5/2016 ZRADA VZDĚLANCŮ [Ladislav Pokorný]
Milí
čtenáři,
v rozhovoru
s několika „malými“ proroky zastavujeme se tentokrát u
předexilního judského proroka Sofonjáše, jehož dobu a dějinnou
situaci nám přibližuje Lukáš Klíma. Z jeho výkladu je
zřejmé, že to nebyla doba nikterak utěšená a že se dá chápat
jako (kolikáté už?) selhání tehdejších společenských elit, a
to nejen politických, ale i duchovních. Něco, co je nám důvěrně
známé i z našich časů. U těch duchovních,
intelektuálních, se tu přímo nabízí moderní okřídlený
termín „zrada vzdělanců“, o níž svého času psal
francouzský filosof Julien Benda. A přece, jak píše ve své úvaze
o tom, jak dnes číst proroky, Jan Kozlík, ale také v rozsáhlém,
řekl bych až vyznavačském příspěvku Adam Borzič –
jednoduchá a přímočará aktualizace prorokových slov na naši
situaci má nebezpečná úskalí. Nejde jen o prostou, i když
radikální změnu dějinné situace, ale i o hlubší změnu, kterou
lze označit za existenciální. Ta spočívá v tom, že
mezitím přišel na svět Ježíš Kristus, jehož příchod byl
v době prorocké „pouze“ předmětem zaslíbení. To nás
vyzývá podívat se na situaci v lidské společnosti ne oblíbeným
prizmatem pohledu „my-oni“, ale mnohem vrstevnatěji a
realističtěji se podívat i na úlohu nás samotných.
Co
je nejhlubší příčinou opakovaného lidského selhávání? Je to
pokušení moci, které se ovšem zdaleka netýká jen společenských
elit, ale v nejrůznějších podobách každého z nás.
Jsme mu vystavováni dnes a denně, často i tam, kde jde o moc
vyloženě efemérní. Nejčastěji v rodinách, kdy prosazujeme
„svou“ i ve věcech zcela okrajových, ale i v malých
komunitách, jako jsou spolky nebo i církevní staršovstva našich
sborů. Často jsem byl svědkem například „mocenského“
přetahování ve staršovstvu – kdo a jak bude faráři
kontrolovat účty za plyn, kdo bude v neděli číst ohlášky
apod., i když by se zdálo, že zde vlastně o žádnou moc nejde.
Ve „velké“ politice či v byznysu je pokušení moci daleko
větší, kvalitativně jde však o tentýž fenomén. David Novák
to ve svém příspěvku, v němž neopomíjí ani moc duchovní,
výstižně charakterizuje. Pokušení moci se nevyhýbá nikomu, ani
takovým osobnostem jako byl třeba Václav Havel (ten se ovšem od
jiných politiků lišil tím, že si toto nebezpečí aspoň
částečně uvědomoval a snažil se mu čelit, např. sebeironií).
Pokušení
moci patří k naší lidské porušenosti. Evangelium Ježíše
Krista nám pomáhá je rozpoznávat a snažit se je překonávat.
Takový postoj nám umožňuje lépe posuzovat i selhávání
společenských elit a rozpoznávat u něj i náš vlastní podíl.
Ladislav
Pokorný