4/2016 MÍŘÍ NÁRODY K HOSPODINU

Milí čtenáři,

letošní čtvrté číslo pokračuje ve svém tematickém bloku reflexí dalšího důležitého motivu ze starozákonních proroků. Tyto motivy jsou vybírány se zřetelem na jejich aktuálnost pro současnou společenskou situaci. A tak po obecnějších úvahách nad prorockým fenoménem (první letošní číslo) přišel na řadu Ozeášův a Micheášův etický důraz na milosrdenství (druhé číslo). V minulém čísle to byla Ámosova výzva k dotazování Hospodina a nyní se autoři tematických příspěvků nechali inspirovat prorokem Zacharjášem, konkrétně jeho vizí, podle které se součástí Hospodinova lidu stanou mnohé pohanské národy.

Otázkou je, jestli a jak se tato vize již naplnila a národy světa již nějakým způsobem míří k Bohu, který se dal kdysi poznat Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi a uzavřel s nimi smlouvu. Můžeme jako křesťané vidět naplnění této vize v tom, že se křesťanství rozšířilo po celém světě, a tedy že se k Bohu Abrahama, Izáka a Jákoba v současnosti hlásí přibližně dvě miliardy křesťanů z mnoha národů?

Nebo je to vize ryze eschatologická a má se uskutečnit na konci dějin, jak to naznačuje Zacharjášův odkaz na „onen den“? Nebo lze její naplnění spatřovat již v rozsáhlém proselytismu k židovství, který narůstal v antickém světě od dob druhého chrámu?

Myslím, že možných pohledů je více, především bychom ale neměli opomenout klíčový předpoklad naplnění této vize, a tím je, že Hospodin bude přebývat uprostřed svého lidu. To, co způsobí, že se mnohé národy stanou součástí Božího lidu, je Hospodinova přítomnost v něm. Jistě, jedná se o zaslíbení, Hospodinovu přítomnost si nelze nijak zajistit, ale rozhodně lze v církvi rozvíjet vztahy a poměry, které Hospodina nezatemňují.

Když jsem nedávno od jedné německé kolegyně farářky slyšel, jak se lidé v jejím sboru hádají o to, kdy a jak se bude zvonit na kostelní zvony, smutně jsem si uvědomil, jak mimo mohou být zápasy, kterými se dnes církev vyčerpává.

Zacharjášova vize nás zve k otevřenosti vůči jinakosti, kterou představují mnohé národy a zároveň předpokládá, že Hospodin bude mít uprostřed svého lidu trvalé místo. Na nás je, abychom přemýšleli, čím k tomu můžeme přispět. Pokud vám, milí čtenáři, bude toto číslo Křesťanské revue při tomto přemýšlení aspoň v něčem inspirací, budeme rádi.

Za redakční radu

Lukáš Klíma