnímu křesťanství. Výzvu, která dnes spíše sjednocuje, ač kdysi, v souřadnicích šestnáctého století, nutně rozdělovala.

Pesch ve své studii nabízí evangelíkům i katolíkům pohled na Luthera jako na „našeho společného učitele“ a s nadějí vyhlíží vzájemné rozhovory katolických a evangelických teologů nad Lutherovými spisy. Dokonce opakovaně vyslovuje přesvědčení, že kdyby Luther vystoupil dnes, způsobilo by jeho vystoupení nemalý rozruch, ale nikoli rozdělení církve.

Peschova poctivá kniha je při všem ekumenickém optimismu pozoruhodná také tím, že rozdíly mezi katolickou a evangelickou teologií a tradicí nezamlčuje a nezlehčuje. Nedělá tedy to, co se leckdy děje ve jménu laciného zdvořilého smíru, ovšem za cenu povrchnosti nebo neupřímnosti. Je to podle mého přesvědčení jeden z nepoctivějších pokusů o utkání s Lutherem, utkání tváří v tvář. Dodejme, že Pesch svou knihu dokončil řadu let před dosažením teologické shody v otázce ospravedlnění mezi luterskými církvemi a církví římskokatolickou, která nastala na konci devadesátých let dvacátého století.

Chcete-li, milí čtenáři, zaslechnout překvapivě aktuální, oslovující živé slovo velikého Martina Luthera, doporučuji vám vzít pozoruhodnou Peschovu knihu s sebou na prázdniny.

S přáním pokojných letních dnů

Pavel Hošek