Adventní kázání o Boží přítomnosti (Mt 1,18–25) | Lukáš Klíma

Adventní kázání o Boží přítomnosti (Mt 1,18–25) | Lukáš Klíma

Milí bratři a milé sestry, Mariin syn má dostat jméno Ježíš, což znamená „Hospodin zachrání“, a tím se zároveň naplní prorocká předpověď, zaslíbení proroka Izajáše o narození někoho, kdo je znamením Boží přítomnosti. Proto je na Ježíše vztaženo také prorocké jméno Immanuel, které znamená „Bůh s námi“. To že Bůh zachraňuje, že i dnes nabízí spásu, má konkrétní podobu v tom, že je blízko, je s námi.

Jméno Ježíš a jméno Immanuel se tedy vzájemně doplňují. Boží přítomnost se projevuje záchranou, kterou toto předpovězené dítě svému lidu přináší. Konkrétně se jedná o vysvobození z hříchů (Mt 18,21).

Ježíš se tedy narodil a konal mocné činy, ve kterých se projevovala Boží přítomnost. Pak byl ukřižován, zemřel, byl pohřben, třetího dne vstal z mrtvých, vystoupil na nebesa, sedí po pravici Boha Otce všemohoucího, odkud přijde soudit živé i mrtvé. Církev se tedy už po tisíciletí nachází v etapě mezi Ježíšovým usednutím po Boží pravici a jeho příchodem k soudu na konci dějin.

Proto si říkám, jestli můžeme vztáhnout vyznání o Boží přítomnosti, o tom, že Bůh je s námi, také na naši současnost. Je Bůh s námi? Nebo je někde v nebi? To znamená v nám nepřístupném prostoru, odkud jednou přijde, aby s námi byl? Jak je to se současnou Boží přítomností tady na zemi, v církvi, v Božím lidu?

Myslím, že velmi trefné pojetí vyjadřuje ve Starém zákoně soudce Gedeón, ke kterému jednou přijde Hospodinův posel a říká mu: „Hospodin s tebou…“ A Gedeón na to odpovídá: „Je-li Bůh s námi, kde jsou všechny jeho podivuhodné činy?“ (Sd 6,13) Gedeónův přístup ukazuje, že známkou Hospodinovy přítomnosti jsou právě jeho podivuhodné činy, můžeme říct zázraky, kterými se Hospodinova přítomnost projevuje. Hospodinova blízkost je vnímána na základě mimořádných událostí, jakou bylo třeba vyvedení z Egypta.

Gedeónův argument je velmi zásadní. V minulosti se Hospodinova přítomnost projevovala mocnými skutky, o kterých vyprávěli otcové a za které je Hospodin oslavován. Ovšem současná nepřítomnost takovýchto zázraků vede Gedeóna k otázce, jestli je skutečně Bůh s námi.

„Je-li Bůh s námi, kde jsou všechny jeho podivuhodné činy?“ Je-li Bůh s námi, tak kde a jak se tedy ta jeho přítomnost projevuje? To je myslím velmi zásadní otázka. Můžeme na ni odpovědět několika způsoby:

1. Bůh je s námi, ale jeho přítomnost se už neprojevuje tak, jako to bylo v minulosti, tedy neprojevuje se zázraky typu vyvedení z Egypta.

2. Bůh s námi není, je v nebi, odkud jednou opět přijde a my tuto jeho nepřítomnost musíme vydržet. Máme mu věřit navzdory jeho nepřítomnosti.

Jaké pojetí je vám bližší? Co byste vy odpověděli na Gedeónovu otázku? Možná, že někdo by navrhl ještě třetí možnost, totiž že Bůh je s námi a jeho přítomnost se stále projevuje takovými činy jako kdysi, ale my to nejsme schopni vidět, nejsme schopni to vnímat a rozpoznávat.

Myslím, že určitou odpověď nám nabízí právě adventní doba, která nedávno minula. Tato doba nám připomíná, že Kristův příchod očekáváme, tedy že Kristus teprve přijde. Jistě, můžeme říct, že Ježíš je přítomen duchovně, že působí skrze Ducha svatého. Ale tato jeho duchovní přítomnost je skryta, můžeme ji snadno ignorovat. Kristova duchovní přítomnost je předmětem naší víry a nelze ji nijak nezpochybnitelně doložit, podivuhodnými událostmi typu vyvedení z Egypta se dnes neprojevuje.

Já bych na Gedeónovu otázku („Je-li Bůh s námi, kde jsou všechny jeho podivuhodné činy?“) odpověděl, že Bůh je s námi, ale jeho přítomnost je skryta. A je na nás, abychom si této skryté Boží přítomnosti byli i tak vědomi, abychom s ní ve svých životech počítali.

Prorok Izajáš dává svému lidu znamení Boží přítomnosti tak, že se narodí syn, který dostane jméno Immanuel – „Bůh s námi“. Tato událost je potom v evangeliu vztažena na narození Ježíšovo. Znamením Boží přítomnosti je tedy narození dítěte. Na narození dítěte se můžeme dívat rozdílnými způsoby. Můžeme je vnímat jako něco zcela normálního, denně se na světě rodí statisíce dětí. Ale na narození dítěte se také můžeme dívat jako na zázrak. Na zázrak nového života, který otvírá další rozměr budoucnosti. A podobně je to i s Boží přítomností. Že je Bůh s námi, nám může připadat jako něco natolik samozřejmého, natolik běžného, že to ani nevnímáme, neuvědomujeme si to a vlastně nic to pro nás neznamená. Bůh je prostě všude, a proto je i s námi.

Anebo můžeme skrytou Boží přítomnost vnímat jako zázrak, jako něco, co má moc zachraňovat nás z našich hříchů. Co nám pomáhá žít s nadějí a dává nám odvahu. My Boha nevidíme, ale on vidí nás, on ví o všem, co se s námi děje, je s námi a slyší naše modlitby. On je s námi tak, že to naše nitro může proměňovat.

Motiv Boží blízkosti je v Matoušově evangeliu vyjádřen na začátku i na konci. Na začátku evangelia čteme, že Marie porodí syna, který bude mít prorocké jméno „Bůh s námi“. A na konci evangelia říká Ježíš svým učedníkům: „A hle, já jsem s vámi po všechny dny až do skonání tohoto věku.“ (Mt 28,20) Bůh nás narozením Ježíše ujišťuje o své přítomnosti a Ježíš pak ujišťuje své učedníky, že i když jim nebude přítomen fyzicky, je s nimi vždy a všude až do skonání tohoto věku.

Pane Ježíši, ty ses proto narodil, abys nás ujistil, že s námi chceš být a taky nám ukazuješ, jak je důležité společenství církve, neboť kde jsou dva nebo tři shromážděni ve tvém jménu, tam jsi uprostřed nich. Děkujeme ti za každé ujištění o tvé blízkosti. Amen.

Vytisknout