4/2020 Odkaz předků | Lukáš Klíma

Milá čtenářko a milý čtenáři,

název tematického bloku letošního čtvrtého čísla Křesťanské revue zní „Odkaz předků“. Toto téma, které se týká reflexe historických událostí a osobností, volně navazuje na téma minulého čísla, které se věnovalo přepisování dějin. Tato návaznost vynikne, když si položíme otázku, jak je to s úctou k odkazu předků. Pavel Hošek ve svém příspěvku ilustruje to, jak může být odkaz předků sporný, na případu Bogdana Chmelnického, který je oslavován jako hrdina ukrajinského národně osvobozeneckého boje a zároveň byl jeden z nejstrašnějších antisemitů a masový vrah. Proto k úctě vůči odkazu předků zároveň musí patřit nekompromisní oddanost historické pravdě.

První dva příspěvky tematického bloku se týkají letošního čtyřsetletého výročí bitvy na Bílé hoře. Sám jsem kdysi, v době studií na evangelické fakultě, zažil, jak se člověk snadno konfesně zařadí jenom tím, když řekne „po vítězství na Bílé hoře“, nebo naopak „po porážce na Bílé hoře“. Označit událost na Bílé hoře za porážku, nebo vítězství může být jasná identifikace ještě i v dnešní době. Dějinné proměny pohledu na tuto událost a její význam pro českou politiku a společnost představuje historik Jiří Mikulec. Bílou horu jako symbol slepé uličky, která představuje propojení politických a náboženských zájmů, pak líčí se ve svém článku historik a kazatel Robert Hart.

K druhému letošnímu listopadovému výročí, totiž třistapadesátému výročí úmrtí Jana Amose Komenského, je zaměřen článek komeniologa Jana Hábla. Autor v něm vychází z Komenského zásadního díla – Porada o nápravě věcí lidských, které je svého druhu „charta“ a i zde je předložena jako výzva k celospolečenské nápravě.

Již v minulém čísle jsme přinesli dvě ukázky z nedávno vydané knihy vzpomínek Jana Šimsy, které pod názvem Dlouhý běh Jana Šimsy uspořádala jeho žena Milena. Tentokrát nabízíme referát, který Jan Šimsa původně přednesl na mezinárodní vědecké konferenci, konané ke stému výročí narození Přemysla Pittra v červnu 1995 v Praze, a který pak podrobně rozpracoval. Šimsovo autentické líčení událostí ze života Přemysla Pittra místy připomíná nějakou bajku: „V měsíci dlouhých nocí upozornila maminka Bobrova, která byla před dvaceti sněhy též činná v Lize lesní moudrosti, podobně jako Bobrův otec, Potkan, který býval jednatelem v době, když byl Sůva náčelníkem, na to, že zaslechla z rozhlasu výzvu junákům…“ Doufám, že ukázka navnadila vaši zvědavost a touhu k četbě.

Za redakční radu zdraví

Lukáš Klíma