2/2021 | Vladimír Roskovec

Milé čtenářky, milí čtenáři,

v tomto čísle připomínáme, že před 100 lety došlo k některým důležitým událostem. Počátkem července 1921 se uskutečnil I. sjezd československé Ymky. Co tomu předcházelo a jak se Ymka u nás dále rozvíjela, popisuje Milena Šimsová. (Vzpomínky jejího manžela na Ymku v letech 1938 až 1945 jsme přinesli v minulém čísle.) Souběžně s Ymkou působila v mladé Československé republice i další hnutí, zaměřená na výchovu mládeže, u nichž se projevovala v různé míře křesťanská inspirace. O tom, jak tomu bylo a je u skautingu, píše Tomáš Pikous.

Před 100 lety bylo též založeno nakladatelství a knihkupectví Kalich, které k této příležitosti vydalo publikaci se seznamem vydaných knih a bohatou fotodokumentací – je dostupná na jejich internetové stránce. K méně radostným výročím patří 100 let od založení Komunistické strany Československa. K tomu se váže jak tematické označení čísla, tak (poněkud volněji) texty Jakuba Orta a Martina Šimsy. Třetí část z pamětí Františka Laichtera tuto záležitost „uvádí na pravou míru“.

Robert Hart pokračuje v řadě statí k šestistému výročí Pražských artikulů – tentokrát je to o artikulu druhém, který žádal přijímání pod obojí způsobou. Bez přímé vazby na nějaké výročí je zamyšlení Karla Flosse nad formami mariánské úcty v katolické církvi.

V tomto čísle, jak bylo přislíbeno, přinášíme vzpomínky na nedávno zesnulého profesora Jana Sokola. Laskavě nám je poskytli jeho dlouholetí blízcí spolupracovníci Vojtěch Sedláček a Zdeněk Pinc. Druhý jmenovaný přitom podává i bohatý přehled Sokolových knih – takže „vezměte a čtěte!“

Rád bych zde doplnil, že Jan Sokol patřil i mezi organizátory ekumenického semináře v Jirchářích (1963–1970) a měl v něm několik přednášek. Své jazykové znalosti uplatnil též jako člen ekumenické pracovní skupiny pro Nový zákon, která v sedmdesátých letech připravila Český ekumenický překlad Bible. Jan Sokol se podílel i na překladech spisů apoštolských otců (přeložil a úvodem opatřil 2. list Klementův, listy Ignatia Antiochejského a list Diognetovi – viz Spisy apoštolských otců, 3. vyd. Kalich, Praha 2004).

Z jeho politických názorů připomínám, že v diskusích kolem roku 2010 důrazně varoval před přímou volbou prezidenta.

Myslím, že by souhlasil s tím, že když jako křesťané věříme „v jednoho Pána, Ježíše Krista“, jsme osvobozeni od věření v jiné, další pány. Ke svému životu nepotřebujeme další „celebrity“, které jsou nám nepřetržitě servírovány. Navíc bychom jako křesťané měli z evangelií vědět, že věci a události se mají ve skutečnosti zpravidla jinak, než se jeví.

Takže si dovolím zakončit prosbou „aby nás Pán Bůh při zdravém rozumu zachovati ráčil“.

Vladimír Roskovec

Vytisknout