100 let evangelické teologické fakulty | Petr Krejčí

Po rozpadu Rakouska-Uherska a vzniku samostatného československého státu se stalo neudržitelným, aby čeští evangelíci získávali teologické vzdělání nadále ve Vídni nebo celé teologické studium absolvovali jinde v cizině. Proto na generálním sněmu českých evangelických církví, konaném 17. a 18. prosince v Praze, byla přijata rezoluce, žádající, aby evangelická teologická fakulta byla zřízena v Praze.

Tato rezoluce byla vlastně podpora návrhu poslance Revolučního národního shromáždění Jana Herbena a dalších 24 poslanců ze dne 26. listopadu 1918, kteří ve sněmovním tisku č. 89 požadují:

„1. Budiž v Praze zřízena bohoslovecká fakulta evangelická. 2. Budiž zřízena jako samostatný, autonomní ústav se všemi právy a výsadami, kterých požívala dosavadní fakulta vídeňská.“

19. března 1919 návrh projednal školský výbor Revolučního národního shromáždění s výsledkem uvedeném v tisku č. 662, kde se mj. praví:

„Evangeličtí bohoslovci vyslovili přání, aby evangelická fakulta bohoslovecká byla zřízena při české universitě Karlově, kteráž jest universitou Husovou a nedá se dobře mysliti bez husitské bohoslovecké fakulty. Poukazují na to, že vědecká práce evangelických fakult se všeobecně uznává a že německé university si nepřejí, aby evangelické fakulty byly od nich odloučeny. Zvláště však vytýkají potřebu, aby evangeličtí bohoslovci navštěvovali přednášky filosofické a sociologické i na jiných fakultách university.

Školský výbor nemůže doporučiti, aby evangelická bohoslovecká fakulta byla připojena k universitě Karlově, poněvadž se usnesl, aby katolická theologická fakulta byla ze svazku university odloučena a postavena zvláště jako fakulta samostatná se všemi právy a s privilegiem vysoké školy. Stejné postavení může býti dáno též evangelické bohoslovecké fakultě.

Přání pronesené od synodního výboru, ustanoveného generálním sněmem k jednání o evangelické bohoslovecké fakultě, aby tato fakulta byla zřízena při universitě Husově, nelze vyhověti i proto, že není radno měniti jméno starého učení Karlova. Možno však uvažovat o pojmenování evangelické bohoslovecké fakulty jménem Husovým. V tom smyslu navrhl ve školském výboru člen dr. Budínský, aby evangelická bohoslovecká fakulta byla jmenována fakultou Husovou.“

Plénum Revolučního národního shromáždění návrh projednalo 8. dubna 1919. Zpravodaj návrhu byl profesor František Mareš, který ve své zprávě obhajoval pojetí teologie jako vědy. S pozměňujícím návrhem vystoupil profesor František Krejčí, který navrhoval, aby z názvu fakulty bylo vypuštěno jméno Husovo, protože Hus patří celému národu, a ne pouze evangelíkům.

Název Husova fakulta proti prof. Krejčímu obhajoval Jan Herben, který v závěru svého projevu uvedl: „Leč jako historik, který prožil dobu toleranční, prostudoval ji a poznal, co pro nás znamená protestantism, doporučil bych, aby ta hrstka evangelíků z vděčnosti, že oni jediní v dobách zlých jméno Husovo v Čechách udržovali v úctě, kdežto jiní odsouzení byli mlčet, aby tedy oni dostali právo svou fakultu nazývati fakultou Husovou.“

Návrh zákona pak byl přijat v navrženém znění, tedy i s uvedením jména Husova.

Poté byla ještě přijata rezoluce tohoto znění: „Vláda se vyzývá, aby zachovala evangelickou bohosloveckou akademii v Bratislavě jako samostatný, autonomní církevní ústav československý a poskytla mu přiměřené podpory.“

Zákon byl publikován ve Sbírce zákonů a nařízení pod č. 197/1919 Sb. z. n. Měl pět paragrafů, v kterých se praví: „V Praze zřizuje se od 1. října r. 1919 československá Husova evangelická fakulta bohoslovecká. Tato fakulta tvoří samostatný, autonomní ústav se všemi právy a výsadami vysoké školy. Stanovy tohoto ústavu, studijní a zkušební řád určí ministerstvo školství.“

Fakulta zpočátku působila ve sborové místnosti českobratrského chrámu u Salvátora, později pak v části arcibiskupského semináře v Klementinu, od roku 1945 v Konvické ulici a v letech 1950–1995 v Jungmannově ulici. Nyní fakulta sídlí v Černé ulici v paláci Marathon.

