2/2018 | Markéta Sedláčková

Milí čtenáři,

významná státní výročí jsou většinou úzce svázána s otázkou národní. Jak ukazuje téma tohoto čísla, věnující se osmičkovým výročím 1848 a 1918, právoplatný požadavek na sebeurčení národa lze vymezovat pozitivně, často se ale uplatňuje tendence vymezovat národní identitu negativně vůči jinému národu. Moderní evropská historie ukazuje, že hranice mezi zdravým národním sebeuvědoměním a agresivním nacionalismem může být velmi tenká. Do sebe zahleděné jednání a nedůvěra vůči okolnímu, často pouze zdánlivě nepřátelskému světu v naší historii nikdy k rozkvětu českého národa nevedly.

Téma vlastnictví i osmičkového výročí propojuje ve svém zamyšlení Rok zmařených nadějí Ladislav Pokorný. Přestože na jedné straně hodnotí rok 1848 jako vyvrcholení liberalizačních nálad v Evropě, a zároveň jejich potlačení, vyzdvihuje na druhou stranu význam zrušení robotní povinnosti u nás, ukončující v jistém smyslu „vlastnictví člověka člověkem“. Za významné pro další utváření nejen českých, ale i evropských dějin považuje vydání Manifestu Komunistické strany, který ovlivnil události dalšího přinejmenším jednoho a půl století, i když rozporuplně. V poznámce se k tématu komunistického manifestu připojuje i Petr Krejčí, který přes myšlenkovou problematičnost dokumentu a zejména pak jeho aplikace poukazuje na přetrvání potřeby postarat se o chudé a slabé ve společnosti.

Na nastolení „české otázky“ koncem 19. století a další řešení smyslu českých dějin se v rozhovoru s historikem Miroslavem Havelkou ptá Pavel Hošek. Havelka ukazuje, jak zásadní byl přechod Čechů od místních pospolitostí k „národní společnosti“, v níž pak mohlo dojít k propojení principu národního sebeurčení s šířením demokracie. Také Jaroslav Vokoun se ve svém příspěvku Národní a všelidské zamýšlí právě nad vztahem národního a všelidského, které se dle něj nejen nevylučuje, ale doplňuje, neboť specifičnost a jedinečnost národního lze chápat jen v širší perspektivě. S touto myšlenkou souzní i kázání Pavla Bargára Nové stvorenie vo službě zmierenia, vyzdvihující smysl nového stvoření jako překonání nejen bariéry mezi člověkem a Bohem, ale i mezi lidmi navzájem.

Myšlenkou národního sebeurčení se zabývá i Jiří Schneider, který ve svém zamyšlení propojuje 100. výročí samostatného českého státu a 70. výročí Státu Izrael. Toto téma doplňuje i recenze knihy Chaima Ganse, popisující různobarevnost sionismu a myšlenky jeho jednotlivých proudů.

Pro ty, kteří by si připadali přetíženi historickými tématy, jsou tu i další příspěvky, z nichž zmiňme alespoň esej Jaroslava Vokouna O možnosti a nemožnosti pastýřské služby, která míří k obecnému zamyšlení nad limity lidského snažení a jejich pokorným přijetím, nechceme-li skončit v životní frustraci. Je-li přece jen dobré snažit o směřování k určité dokonalosti, měla by to být spíše dokonalost vnitřní než ta vnější, jak naznačuje Štefan Šrobár v zamyšlení Každý sa móže zmenit.

Přeji všem čtenářům, aby pro ně bylo toto historické ohlédnutí inspirací do budoucnosti.

Markéta Sedláčková