3/2020 | Jiří Schneider

Milí čtenáři,

jsou-li strhávány či ničeny pomníky, nejde zdaleka jen o temné spodní proudy kolektivní paměti společnosti. Náhlé vzedmutí davových emocí nebo požár zažehnutý na počátku jiskrou kritického myšlení o minulosti? Zklamání a rozčilení z toho, že hrdina byl ve skutečnosti padouch?

Když jsme v redakční radě debatovali o tom, zda přepisování dějin učiníme tématem tohoto čísla, zazněl argument, že nejde o nic pohoršujícího, nýbrž o samu podstatu činnosti dějepisců. Dějiny nejsou sepsány jednou provždy, ale jsou stále znovu sepisovány a přepisovány. Přesto – jaký postoj má svobodná společnost projevit k památkám, které jsou svědectvím z období nesvobody ve veřejném prostoru? Úvahy Pavla Hoška a Petera Moreého jsou příspěvkem k této diskusi, jíž se demokratická společnost nemůže vyhnout. Naše probíhající spory o dějiny nejsou jen odborný spor historiků (Historikerstreit,) ale týkají se toho, zda jsme jako společnost schopni reflektovat prožitou zkušenost, včetně pochybení vlastních i našich předků.

Vhodným pramenem a východiskem k interpretaci vlastních dějin mohou být svědectví ve formě vzpomínek. Už před několika lety se mi dostala do ruky výzva k finanční podpoře vydání pamětí Františka Laichtera, významného vydavatele a nakladatele. Výzva se setkala s kladnou odezvou a shromáždilo se dost prostředků na to, aby kniha mohla vyjít. A bude to nepochybně významná kulturní událost. Jsme vděčni vydavateli, že jako upoutávku můžeme z připravovaných pamětí přinést úryvek, který nejen přibližuje duchovní atmosféru první Československé republiky, ale týká se působení Akademické Ymky a důležitých osobností z okruhu časopisu. Doufám, že uveřejněný úryvek naše čtenáře přesvědčí, že stojí za to si Laichterovy paměti pořídit – jako důležité svědectví, jak napovídá název „O umlčené kulturní epoše“.

Sešlo se to tak, že v tomto čísle máme další „lahůdku“ z memoárové oblasti. Těsně před vydáním jsou totiž vzpomínky Jana Šimsy, které pod názvem Dlouhý běh Jana Šimsy uspořádala jeho žena Milena. S laskavým svolením vydavatele uveřejňujeme dvě ukázky, které ilustrují šíři Šimsovy osobnosti. První je věnována vzpomínkám na staršího bratra Pavla a Ligu lesní moudrosti. Druhá vzpomínkám na Jana Patočku od let poválečných až po Chartu 77. Příznačné je, že Šimsa vzpomíná na setkání a rozhovor s Patočkou právě u Františka Laichtera. I Šimsovy vzpomínky by neměly chybět v našich knihovnách.

Přejeme vám podnětnou četbu!

Jiří Schneider