K slavnostnímu zahájení práce fakulty došlo až rok po jejím založení, 25. listopadu 1920 za přítomnosti prezidenta T. G. Masaryka, který byl také jmenován prvním čestným doktorem fakulty.

Prvním děkanem fakulty byl zvolen Gustav Adolf Skalský (1857–1926). Profesor Skalský byl původně, od roku 1896, profesor praktické teologie na evangelické bohoslovecké fakultě ve Vídni.

Na fakultě vedle členů českobratrské církve studovali i příslušníci jiných evangelických církví a církve československé. V roce 1935 pak byl tento způsob studia upraven vládním nařízením č. 9/1935 Sb. z. a n., jímž se mění a doplňuje nařízení ze dne 18. září 1919 č. 511 Sb. z. a n., o organisačním statutu Husovy československé evangelické fakulty bohoslovecké v Praze. Tam se v čl. I praví: „Bez újmy tohoto jejího vlastního poslání může na fakultě vedle výchovy duchovenstva pro českobratrskou církev evangelickou býti vyhověno i potřebám jiných církví, stojících na půdě reformace, zvláště církve československé. V každém případě zůstane však potřebám československé církve evangelické vyhrazeno šest profesorských stolic základních disciplín theologických (vědy starozákonní, vědy novozákonní, církevních dějin, systematické theologie, praktické theologie, církevního práva). Za profesory na tyto vyhrazené stolice mohou býti usnesením profesorského sboru navrhováni zpravidla pouze ti, kdož se vedle obvyklých předpokladů mohou vykázati řádným theologickým studiem a při stolicích pro systematickou a praktickou theologii také tříletou praxí duchovenskou v českobratrské církvi evangelické. … Profesorský sbor skládá se z řádných i mimořádných profesorů fakulty. Profesoři ti mají postavení profesorů vysokých škol. Profesoři téhož vyznání tvoří konfesní skupinu sboru. Profesorský sbor spravuje a řídí fakultu. Pokud některé věci musí býti dříve projednány v konfesních skupinách sboru, stanoví jednací řád.“

V době německé okupace byly vysoké školy, tedy i Husova bohoslovecká fakulta, zavřeny.

Po krátkém období třetí republiky a po ustavení církevních zákonů z roku 1949 vyšlo vládní nařízení č. 112/1950Sb., o bohosloveckých fakultách, v kterém se říká: „Na místě dosavadní Husovy československé evangelické fakulty bohoslovecké v Praze se zřizují dvě samostatné fakulty s názvy Husova československá bohoslovecká fakulta v Praze a Komenského evangelická bohoslovecká fakulta v Praze. Tyto fakulty soustřeďují veškeré evangelické bohoslovecké studium v českých krajích a učiliště, která je dosud zajišťovala, zejména Biblický ústav Jednoty českobratrské v Kutné Hoře a Bohoslovecký seminář československých baptistů v Praze, se zrušují.“

A tak evangelická fakulta jméno Husovo ztratila. To platilo až do roku 1990, kdy zákonem č. 163/1990 Sb., o bohosloveckých fakultách bylo stanoveno v § 2 odst. 1: „Komenského evangelická bohoslovecká fakulta v Praze se pod názvem Evangelická bohoslovecká fakulta Univerzity Karlovy začleňuje do Univerzity Karlovy v Praze.“

Splnil se tak sen některých účastníků generálního sněmu z roku 1918 a fakulta se stala součástí Karlovy univerzity. Zdali to bylo optimální řešení, ukáže čas.

Autor je starší sboru ČCE v Trutnově a člen redakční rady Křesťanské revue.

Vytisknout