5/2016 ZRADA VZDĚLANCŮ [Ladislav Pokorný]

Milí čtenáři,

v rozhovoru s několika „malými“ proroky zastavujeme se tentokrát u předexilního judského proroka Sofonjáše, jehož dobu a dějinnou situaci nám přibližuje Lukáš Klíma. Z jeho výkladu je zřejmé, že to nebyla doba nikterak utěšená a že se dá chápat jako (kolikáté už?) selhání tehdejších společenských elit, a to nejen politických, ale i duchovních. Něco, co je nám důvěrně známé i z našich časů. U těch duchovních, intelektuálních, se tu přímo nabízí moderní okřídlený termín „zrada vzdělanců“, o níž svého času psal francouzský filosof Julien Benda. A přece, jak píše ve své úvaze o tom, jak dnes číst proroky, Jan Kozlík, ale také v rozsáhlém, řekl bych až vyznavačském příspěvku Adam Borzič – jednoduchá a přímočará aktualizace prorokových slov na naši situaci má nebezpečná úskalí. Nejde jen o prostou, i když radikální změnu dějinné situace, ale i o hlubší změnu, kterou lze označit za existenciální. Ta spočívá v tom, že mezitím přišel na svět Ježíš Kristus, jehož příchod byl v době prorocké „pouze“ předmětem zaslíbení. To nás vyzývá podívat se na situaci v lidské společnosti ne oblíbeným prizmatem pohledu „my-oni“, ale mnohem vrstevnatěji a realističtěji se podívat i na úlohu nás samotných.

Co je nejhlubší příčinou opakovaného lidského selhávání? Je to pokušení moci, které se ovšem zdaleka netýká jen společenských elit, ale v nejrůznějších podobách každého z nás. Jsme mu vystavováni dnes a denně, často i tam, kde jde o moc vyloženě efemérní. Nejčastěji v rodinách, kdy prosazujeme „svou“ i ve věcech zcela okrajových, ale i v malých komunitách, jako jsou spolky nebo i církevní staršovstva našich sborů. Často jsem byl svědkem například „mocenského“ přetahování ve staršovstvu – kdo a jak bude faráři kontrolovat účty za plyn, kdo bude v neděli číst ohlášky apod., i když by se zdálo, že zde vlastně o žádnou moc nejde. Ve „velké“ politice či v byznysu je pokušení moci daleko větší, kvalitativně jde však o tentýž fenomén. David Novák to ve svém příspěvku, v němž neopomíjí ani moc duchovní, výstižně charakterizuje. Pokušení moci se nevyhýbá nikomu, ani takovým osobnostem jako byl třeba Václav Havel (ten se ovšem od jiných politiků lišil tím, že si toto nebezpečí aspoň částečně uvědomoval a snažil se mu čelit, např. sebeironií).

Pokušení moci patří k naší lidské porušenosti. Evangelium Ježíše Krista nám pomáhá je rozpoznávat a snažit se je překonávat. Takový postoj nám umožňuje lépe posuzovat i selhávání společenských elit a rozpoznávat u něj i náš vlastní podíl.

Ladislav Pokorný

Vytisknout